"Bez vody nejsme nic"

Solárně poháněný vodovodní systém zlepšuje život marginalizovaných komunit v Afghánistánu.

Přístup k vodě je naprosto nezbytný pro důstojný a zdravý život člověka. Významné zlepšení přístupu k vodě a hygieně je jedním z největších úspěchů při obnově země po odchodu Talibanu. Přesto podle OSN 39 % celkové populace stále potřebuje lepší zásobování vodou. Zajištění přístupu k vodě je také jedním z cílů udržitelného rozvoje, kterých se světoví lídři zavázali dosáhnout v příštích patnácti letech. Člověku v tísni s pomocí Generálního konzulátu Spolkové republiky Německo podařilo tento cíl zrealizovat pro 140 domácností menšiny Jogi žijící v Mazar-e-Sharifu.

Příslušníci menšiny Jogi, jedné z mnoha etnických skupin žijících v Afghánistánu, žili kdysi jako kočovníci. Měnící se socioekonomická situace způsobila, že od tohoto životního stylu začali pomalu ustupovat a usazovat se. Stejně jako mnoho dalších komunit v Afghánistánu jsou Jogiové často vnitřně vysidlováni kvůli konfliktu nebo přírodní katastrofě, ale jejich zranitelnost je větší, protože po právní stránce nejsou uznáváni státem. Konkrétně to znamená omezený přístup k elektřině a bezpečné vodě v jejich osadách, které často připomínají spíše provizorní uprchlické tábory, než důstojné domovy.

Voda jen v noci, 30 minut chůze

Dřívější působení Člověka v tísni a německého konzulátu, které se zaměřovalo na zlepšení bezpečnosti potravin a hygienických návyků, zlepšilo situaci menšiny Jogi v mnoha ohledech. Nedostatečný přístup vodě však zůstával velkým problémem. Více než třetina domácností musela docházet za vodním zdrojem déle než půl hodiny. Mullah Oral, vůdce místní komunity, vzpomíná: „Žijeme tu už mnoho let, ale nikdy jsme nebyli podporováni takovým projektem, který by přinesl pitnou vodu do našich domovů. Zvykli jsme si nosit vodu z jiných zdrojů, žádali o povolení a platili za to. Často jsme museli chodit v noci, když vodu ostatní nepoužívali, takže to rozhodně nebylo bez obtíží.“ Jak spolu hovoříme, ostatní lidé z komunity se postupně připojují. Diskuse se dále zaměřuje na zdravotní problémy a to, jak obtížné bylo zajistit základní hygienu, když byla voda tak vzácná. „Víte, bez vody, nejsme nic,“ dodává jeden z mužů, kteří se připojili k našemu rozhovoru.

Nyní na místě funguje zcela nový vodovodní systém, který je schopen dodávat nejméně 25000 litrů vody denně do 140 domácností. Napájí ho 14 solárních panelů a rozvádí vodu z hloubky 70 metrů. „Nejen, že nám projekt umožnil přístup k vodě, ale také zlepšil naše vztahy se sousedy, protože teď vodu využíváme všichni a jsme velmi spokojeni,“ dodává Mullah Oral. Potrubní systém o délce 800 metrů přivádí vodu celkem do 16 kohoutků, strategicky umístěných v celé komunitě, aby zajistil spravedlivé rozdělení mezi všechny místní rodiny.

Člověk v tísni uspořádal také školení technické údržby a dodal potřebné nářadí, takže se lidé o nový vodovod mohou sami starat. Komunita založila vodohospodářský výbor, jehož členové vybraní z různých domácností jsou odpovědní za údržbu solárních panelů a pravidelnou kontrolu technických aspektů vodovodního systému. Celá konstrukce je společným dílem místních a inženýrů Člověka v tísni, kteří na všechny práce odborně dohlíželi.

Ženy změna zasáhla nejvíce

Jakmile byla dokončena výstavba vodovodního systému, provedla organizace Člověk v tísni školení o hygieně pro 100 účastníků – zúčastnil se 1 člen z každé domácnosti. Školení se zaměřilo na význam čisté vody, způsob jejího bezpečného sběru a skladování a také dostupných technik čištění. Opakovalo se také školení o zdravé výživě a hygienických praktikách, které už v minulosti proběhlo.

Nyní je na místě takový dostatek vody, že pohodlně pokrývá denní spotřebu všech lidí žijících v osadě. Největší dopad mělo zavedení vodovodu na život místních žen, které se tradičně starají o děti a domácnost. Jedna z nich, Bibi Zahra (57), žije pouze s dcerou a malým vnukem, protože ona i její dcera ovdověly. Hrdě ukazuje na nový vodovodní kohoutek, který se nachází přímo před jejím skromným domkem, a říká: „Vzhledem k tomu, že nemám syna ani manžela, nemohla jsem pozdě v noci nosit vodu od jiných, vzdálených komunit. Musela jsem vždy někomu zaplatit, aby nám vodu našel. Bylo to pro mou rodinu hodně drahé. Teď už to naštěstí dělat nemusím, mám vodu k dispozici přímo tady“. Mullah Oral dodává: „Dříve byli naši lidé tímto způsobem života hodně unaveni. Nyní mohou uvažovat sami o sobě jako o lidských bytostech, takovou nám dal tento projekt hodnotu.“

Tento projekt realizoval Člověk v tísni s finanční pomocí Generálního konzulátu Spolkové republiky Německo v Mazar-e-Sharifu.

Autoři:

Reshad Poya, Člověk v tísni Afghánistán

Ekramuddin Amiri, Člověk v tísni Afghánistán

Autor: People in Need Afghanistan