Některé rodiny usínají hladové, protože nemají dostatek vody na vaření, říká Sukmaya Bomjom z Nepálu

Některé rodiny usínají hladové, protože nemají dostatek vody na vaření, říká Sukmaya Bomjom z Nepálu

19. 3. 2018

„Kolem osmé hodiny večer jsem se vrátila domů. Šla jsem do kuchyně chystat večeři a uviděla prázdné vědro. Neměla jsem odvahu dojít pro vodu,” popisuje Sukmaya Bomjom. Sukmaya žije v táboře pro lidi bez přístřeší v oblasti Sindhupalchok, protože po zemětřesení v roce 2015 nebylo ve vesnici, kde bydlela, bezpečno.

Sukmaya není jediná, kdo má v táboře ve městě Bhedichaur problémy s přístupem k vodě, která je kvůli špatné bezpečnostní situaci nedostatkovým zbožím. „Některé rodiny usínají s hladové, protože nemají dostatek vody na vaření,“ říká Sukmaya. Aby se lidé dostali k nejbližšímu zdroji vody, musí přejít hlavní silnici a vydat se na cestu džunglí. Během výpravy je mohou napadnout divoká zvířata a vzhledem k tomu, že pro vodu chodí často samy a v noci, musí čelit také obtěžování ze strany mužů. „Někdy je prostě jednodušší jít spát hladová,“ vysvětluje Sukmaya. Shanti Lama také žije v táboře a působí v čele bezpečnostního výboru, který si místní komunita založila. K situaci žen v táboře dodává: „Musely jsme se koupat venku, protože jsme neměly k dispozici žádnou umývárnu. Muži nás od cesty pozorovali a my jsme se bály, že si nás budou fotografovat nebo natáčet.”

V rámci projektu zaměřeného na trvalejší řešení pro lidi žijící v táborech spolupracoval Člověk v tísni (ČvT) spolu s organizací Oxfam se ženami a muži, kteří následkem zemětřesení přišli o své domovy. Tito lidé založili bezpečnostní výbory, jejichž cílem je zabývat se situací v táborech. S finanční pomocí Velké Británie vedl tým ČvT společně s výbory školení na téma sexuálně a genderově motivovaného násilí, reprodukčního zdraví, bezpečné práce v cizině a finančního managementu. Během školení se výbory zaměřily na rizika přímo ve svých komunitách, a to se zvláštním ohledem na bezpečnostní rizika, která hrozí ženám a dívkám. Poté, co byla tato rizika pojmenována, výbory obdržely menší granty, aby bylo možné ihned řešení jednotlivých problémů ihned uvést do praxe.

Přístup k vodě získalo 130 domácností

V případě Sindhupalchowku poukázal bezpečnostní výbor na rizika spojená s přístupem k vodě. Jediný zdroj byl velmi daleko a navíc ani nebyl přístupný po celý den. Aby se snížila rizika, kterým musely čelit ženy a dívky při cestě pro vodu, bezpečnostní výbor rozhodl, že peníze použije na dvě nádrže vody, které umístí přímo v táboře. Dále je v plánu stavba umývárny a pěti toalet, protože v táboře jich byl nedostatek.

Díky instalaci vodních nádrží a čerpadel má nyní 130 domácností přístup k pitné vodě 24 hodin denně. Nádrže s vodou používají jak obyvatelé tábora, tak místní obyvatelé a děti z nedaleké školy. Ženy se už nebojí, když jdou pro vodu, lidé se cítí bezpečně a rodiny již nemusí usínat hladové. Výbor přispěl mimo jiné ke zlepšení hygienických podmínek pro ženy. Nyní se mohou koupat a převlékat v soukromí umýváren, kde také mohou v klidu a soukromí prát a sušit prádlo ušpiněné při menstruaci. Dříve se prádla ženy kolikrát raději vzdaly a vyhodily ho, než aby ho praly na očích ostatním.

Shanti Lama mě dovedla k toaletám, které byly postaveny díky získanému grantu. Záchody, které byly postaveny v červenci, byly udržované a čisté. „Toalety jsou hlavním zdrojem nemocí. Kdybychom je neudržovaly v čistotě, bakterie by se rozmnožily a všechny ženy by se mohly něčím nakazit. Všechny vedu k tomu, aby uchovávaly toalety čisté, ” vysvětluje Lama.

Lama i celý výbor ví, jak cenné je zdraví a bezpečnost v obtížných podmínkách tábora. Nyní se snaží šířit toto povědomí mezi ostatní.

Autor: Sajana Shrestha, Člověk v tísni (Nepál)