
DR Kongo: Humanitární pomoc
V DR Kongo stále trvá nejkrvavější konflikt v historii od druhé světové války. V prosinci 2002 byla podepsána oficiální mírová dohoda, ale především ve východních provinciích se stále vyskytují četné místní konflikty a násilí pokračuje. Pomáháme v těžko dostupných oblastech provincií Jižní Kivu a Maniema, kde bojujeme s akutní podvýživou dětí. Dodáváme nutriční mléka a terapeutické pasty do zdravotnických center. Školíme personál a terénní pracovníky, kteří odhalují v komunitách případy těžké podvýživy a zajišťují jejich následnou léčbu. V neposlední řadě organizujeme osvětové kampaně zaměřené na prevenci.
Probíhající pomocNEBOUkončené projekty

Zmírnění potravinové krize v oblasti Kalole

Léčba akutní podvýživy v oblasti Kabambare

Boj s akutní dětskou podvýživou
V těžko dostupných oblastech konžské buše v regionu Shabunda se zaměřujeme na léčbu akutně podvyživených dětí, dopravou nutriční výživy do zdravotních výživových center a na školení zdravotního personálu. To doprovází osvěta v komunitách, zahrnující jak informace o prevenci, tak včasné detekci podvýživy a možností vhodné léčby. V loňském roce jsme tak např. v Shabundě pomohli 19 287 lidem. Pomoc pokračuje i v roce 2017, kdy bude poskytnuta 36 330 lidem. Práci v Shabundě ztěžuje složitý terén, kam se veškerá pomoc včetně léků dováží letecky humanitárními lety a následně vozí na motorkách, nebo dokonce nosí pěšky do vzdálených vesnic a zdravotních středisek. V těchto oblastech, bohatých na přírodní zdroje, navíc působí řada povstaleckých skupin, které ohrožují bezpečnost místních lidí a komplikují práci v terénu.
V roce 2015 a 2016 jsme pomáhali také dětem a matkám z řad uprchlíků z Burundi, které kvůli zhoršení politické situace překračovaly hranice do východního Konga, trpícího již tak omezenými zdroji obživy. V rámci tohoto programu jsme pomohli celkem 2 629 dětem s akutní podvýživou, a to jak z řad dětí z Burundi, tak z hostitelských komunit.

Obnovení zdravotní péče na venkově
Člověk v tísni působí v několika odlehlých a nestabilních regionech Jižního Kivu, kde se snaží posílit zdravotní infrastrukturu a zpřístupnit základní zdravotní péči vnitřním uprchlíkům a nejpotřebnějším občanům.
Součástí programů Člověka v tísni je školení personálu, rekonstrukce lékařských center nebo stavba nových středisek, dodávky potřebných léků, zdravotnického materiálu a základního vybavení včetně hygienických balíčků. Vybraným střediskům je rovněž na základě měsíčního hodnocení, které odráží kvalitu poskytnuté péče, čistotu prostor, přítomnost personálu apod., poskytována finanční podpora na bezplatnou léčbu vnitřních uprchlíků a dalších zranitelných skupin. Zaměřujeme se také na osvětu v oblasti správné hygieny a stravovacích návyků, což je nezbytné pro postupné zlepšení zdravotního stavu místního obyvatelstva.
Poskytujeme odborná školení místním zdravotníkům, kteří často postrádají motivaci a hlubší medicínské znalosti. Člověk v tísni je učí správné postupy diagnostiky a léčby nejčastějších chorob, informuje je o řádném nakládání s infekčním materiálem či dodržování základních hygienických norem. Dále zajišťujeme stavbu sanitačních zařízení a lapačů dešťové vody. Důležitou součástí našich programů je rovněž školení terénních komunitních pracovníků, kteří působí jako spojky mezi vesničany - pacienty - a zdravotníky. Například ve zdravotním okrsku Lulingu spolupracoval Člověk v tísni s celkem 322 zdravotnickými dobrovolníky, jejichž aktivní zapojení je klíčové např. pro podchycení podvýživy. Terénní pracovníci totiž sami aktivně vyhledávají podvyživené děti a pomáhají šířit klíčové informace o zdraví a výživě mezi místním obyvatelstvem. Mimo jiné informují matky o důležitosti kojení v prvních měsících života, o možnostech péče a školeních pro těhotné ženy v místních centrech i o následné porodní a poporodní péči.
Člověka v tísni zajišťuje také lékařskou a psychosociální pomoc obětem sexuálního násilí. Řídí osvětovou kampaň v komunitě, která má za cíl informovat ženy a dívky o možnostech pomoci a snížit výskyt případů sexuálního násilí. Podle odhadů OSN bylo během posledních 15 let znásilněno v provinciích Severní a Jižní Kivu až 200 000 žen.