Irák: Vzdělávání a praktické dovednosti

Naše vzdělávací projekty usilují o zvyšování školní docházky dětí.  Abychom řešili skutečně nejnaléhavější potřeby postižených komunit, naše projekty vždy vycházejí z jejich doporučení a požadavků. Proto jsme se zaměřili převážně na obnovu školních a sanitárních zařízení, rozšíření učebních osnov, neformální vzdělávací aktivity a psychosociální podporu, budování kapacit škol a učitelů.

Distribuujeme učební pomůcky a materiály. Pořádáme neformální vzdělávací aktivity, včetně přípravných kurzů pro děti, které dlouhodobě ukončily školní docházku, a pomáháme zakládat sdružení rodičů i učitelů, abychom podpořili jejich zapojení do chodu školy. Součástí byla kampaň s názvem “Zpátky do školy!” Dále školíme učitele, abychom zlepšili jejich pedagogické dovednosti a tím zvýšili kvalitu celé výuky. Rovněž školíme učitele a sociální pracovníky, aby byli schopni identifikovat problémy a následně pomáhat dětem s posttraumatickými poruchami způsobenými válečným konfliktem. Takové děti totiž potřebují zvláštní a citlivý přístup, jehož cílem je zdravý emocionální a intelektuální rozvoj.

Člověk v tísni učí místní nevládní organizace a samosprávy v jižních i severních provinciích Iráku lépe sloužit věcem veřejným a především samotným obyvatelům, které reprezentují. Desítky místních iniciativ si každoročně po vyškolení v samotné projektové práci mohou díky poskytnutým malým grantům vyzkoušet jak poskytovat dobře zacílenou, efektivní a konkrétní pomoc obyvatelům svého regionu. Organizace pak například zlepšují infrastrukturu ve městě, pomáhají opravit školy, zkvalitnit výuku nebo se věnují vyloučeným skupinám jako například vdovám či hendikepovaným lidem, jichž je po válce více, než je dosud stát či rodinné prostředí schopno dostatečně podporovat. Do pomoci jsou co nejvíce zapojovány i místní správní úřady, které se díky programům dozvídají o hlavních problémech, jež by měly samy aktivně řešit.

Na jaře roku 2012 byl uspořádán ve spolupráci s iráckými filmaři a aktivisty první ročník filmového lidskoprávního festivalu Baghdad Eye, jehož cílem bylo aktivizovat občanskou společnost a informovat vládu, novináře, studenty i učitele škol o základních lidských právech. Festival byl podporván českým festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, a proto po jeho vzoru po projekcích probíhaly panelové diskuze a debaty, jež měly Iráčany motivovat k formulování a prezentaci vlastního názoru i ke konkrétním aktivitám přispívajícím ke změně. Hlavní část festivalu se konala v Bagdádu, regionální ozvěny pak například v Basře nebo Faluje.

Člověk v tísni v Iráku uplatňuje také metodologii domácího programu Jeden svět na školách, která při výuce využívá filmy a participativní přístupy. Organizace vyškolila učitele a mladé dobrovolníky, kteří na školách vedou hodiny za pomoci výukových filmových sad, pomáhají formovat názory mladých lidí a organizují volnočasové dobrovolné skupiny studentů. Ty se pak například snaží změnit problematické oblasti či prostředí škol, v čemž jim pomáhají místní organizace, podpořené malými granty Člověka v tísni.