Život po takzvaném Islámském státě: Obnova škol ve městě Rabia

Život po takzvaném Islámském státě: Obnova škol ve městě Rabia

Město Rabia leží na syrsko-irácké hranici. Na východ od něj leží Mosul, druhé největší irácké město a v podstatě hlavní město takzvaného Islámského státu. V létě 2014 se tzv. Islámský stát prohnal severním a západním Irákem a vyhlásil na těchto územích svůj kalifát. A Rabia, jakožto strategicky důležité území, padla do rukou ozbrojenců. V říjnu 2014 pak jednotky iráckých Kurdů za mezinárodní podpory získaly Rabiu zpět. Při početní převaze 1 500 ku 30 a podstatně slabší palební síle se nakonec tzv. Islámský stát vzdal poté, co jeho aktivisté zavření v nedostavěné nemocnici ještě tři dny odolávali útokům.

I když byli všichni ozbrojenci z této oblasti úspěšně vytlačeni, destrukce prožitá během nadvlády tzv. Islámského státu město zcela zničila a přivedla na mizinu.  Dokonce i dnes, 18 měsíců po osvobození, je Rabia pořád ještě velmi vzdálena tomu, jak vypadala kdysi a jen obtížně se vyrovnává s následky nedávných konfliktů. Budovy, domovy i školy byly zničeny. Městská infrastruktura a služby nestačí potřebám místních obyvatel, kteří byli svědky všeho utrpení, ani přílivu lidí z okolních vesnic, kteří zde hledají bezpečný úkryt před útoky.

Mnohé vesnice v této oblasti byly zničeny a některé byly při bojích proti radikálům dokonce zcela srovnány se zemí. V Rabii a blízkém okolí jsou teď na místech, kde kdysi stály budovy, jenom torza a hromady sutin. Ani školní budovy nebyly ušetřeny a mnohé jsou po bojích zcela nepoužitelné. Do těch, které zůstaly stát, se nyní nastěhovaly dvě či tři školy, kde se vyučuje na směny. Do každé budovy tak v průměru dochází více než 700 studentů v po sobě jdoucích směnách.

#~gallery-1416~#

Vláda pro podporu obyvatelstva dělá, co je v jejích silách, ale zapotřebí je víc. Místní obyvatelstvo se od začátku velmi aktivně podílí na projektech obnovy. Ustanovené komise dohlížejí na průběh oprav a umožňují lidem, kterým na projektu záleží nejvíce, tedy rodičům, učitelům a lokálním autoritám práce sledovat a případně se nich přímo zapojovat.  

Společně s rodiči, řediteli škol, učiteli i lokálními zastupiteli se inženýr organizace Člověk v tísni osobně podíval do všech škol, aby odhadl rozsah škod a pomohl určit priority před začátkem rekonstrukčních prací. „Rabijská střední chlapecká škola byla kvůli dezolátnímu stavu opuštěná více než rok a studenti museli docházet do školy Balad-Shahid,“ popisuje situaci Salah, inženýr Člověka v tísni pro severní Irák. „Zde byla zapotřebí kompletní rekonstrukce. Prioritou byly hlavně latríny, přívod vody, dveře a okna,“ dodává.

Známky tzv. Islámského státu byly zjevné po celé školní budově. Stála totiž přímo naproti domům, které si ozbrojení aktivisté, ještě před porážkou, vybrali za svou základnu. Škola se tak mnohokrát ocitla v přímé palbě. Kulky a rakety rozstřílely zdi, miny poškodily střechu a strop v zdevastovaných třídách se zcela propadl. Salah dále popisuje klíčové problémy budovy Rabijské základní dívčí školy. „Po zhodnocení stavu budovy jsme určili hlavní prioritu - latríny. Většina dívek vlastně školu opustila právě kvůli tomu. Chyběla zde také voda a vnější zdi školy byly vážně poničeny.“

I přes bídné hygienické a stavební podmínky musela tato základní škola umožnit ještě odpolední vyučování pro žáky z jiných škol. Denně tam docházelo až tisíc studentů, což znamenalo další nápor pro již tak dost vytíženou budovu. Pro Člověka v tísni, který se snaží podporovat a propagovat vzdělávání dívek v Iráku, proto byla tato škola v projektu obnovy prioritou. Vzdělání dívek stojí v cestě už tak dost překážek. Proto bylo nutné zajistit, aby špatný stav zařízení nesloužil jako záminka k dalšímu zanedbávání školní docházky.

Záběry pořízené před začátkem opravných prací ukazují, jak zoufale školy potřebovaly rekonstrukci. Nyní, když jsou tyto práce již v plném proudu, vypadá prostředí mnohem lépe. Opravy těchto škol jsou důležité nejen z hlediska infrastruktury, aby se děti mohly učit v prostředí bezpečném a pohodlném, ale také z hlediska psychologického. „Při rekonstrukci odstraňujeme všechny stopy války, které tady zanechali ozbrojenci, jako jsou praskliny a díry ve zdech a střechách způsobené bombardováním. Když se pak studenti vracejí do škol, nemají již před očima tyto stopy, které by jim připomínali válku a všechny hrůzy, jimiž si museli projít,“ vysvětluje Sharihan, manažerka vzdělávání Člověka v tísni pro oblasti Zummar a Rabia. „Škola, která je takto očištěná od válečných znamení, pak napomáhá vytvořit příjemné, vstřícné a klidné prostředí jak pro učitele, tak pro žáky,“ dodává.

Realizace tohoto projektu byla možná díky štědré podpoře Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Autor: Eleanor McClelland, PIN Regional Communications and Advocacy Officer Turkey-Syria-Iraq