V dobách špatné úrody a období nedostatku

V dobách špatné úrody a období nedostatku

Člověk v tísni pomáhá lidem v Jižním Súdánu shánět práci a obživu

„Kde jsi byla?“ ozývá se hlas 28 leté Angeliny Abuk Mon. S rukama v bok stojí na kupě hlíny a s úsměvem se na mě dívá dolů. „Za svojí rodinou,“ odpovím, „ale už jsem zpět.“ Angelina kývá hlavou. U nohou jí sedí dívenka a naklání se přes okraj haldy. Když se náhle sklouzne dolů, Angelině se to nelíbí. „Podívej, co jsi provedla!“ Ukazuje dívence místo, kde shrnula část hráze, kterou Angelina vybudovala. Je totiž hrdá na svou práci, kterou ten den odvedla.

Tohle je Gorayen, vesnice na východním břehu řeky Lol, která se proplétá oblastí Severní Bahr el-Ghazal (NBeG) v Jižním Súdánu. Člověk v tísni zde podporuje 55 domácností, které se účastní farmářských a pasteveckých terénních školení. Tato odborná školení jsou součástí projektu zaměřeného na Lepší výživu díky udržitelnému zemědělství (RAIN), který řídí ČvT díky podpoře Evropské komise. Tento program pomáhá 1 600 domácnostem pěstovat vysoce výživné plodiny, zlepšovat dostupnost kvalitních potravin, pečovat o dobytek a získávat živobytí.

Jedna sklizeň za rok nestačí

Jakmile se v květnu objeví mraky a začne období dešťů, farmáři přeruší zahradní práce a pastevci odvedou dobytek pryč z pastvy. Dočasný klid oznamuje, že je čas kultivace drobných plodin – výsadba čiroku, a pokud rodiny mají prostředky, tak i arašídů, sezamu, kukuřice nebo rýže. Mnohé domácnosti jsou závislé na sklizni těchto klíčových plodin, jakožto hlavního zdroje potravy pro nadcházející rok.

Zkušenosti ale dokazují, že jedna sklizeň za rok nestačí. Během dlouhých málo úrodných období, převážně od května do září, ČvT poskytuje domácnostem zapojeným do programu terénních školení doplňující možnosti obživy, tzv. Cash for Assets (CfA). V Gorayenu a v dalších patnácti vesnicích v oblasti NBeG se letos v létě zapojilo celkem 500 domácností do přípravy půdy na stavbu hrází. Čímž si zajistili příjem 40 Jihosúdánských liber (SSP) za každý odpracovaný den. Když byla hráz dokončena, každá domácnost měla vyděláno celkem 1200 SSP, z čehož minimálně 90 % vynaložili na potraviny.

Ženy, muži a celé rodiny touží po práci

Během třiceti dnů se střídalo 19 mužů a 15 žen z Gorayenské skupiny při ranních a odpoledních směnách. Každý měl za úkol za den vykopat příkop 2 m dlouhý a 0,3 m hluboký a postavit hráz o výšce 1 m. Třiatřicetiletý Peter Piol Deng žije v Gorayenu celý život a dobře ví, jak může voda v období dešťů pomoci nebo ublížit. Správné množství vody umožní plodinám dobře růst, ale příliš mnoho neřízené vody spláchne celá pole a tím odplaví i mnoho porcí jídla. „Ano, hráze chrání naše pole před záplavami. Ale to není vše,“ vysvětluje Peter Piol. „Člověk v tísni nás neučí, jak budovat hráze, to umíme. Dává nám především možnost vydělat si peníze, díky kterým můžeme zabezpečit naše rodiny. Nakoupit jídlo a další potřebné věci pro případ, až se situace zhorší, jako je tomu teď,“ dodává Peter Piol, který již letos připravil 8 feddanů (3,4 hektary) půdy k pěstování čiroku a kukuřice.

Práce v rámci CfA je rozdělena podle pohlaví. Zatímco Angelina trvá na tom, že muži i ženy mají na práci stejnou sílu, například předseda Gorayenské skupiny Francis Piol Chan ví, jak je fyzická práce náročná a nesouhlasí. Angelina a Francis se proto ve vší slušnosti přou o to, čí svaly co dokážou. Práce je i přes to rozdělena podle pohlaví a ženy a muži podle tradice pracují na odlišných věcech. Například většinu farmářů, které ČvT podporuje, tvoří ženy, zatímco nejvíce podporovaných pastýřů představují muži. Ženy, muži a celé rodiny touží po práci, schází jim totiž základní zdroj příjmů.

Stav nouze – inflace a špatná infrastruktura

V oblastech Jižního Súdánu, jako je NBeG, kde každoroční neúrodné období trvá dlouho, jsou programy poskytující zdroje obživy velmi důležité. V těžkých dobách, kdy místní domácnosti spotřebují zásoby z loňské sklizně, přestávají pravidelně jíst nebo posílají děti žebrat na trh. Podle zprávy z dubna 2016 vydané organizacemi UNHCR a OCHA nemělo až 4,3 milionů lidí v Jižním Súdánu zabezpečený přístup k potravinám. V samotné oblasti NBeG se 50 % všech obyvatel potýká s nedostatkem jídla na hranici Krize, Stavu nouze a Humanitární katastrofy.

Místní komunity se potýkají se závažnými problémy. Zaprvé je to rekordní inflace národní měny, zadruhé špatný stav infrastruktury v oblasti NBeG, který narušuje obchodní dopravu do Súdánu, Ugandy a dalších částí Jižního Súdánu. „Obchod byl za poslední rok velmi špatný,“ popisuje současnou situaci osmatřicetiletý Marko Tong Tong, který vlastní malý zemědělský obchod poblíž Wedwill. Od prosince 2015 se inflace SSP zvýšila o více než 200 %. Zatímco jedna malwa čiroku (1,3 kg) stála v prosince 20 SSP, v červenci 2016 ji již bylo možné koupit za 270 SSP. Obyvatelé vesnice Akochatong navíc vysvětlují, že na místním trhu nebyl čirok k dostání vůbec. Nedostatek čiroku na trzích není problém jen pro místní obyvatele, ale také pro tisíce vnitřně přesídlených obyvatel (IDP), kteří v červnu 2016 uprchli do okresu Aweil West.

Problém s nedostatkem potravin není jen výsledkem národní ekonomické krize a chudoby jednotlivých domácností, ale také slabé infrastruktury regionálních dopravních sítí, o kterých mluvil Marko. Obchod narušují cyklické deště, které promění prašné silnice v bahenní past. Zboží se tak nedostane k lidem, kteří ho nejvíce potřebují. Celou situaci navíc zhoršují paralyzující následky dlouhého období bez úrody a politické a ekonomické dozvuky střetů v hlavním městě Juba ze 7. až 11. června, to vše ničí každodenní život. V oblasti NBeG je situace kritická a mnoho rodin hledá pomoc jinde. Do dubna 2016, než začalo období dešťů, 54 000 obyvatel Jižního Súdánu migrovalo do sousedního Súdánu. UNHCR a OCHA odhadují, že se dalších 100 000 chystá odejít letos v létě. Prchající rodiny směřovaly v jednom nákladním autě za druhým po hlavní silnici na sever. Neopouštějí své domovy kvůli organizovanému terorismu, politickému pronásledování nebo rozsáhlé občanské válce. Odcházejí, protože hledají práci a s ní potřebný zdroj obživy.

Okamžitá pomoc versus dlouhodobě udržitelný rozvoj

Kousek od místa, kde na hrázi stála Angelina, pracovaly další ženy. Když měla jedna z nich po práci, začala sbírat listy z keře akuor. Zářivě zelené listy lze oddělit od jemných růžovobílých květů, pak se namočí, aby nebyly tak hořké, a do měkka se povaří, rozdrtí a vaří na mírném ohni až je z nich zelená pasta, která se podává s čirokem. Pokud je k dispozici pasta z arašídu, tak se přidává k listům, aby byl pokrm krémový. Žena u keře se na mě podívala a žertovně se zeptala: „Zaplatíš mi 40 SSP, když nasbírám tyhle listy?“ I sběr listů je velmi produktivní prací. Dokáže zlepšit život její rodiny a naplnit hladová břicha.

Nevládní organizace, včetně ČvT, které se snaží pracovat ve stále se zhoršujících politických a ekonomických podmínkách Jižního Súdánu, jsou nuceny hledat způsoby, které poskytnou místním lidem okamžitou pomoc a zároveň jim umožní vytvořit kapacity z dlouhodobého hlediska. CfA je na pomezí mezi okamžitou humanitární a dlouhodobou rozvojovou pomocí. Tisíce ohrožených rodin v Jižním Súdánu v současné době potřebují pomoc, aby se o sebe dokázaly postarat a viděly výsledky, kterým lze věřit.

Než jsem opustila Gorayen zavolala na mě ještě Angelina. „Podívej se na moje ruce!“ Zvedla zpevněné paže s vykreslenými bicepsy a tricepsy od každodenního kopání půdy. Byla pyšná na svou práci. Hrdě jsem pokývala hlavou.

Autor: Tara Tran