Proč lidi v Jižním Súdánu trápí podvýživa, když jejich půda může přinést hojnou úrodu?

Nejde se nezeptat: Proč musí být lidé v jihosúdánské provincii Severní Bahr el-Ghazal vystaveni těmto stále se opakujícím obdobím hladomoru, když půda okolo nich baží po obdělávání a hojné úrodě?

Není řeč o starých traktorech

Jeden z hlavních důvodů chronické neefektivity jsou způsoby obdělávání půdy. Řeč není o starých traktorech a pluzích tahaných voli nebo osli. Dokonce i ty jsou pro místní zemědělce novinkou. Zapomeňte také na běžnou motyku – tu dřevěnou tyč s kovovým koncem. Tady většina lidí pracuje s jednoduchou motykou. Tenký kus kovu na něm je jen prodloužením dřevěné tyče. Je normální vidět místní klečet v poli, jak okopávají půdu, aby ji připravili na setí. Proč je tomu tak? Většina těchto lidí strávila podstatnou část svého života jako uprchlíci v Súdánu a jednoduše se nikdy nenaučili obdělávat půdu.

#~gallery-1321~#

Zemědělství komplikuje také příroda. I přes množství vynaložené práce je konečný výnos jen skromným zlomkem toho, co domácnosti potřebují pro následující období sucha. Od května do října, kdy Jižní Súdánkropí výživné deště, může náhodné období sucha úrodu poškodit. Když jsme během června projížděli vesnicí Abyei, viděli jsme předčasně klíčící čirok, základní plodinu regionu. Rostlinky však hynuly pod spalujícím sluncem a trhliny ve vyprahlé hlíně jejich smutný osud jen potvrzovaly.

Mary, matka čtyř dětí, zoufale přihlížela, jak se její pole proměňuje v bezcenný kus půdy. „Nemůžeme s tím nic dělat,“ povzdechla si a tiskla své děti ve stínu jejich zchátralého přístřešku. „Pokud brzy nepřijde déšť, všechny plodiny uhynou a my nemáme semínka, abychom je nahradili,“ dodala. Dešťových mraků se Mary dočkala už o týden později, ale náhlý příval vody napáchal na její úrodě ještě více škody.

Většina obyvatel Jižního Súdánu svá pole v období sucha nezavlažuje, protože se obávají trestu od Boha. Plodiny jsou tak těžce zkoušené. Nezalévání pole ve dnech, kdy se teploty šplhají k 40 stupňům, bude pro Mary pravděpodobně znamenat, že její říjnová sklizeň neuživí její rodinu až do příští sklizně.

Břímě chudoby nesou ženy

Jsou to zejména ženy jako Mary, které nesou největší břímě chudoby Jižního Súdánu. Chudoby, která je zoufalou konstantou už po mnoho generací. Ženy se většinou provdají výměnou za několik kusů dobytka v rámci obchodu sjednaného hlavami rodin. Je běžné, že se občas vzdají jídla, aby si jejich děti mohly alespoň trochu přidat. Mnoho z nich chodí denně několik hodin s batolaty na zádech, aby přinesly vodu z nejbližší studny. Po jídle, uklízení a kojení káže rutina práci na poli, každodennímu plení pod žhnoucími chapadly tropického slunce. Matky a babičky z okolí města Aweil jsou přepracované, ale jen díky nim jsou místní komunity schopné jakžtakž překonávat i časy extrémních krizí.

#~gallery-1318~#

Celostátní hospodářský útlum je dalším faktorem stojícím za zemědělskými problémy místních. Osmnáctiletá Regina se před rokem přestěhovala do vesnice Warallel v západním okresu města Aweil kvůli domluvenému manželství s mužem, kterého sotva znala. Ukázalo se ale, že je jednou ze šťastnějších, protože její nový manžel má v Aweilu vcelku stálou práci. I přesto však není život v její nové rodině jednoduchý.

„Když jsem žila v Chartúmu, nemuseli jsme se o jídlo vůbec strachovat,“ vzpomíná na život v regionu Greater Bahr el-Ghazal v Súdánu, odkud většinu rodin vyhnala občanská válka. „Teď nemáme dost půdy k obdělávání ani dřevo na vaření, ale plat mého manžela nám pomáhá udržet si alespoň nějaké zásoby,“ vypráví. Jelikož však ceny základního zboží vzrostly za poslední rok trojnásobně, pro většinu místních, nakupujících devalvovanou jihosúdánskou librou, se staly obchody mnohem méně dostupné.

Cesta k úspěchu: pomoc na více úrovních

Co dále zhoršuje každodenní život, je nedostatek základních znalostí o zdraví a hygieně, zvláště pokud přihlédneme k tomu, že jde o region, kde malárie a další tropické nemoci významně ohrožují lidský rozvoj. Většina místních nevaří vodu a nemyjí si ruce mýdlem nebo popelem před přípravou jídla. Následkem toho tisíce lidí, zejména dětí, trpí průjmy, které odplavují z jejich těla potřebné živiny a brání tak jejich vývoji.

Svízelný. Takový je způsob života v místě, kde se potýkají s problémy se zemědělstvím, chudobou, ekonomikou a zdravím. A je to jen tím, že největší poklad Jižního Súdánu – úrodná půda – je nevyužívaný nebo znevažovaný.

Vydatné a udržitelné investice do zdravé produkce, která by zlepšila úroveň života místních komunit, jsou zatím jen snem. Mezinárodní organizace působící v zemi se snaží léta podporovat místní rozvoj, ale v konečném důsledku může trvající a smysluplnou změnu přinést jen silný soukromý sektor.

Celkově můžeme říci, že stát Severní Bahr el-Ghazal, stejně jako mladý a zkoušený Jižní Súdán, má před sebou dlouhou cestu. Přítomné humanitární organizace včetně Člověka v tísni zabraňují tomu, aby se současná hmatatelná krize ještě více vymkla kontrole. Je však důležité kombinovat okamžitou pomoc – která nakrmí ty, jejichž zdroje obživy už vyschly – s podporou efektivního obdělávání půdy.

Místní lidé musí mít možnost poslat své děti do školy místo toho, aby je navždy připoutali k pěstování čiroku. Aby však takhle významná změna byla možná, místní trh musí místo poskytování krátkodobé obživy začít vytvářet stálé příležitosti. To je důvod, proč se Člověk v tísni spolu s Evropskou komisí snaží řešit problém na více úrovních. Jedině to je klíčem k odstranění podvýživy v Jižním Súdánu.