Reportáž ČRo: Voda pro Bargo

Publikováno: 9. 4. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Reportáž ČRo: Voda pro Bargo
© Foto: Ivan Studený

Reportáž vyšla na webu Českého rozhlasu www.rozhlas.cz

Myšlenka, že za vodu je třeba platit, je pro zdejší farmáře velmi pokroková. A není vždy snadné ji vysvětlit. Přesto se někde už ujala a voda je i nejčastější objednávkou v restauracích... Jeden z mých prvních rozhovorů v Etiopii. S řidičem taxíku na cestě z letiště: Proč jste tady? Chcete natočit dokument o vodě? To je dobře. Voda, to je to nejvzácnější, co tu máme. Voda je život.

Při nočním letu z Istanbulu do Addis Abeby si za jasného počasí nejprve užijete zářivé ornamenty urbanistických struktur egyptských měst lemujících břehy Nilu. Později, při sestupu na přistání nad hlavním městem Etiopie, získáte první výstižný obraz upozorňující vaši mysl na to, že přilétáte do rozvojové země. Addis Abeba nezáří, ale světélkuje.

Nebudou se pod vámi kreslit jasně ohraničené ornamenty, linky či řetízky světel. Sídlo tří a půl milionu lidí je v noci mihotavou mlhovinou skomírajících bludiček, které pod vámi vytvářejí jednolitý koberec, amorfní shluk z dáli téměř prostý všech lidských přediv dopravních tepen, industriálních zón, obchodních center.

Pach země v zelených bankovkách

Další impulz po přistání, návštěva směnárny. Pokud chcete v následujících dnech cestovat mimo hlavní město, potřebujete zdejší měnu birry, na venkově vám totiž americké dolary stačit nebudou. Dostanete balík stobirrových bankovek. Vyšší nominální hodnotu v Etiopii nepoužívají. To vám prozradí o zdejší kultuře, životním stylu a systému víc než manuál pro účastníky humanitárních misí neziskovky Člověk v tísni, který jste si asi chtěli prostudovat v letadle, ale možná na to pak neměli chuť a raději se kochali výhledem na zářící břehy Nilu. 

Zkuste teď do představ o cestě do Etiopie zahrnout skutečnost, že jste novinář, rozhlasový dokumentarista, který ale nemá téměř žádné cestovatelské zkušenosti. Jste napjatí a natěšení na nové poznání, nadšení z každé nové vůně. Ach ano vůně, letištní směnárna a balík zelených stobirrovek.

Nevěřili byste, jak intenzivně může bankovka hodnotou podobná české stovce čpět a vydávat tak do okolí zprávu o putování po venkovských trzích mezi pytli s moukou, hromadami čerstvé kávy, třtinových tyčí, gumových bot a oslích exkrementů. I když tady ve směnárně v příletové hale budete napoprvé překvapeni spíš intenzitou. Obsah a strukturu pronikavého pachu zteřelých bankovek začnete vnímat až později.

Teď vás čeká setkání s úředníky udělujícími víza. Předpokládáte, že jen ukážete pas, kde už je vše vyplněno a zaznamenáno, potvrzeno, že se jen podívají, zkontrolují fotku, úsměv a vítejte v Etiopii? Vzpomeňte si, jak jste na vyřízení víza čekali skoro půl roku. Uvědomte si, jak dlouho jste se právě u přepážky směnárny zabavovali sledováním jednoho z dvojice zaměstnanců, který za pomoci tlustého štětce a klihu, vlepoval jakési kolky do umolousaného sešitu. V klidu si připravte pas, usmívejte se a buďte trpěliví.

Nezvládnutý odskok afrického tygra

Na začátku 21. století roste rapidně etiopská ekonomika. Přestože je země zatím chudá, je tu důvod k optimistickému výhledu do budoucnosti. Právě to jste si mohli přečíst v manuálu pro spolupracovníky neziskovky, která vás spolu s Českým rozhlasem vypravila na cestu za poznáním afrického ekonomického tygra. Reálná zkušenost po prvních hodinách, strávených pojížďkami mezi komunikačním úřadem a centrálou Člověka v tísni v hlavním městě a také přesunem v terénním voze podél velkých jezer až do Awassy, je jiná...

Pokračování reportáže si můžete přečíst či poslechnout ZDE.
Autor: Ivan Studený, Český rozhlas

Související články