• Projekty v zahraničí
•  
• Povodně 2010
• SOS Pákistán
•  
• Afghánistán
• Angola
• Arménie
• Barma
• Čečensko
• Česká republika
• DR Kongo
• Etiopie
• Gaza
• Gruzie
• Haiti
• Irák
• Kambodža
• Libanon
• Namibie
• Rumunsko
• SOS zemětřesení Tibet
• Srí Lanka
• Sumatra
• Ukrajina
•  
• Starší projekty
• Zapojte se
• Fotogalerie
• Archiv článků

Do útulné, jednoduše zařízené kanceláře v komunitním středisku Wake Centre v jednom z největších jihonamibijských slumů Tseiblaagte vstupuje vyhublá žena v ošuntělých šatech. Roztřeseně se blíží ke stolu, za kterým úřaduje statná so­ciální pracovnice Gertruda Appolus. Pečlivě upravená a v decentním kostýmku působí jako pravý protiklad své klientky. Začíná bouřlivý rozhovor, jehož průběh zní uším cizince asi jako zvuk chůze v hlubokém bahně. Po krátké výměně názorů žena se slzami v očích odchází.

 

„Její manžel odešel za prací na sever, vzal s sebou děti a už se neozval. Nevěděla, co si počít, na koho se obrátit, a tak začala pít, úplně propadla alkoholu. Proto přišla sem, abych jí pomohla. Nejdřív ale musí změnit svůj život, sama sebe, takhle by ji její děti stejně nechtě­ly vidět,“ přibližuje okolnosti Gertruda, která se lidem v místním slumu věnuje už řadu let. Z toho poslední dva roky pracuje pro společnost Člověk v tísni, která komu­nitní centrum založila a provozuje.

 

CO TURISTÉ NEVIDÍ. Namibie láká romantickými písečnými plážemi, exotickými přírodními rezervacemi i poměrně dostupnými a fungujícími službami. Pro obchodníky představuje obrovský zdroj nerostných surovin, díky nimž si v ekonomických tabulkách nevede vůbec špatně. Přesto většina obyvatel žije v nepřed­stavitelné bídě, jejíž dopady ještě umocňuje pandemie nemoci AIDS a alkohol, kterému místní lidé v bezútěšné situaci často propadají.

 

 Právě nepříznivé dopady alkoholu jsou považovány ze jeden z největších místních problémů. Rozpolcenost země a její problémy si návštěvník v prvních chvílích příliš neuvědomuje. Prašné město Keet­manshoop, u kterého leží slum Tseiblaagte, ukazuje odvrácenou stranu Namibie. „Vládne tu obrovská nezaměstnanost, lidé se nemají kam odstěhovat či na to nemají peníze. A tak pijí. Děti, které chodí do místních škol, se pak vrací zpět domů. Do prostředí plného problémů, do života, který vidí okolo sebe. Po dokončení základní školy pak ve většině případů končí jako jejich rodiče,“ pokračuje Gertruda Appolus.

 

SVOBODA V HOSPODĚ. Místní černošské oby-vatelstvo nemělo desítky let téměř žádná práva. Nesměli do dopravních prostředků, které využívala bílá menšina, ani do jejich restaurací, kin nebo nemocnic. Byli vytlačováni do rezervací, předměstských zón a čtvrtí, jejich školy i zdravotnická zařízení byly také podstatně hůře vybaveny.

 

V chudinských čtvrtích a předměstích proto vyrostlo množství nelegálních hospod a barů, které prodávaly alkohol domácí výroby, levný a velmi nekvalitní. Za apartheidu sloužily tyto bary, nazývané shebeeny, černoš­skému obyvatelstvu v podstatě jako jediná místa, kde se mohlo sdružovat a svobodně diskutovat. Shebeeny jsou ovšem nyní jednou z příčin neutěšeného stavu černošské většiny. „Alkohol stojí za většinou problémů zdejší komunity, ne­příznivě ovlivňuje život jednotlivců, rodin i celé komunity. Kvůli alkoholu ztrácí práci nebo si ji ani nehledají, neplatí nájem, zkrátka nemyslí na budoucnost,“ říká Gertruda Appolus.

VŠEOBECNÁ TOLERANCE K ALKOHO­LU. K tradicím etnik v Nambii i dalších afrických národů patřilo vždy vaření piva z kukuřice, prosa a dalších obil­nin. Nápoj se využíval především při zvláštních a tradič­ních příležitostech. Přístup původního obyvatelstva k al­koholu změnily až styky s prvními misionáři a evropskými obchodníky, kteří měli obrovský vliv na společenský život obecně. Přírodní národy měly poprvé možnost ochutnat tvrdý alkohol. Rasistické zákony ovšem zároveň zakazovaly prodej alkoholu domorodcům a striktně určovaly komu, kdy a kde se alkohol bude prodávat. Díky tomu prudce vzrostla nelegální výroba a prodej domácího alkoholu. Domorodci si osvojili nový pijácký návyk, který by se dal popsat slovy „rychle se opij, než ti vezmou láhev“.

 

„Po výplatním dni lidé třeba nepřijdou několik dní do práce. Jdou do nejbližší hospody a všechno propijí,“ dodává Appolus. Alkohol je v zemi snadno dostupný a jeho prodej patří k nejvíce rozšířeným službám. Ale ani na levný oficiální alkohol řada lidí nemá, a tak se dále zvětšují i sítě ne­legálních prodejen a domácích výroben. Chudým lidem ovšem slouží prodej nelegálního alkoholu jako nejjedno­dušší a dost často také jediný způsob přivýdělku. Pro starší osamělé ženy či vdovy je takový obchod otázkou prostého přežití. Klíčovou roli při hledání cesty z pasti chudoby by mělo hrát kvalitní vzdělání, ke kterému má ale většinové obyvatelstvo stále velmi obtížný přístup.

Společnost Člověk v tísni se rozhodla zkusit narušit tento bez­nadějný koloběh života a přímo ve slumu na jihu země založila komunitní centrum a chráněnou dílnu zaměřené na práci s HIV nakaženými skupinami a na preventivní a osvětové programy. V chráněné dílně vyrábějí místní ženy tradiční šperky a užitné předměty, z jejichž prodeje pak organizace financuje chod projek­tu. Výrobky lze zakoupit i v Česku. Více na www.nama.cz.