Irák

Irák prošel v posledních třech desetiletích těžkým ekonomickým a sociálním úpadkem. Na společnost a hospodářství Iráku měly neblahý vliv důsledky tří válečných konfliktů a především třicet pět let dlouhé období diktátorského režimu Saddáma Husajna. I když má tato země obrovské nerostné bohatství ve svých zásobách ropy, již od doby počátku Husajnovy vlády se řadí k nejchudším arabským státům. V důsledku politiky Husajnova režimu a následných sankcí OSN se navíc vývoj země zastavil a podle statistik Irák již od poloviny osmdesátých let ekonomicky stagnuje. 

Většina veřejnosti si Irák spojuje především s válkou a násilím. Právě proto ale Irák potřebuje zahraniční pomoc a podporu. Obyvatelé Iráku nesou traumata minulých i současných konfliktů a dopadá na ně ekonomická tíseň jejich země. Bez pomoci zvenčí nemá země šanci provést potřebnou obnovu infrastruktury. Irácká společnost nemá bez zahraniční podpory prostředky na prosazení změny ve své zemi.

Průzkumný tým Společnosti Člověk v tísni přijel do Iráku bezprostředně po ukončení válečných operací v dubnu 2003. Po vyhodnocení intervencí ostatních zahraničních organizací, které v té době již v Iráku působily, se společnost zaměřila na pomoc provincii Misan v jižním Iráku, která zůstávala stranou zájmu zahraniční pomoci. V hlavním městě Misanu, Al Amaře, založil Člověk v tísni svou stálou misi. 

Člověk v tísni se v Iráku zaměřil především na obnovu zničených školských a zdravotnických zařízení. V průběhu jednoho roku bylo v provincii Misan opraveno padesát škol a šedesát zdravotnických zařízení. Ve spolupráci s místními úřady mise zorganizovala zdravotní prohlídky na školách spojené s očkováním dětí a přednáškami o hygieně a zdraví. V rámci obnovy infrastruktury byly rovněž opraveny hasičské stanice a několik sportovních hal a center pro mládež. Bylo také zrekonstruováno několik čističek pitné vody a vyrobeno a distribuováno 100 vodních filtrů pro domácnosti. 

V dubnu 2004 se bezpečnostní situace v Al Amaře výrazně zhoršila, a kancelář společnosti Člověk v tísni proto musela být uzavřena a čeští pracovníci evakuováni. Irácký program Člověka v tísni je od té doby řízen z Ammánu v Jordánsku. 

Mise Člověka v tísni se během posledních šesti let vyvíjela v závislosti na dramatických společenských změnách. V letech 2003-2004 se ČvT zaměřoval hlavně na rekontrukci zničených vzdělávacích a zdravotnických zařízení. V průběhu jednoho roka se v provicii Misan podařilo zrekonstruvat více než padesát škol a šedesát zdravotnických zařízení. Ve spolupráci s místní správou mise zorganizovala zdravotnické zkoušky ve školách, očkování pro děti, přednášky o hygieně a zdraví. Byla zrekontruována řada čističek vody a distribuováno více než 100 vodních filtrů pro domácnosti. 

Roku 2004 se ČvT začal zaměřovat na posilování role občanské společnosti v Iráku. V průběhu let ČvT organizoval řadu projektů zaměřených na posílení role občanské společnosti v Iráku, svobodných médií a místní vlády. ČvT věří, že občanská společnost hraje základní roli v demokratické vládě a je pro vývoj země nezbytná. Z tohoto důvodu je propagace aktivnější role občana a občanské společnosti neoddělitelná od práce ČvT zejména v regionech, ve kterých proběhl konflikt.