Obyvatelé Myanmaru se díky Člověku v tísni mohou bránit proti útlaku úřadů

„Už nemusíme pryč“

„Přišli sem vojáci a chtěli 1,2 milionu kyatů (zhruba 1200 USD) za elektřinu,“ říká Nang Khin Hla. „To bylo příliš. Nevyděláme si víc než 600.000 kyatů ročně.“ V přepočtu 600 dolarů stačí sotva na to, aby Nang Khin Hla zaplatila své stávající účty. Vojáci jí však řekli, že pokud nezaplatí stanovenou sumu za elektřinu, bude se muset i s rodinou vystěhovat.

Nang Khin Hla žije v malé vesnici v severním Myanmaru, v oblasti, kterou spravuje místní národní úřad. Protiprávní finanční požadavky a konfiskace pozemků jsou v zemi všudypřítomné.

Někteří její sousedé už nátlak úřadů nevydrželi a odstěhovali se do jiných vesnic. Opakované přemrštěné požadavky na úhradu elektřiny pro ně byly totiž z dlouhodobého hlediska neúnosné. Nang Khin Hla přesto zůstala.

Obrátila se na Demo, místní nevládní organizaci, která podporuje obyvatele ve vzdálených oblastech severního Myanmaru v boji za jejich práva. Demo zahájila svou činnost v roce 2012 a pomohla už mnoha lidem v nouzi, včetně Nang Khin Hla a její rodiny.

S podporou Člověka v tísni zorganizovala Demo osm školení na téma pozemkového práva a lidských práv ve vesnici, kde bydlí Nang Khin Hla, a také v sousedních obcích. Nang Khin Hla končí své vyprávění takto: „Spojili jsme se s dalšími rodinami ve vesnici a společně jsme odmítli požadavky místního národního úřadu. Nechali nás na pokoji. Kdybych se měla vystěhovat, nevěděla bych, kam jít a co si počít. Jsem ráda, že jsme se spojili, a mám radost, že jsem se seznámila s členy místní organizace.“

„Kéž bychom se o lidských právech dověděli dříve“

Farmář Nyunt Win byl jedním z těch, kterým lokální vláda zabavila pozemky pro stavbu velké přehrady. Jednalo se o další z mnoha případů nelegální konfiskace půdy v Myanmaru. Příslušníci komunity byli jednoduše podvedeni místními úředníky, jež lidem za jejich pozemky neposkytli ani slíbenou čistou vodu, ani vzdělání pro jejich děti, ani účast v místní samosprávě. Žádný z farmářů tedy neobdržel za odebranou půdu slíbené odškodné.

Nyunt Winovi i ostatním poškozeným se jala pomáhat organizace Shwe Kan Ba Zaw (SKBZ), kterou financuje Člověk v tísni. Díky ní Win ví, jak důležitý je svobodný tisk a jakou má moc.

Po zabavení pozemků začala SKBZ zakládat různé pracovní skupiny, mezi nimi skupiny pozorovatelů, skupiny pro fundraising a vzdělávání a skupiny na ochranu práv. Pořádala také školení v osmi vesnicích dotčených stavbou velké přehrady. Kontaktovala tisk, místní rozhlasové stanice a noviny, pořádala tiskové konference a spolu se svými požadavky zveřejňovala křivdy napáchané místními zkorumpovanými úřady. Na nátlak veřejnosti získali Nyunt Win a další členové komunity za své pozemky odškodnění. Díky školením podporovaným Člověkem v tísni jsou nyní na budoucí nepříjemná překvapení připraveni.

„Dříve jsme nebyli jednotní a nevyjádřili jsme své obavy z korupce. Teď už víme, jak si říct o svá práva, i jak komunikovat s místními úřady, občanskými společnostmi a médii,“ říká Nyunt Win. Vypadá to jednoduše, ale byl to velký krok vpřed, pro místní bylo zejména důležité zbavit se strachu z komunikace se státními úřady. Školení pomohla Nyuntu Winovi a dalším vesničanům vystupovat jednotně a nenechat se dál zastrašovat zástupci vlády.

Khin Mg Shwe pracuje pro SKBZ a ví, jak byla jejich školení pro farmáře důležitá: „Tento projekt je opravdu úspěšný, protože obec nadále spolupracuje s profesionálními právníky a usiluje o odškodné za stavbu přehrady Paung Laung na jejích pozemcích. Kontaktují média a konzultují s právníky svá práva. Proto je projekt tak užitečný, udržitelný a efektivní.“

Nyunt Win je s úspěchy v boji proti zkorumpovaným úřadům dosaženými na základě školení zcela spokojen. Přál by si jen, „aby se o lidských právech dověděl dříve.“