Nepálské ženy pomáhají svým sestrám ve venkovských oblastech získávat sebevědomí

Nepálské ženy pomáhají svým sestrám ve venkovských oblastech získávat sebevědomí

8. 3. 2018

Podívejte se s námi na příběhy jedenácti inspirativních žen a dívek z Nepálu, které pracují pro Člověka v tísni. Náš tým pomáhá ženám na venkově prosazovat svá práva a starat se o své zdraví a bezpečnost.

#PressforProgress

PUSHPA GHALE, 21, GORKHA


Pro Člověka v tísni jsem začala pracovat po zemětřesení v roce 2015. Když jsme navštěvovali jednotlivé vesničky, zjistili jsme, že mnoho žen a dívek nemělo žádné povědomí o svých právech a možnostech bránit se proti násilí. „Muž má právo na cokoli, my jako ženy musíme být vždy pokorné a tolerantní, ” říkala jedna starší žena své vnučce. Rozzlobilo mě, jaké bezpráví je pácháno na těchto konkrétních ženách i na ženách obecně. Začala jsem svou práci vnímat jinak a získala jsem silnou motivaci. Mám velké štěstí, že mohu pomáhat zlepšovat životy místních žen a dívek, šířit osvětu a přinášet jim naději na lepší budoucnost. 

RAN SUBBA GURUNG, 29, KASKI


Během práce v odlehlé vesnici v oblasti Gorkha jsem zjistila, že případy dětských sňatků, polygamie, sexuálního obtěžování a problémy, se kterými se musí potýkat svobodné matky, jsou v této oblasti zcela běžné. Ženy neměly v podstatě žádné povědomí o svých právech. Cítila jsem, že to musím napravit. Místní dívky pro mě byly velkou motivací - kvůli nim jsem se začala touto problematikou více zabývat. Kdybych byla muž, nikdy bych neměla šanci s nimi takto intenzivně pracovat. Bylo by pro mě mnohem obtížnější s nimi mluvit o sexuálním násilí, rovnosti pohlaví a ochraně zdraví. Jako žena jsem mohla dodat ostatním ženám i sobě potřebné sebevědomí.

ARISHMA SHRESTHA, 28, LALITPUR


Vyrostla jsem mezi chlapci. V tomto prostředí bylo běžné považovat dívky za slabší pohlaví. Nechtěla jsem, aby mě okolí vnímalo jako slabou. Začala jsem chodit jako kluk, hrála si jako kluk, mluvila i chovala jsem se jako kluk. Dělala jsem všechno proto, aby o mně lidé říkali, že jsem jako chlapec. Byla jsem pyšná na to, že mě nazývali divoškou. Díky tomu jsem v dětství nezažila šikanu. Ale mé kamarádky ano. To mě rozčilovalo. Strašně mě štvalo, co všechno se ostatním dívkám děje a ony si to přesto nechají líbit. Měla jsem jim za zlé, že dopustí, aby se s nimi špatně zacházelo a ony samy proti tomu nic neudělají. V té době nám naše učitelka angličtiny vyprávěla příběh o orlovi, který vyrůstal na farmě mezi kuřaty. Orel věřil, že je také kuře a nikdy se nepokusil vzlétnout. Mnohé ženy jsou jako orli, kteří si o sobě myslí, že jsou kuřata, protože žijí ve společnosti, která je tak nastavená. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že jsem byla hloupá, když jsem vinila ženy a dívky za jejich přístup. Jestliže někdo nezažil nic jiného než ústrky, nic jiného nezná, těžko se bude snažit o lepší budoucnost. Začala jsem podporovat dívky v tom, aby se postavily lidem, kteří je utiskují.

ANGELA SHRESTHA, 24, KATHMANDU


Jednoho dne nám zavolal člověk, aby našemu týmu Člověka v tísni a mně poděkoval za to, co jsme udělali pro jeho komunitu. Díky tomuto telefonátu jsem si uvědomila dosah své práce, kterou vnímám jako poslání. Byl to jeden z nejsilnějších momentů v mém dosavadním pracovním životě. Motivuje mě pokaždé, když si na něj vzpomenu a dává mi sílu pokračovat dál. Když měl náš tým jednání se zástupci partnerské organizace, jeden pán se mě zeptal: „Vy nemáte ve svém týmu žádného muže?” Tehdy mě dotaz pobouřil, ale později jsem pochopila, co to vlastně ve skutečnosti znamená – můj tým se skládá pouze z žen s obrovským pracovním nasazením. Tohle vědomí mě posílilo a dodalo mi sebedůvěru.

ASTHA PRADHANANG, 24, KATHMANDU


Vždycky mi doma říkali, že po páté hodině večerní nesmím chodit ven, protože jsem dívka. Jednou mi zavolali z Člověka v tísni a zeptali se mě, jestli bych mohla pracovat v nejodlehlejší části Gorkhy. Hlavou mi běžela spousta myšlenek. Vybavila jsem si, jak mě babička učila, abych nemluvila s muži i to, jak se na mě rodiče zlobili, když jsem přišla domů pozdě. Když jsem o nové pracovní nabídce řekla otci, zeptal se mě, jestli jsem si jistá, že to zvládnu. „Hodím tě tam,” řekl mi. Tehdy jsem si uvědomila, že tohle zvládnu sama. Jsem přesvědčená, že má práce v odlehlých obcích pomohla ženám a dívkám jako já nalézt nové příležitosti pro lepší budoucnost. Dodávala jsem sílu a sebevědomí ženám ve vesnicích a tím pádem i sobě.

PUSHPA GURUNG, 28, KASKI


Narodila jsem se v malé vesnici Pokhara jako jediná dcera. Vždycky jsem chtěla pracovat v médiích - přihlásila jsem se tedy na stáž, kam mě nakonec přijali. Po roce jsem však z práce odešla a začala pracovat v neziskovém sektoru jako dobrovolnice. Snažili jsme se motivovat mladé lidi, kteří potřebovali zvýšit sebevědomí, aby mohli bojovat se sociální nerovností, nespravedlností a chudobou. Tyto zkušenosti mi pomohly získat sebevědomí a prohloubit své znalosti v oblasti genderové problematiky, patriarchálního řádu, feminismu, uvědomění si a porozumění lidským právům. V neposlední řadě jsem se díky těmto zkušenostem stala mnohem vnímavějším člověkem.

NISHA NIRAULA, 25, MORANG


V průběhu času jsem si uvědomila, že i zdánlivá maličkost může přispět k velkým změnám. Ve své práci se soustředím na šíření osvěty v oblasti ženských práv. Nepálské ženy ze zemědělských oblastí netuší vůbec nic o svých právech a svobodě. Během školení o sexuálním a reprodukčním zdraví ke mně přistoupila jedna žena a řekla: „Dřív jsem tyhle pojmy vůbec neznala. Díky vašemu školení jsem si uvědomila, že to, co jsme se zde dozvěděly, by měly znát ženy v každé vesnici, a že není za co se stydět.“ Stejná žena, která se mnou tehdy mluvila, dnes aktivně vystupuje a mluví o otázkách sexuálního a reprodukčního zdraví ve své domovině. To je důkazem, že ženy mohou být hybnou silou změny.

JENISHA TWANABASU, 24, BHAKTAPUR


Když jsem byla malá, často jsem vídávala svou matku stát samotnou v koutě. Vyrůstala jsem ve stejném prostředí, ve kterém byly ženy diskriminovány, ale má matka mi dala křídla, abych mohla vzlétnout a najít si svůj prostor pro svobodný život. Vychovala čtyři dcery s láskou a péčí, díky které dnes dokážeme bojovat za svá práva. Jsem velmi hrdá na to, že se během své práce setkávám s mnoha takovými odhodlanými matkami. Věřím, že ženy mají v sobě obrovskou sílu, díky které dokážou změnit nepřízeň osudu v příležitost.

UPAHAR RAI (CHAMLING), 24, ILAM


V období těsně po katastrofě jsme poskytovali psychosociální podporu ve školách a na vesnicích, kde jsme iniciovali vznik skupin na podporu žen. Ženy v těchto skupinách měly možnost společně prožívat a sdílet strach, úzkost a bolest ze ztráty přátel nebo rodiny. Vedení školy vidělo, že tyto psychosociální činnosti přispěly k duševní pohodě dětí a rozhodlo se tyto aktivity provozovat i v rámci běžných aktivit mimo školu, které škola pořádala - kulturních akcí, kroužků lidových tanců a divadelních představení. To pomohlo lidem z vesnice vrátit se do normálního života.

VIJAYA PUN MAGAR, 28, RUPANDEHI


Když jsem byla malá, měla jsem stejné možnosti jako můj bratr. Všechny dívky v Nepálu ale neměly takové štěstí, jako jsem měla já. Na univerzitě jsem se v rámci studia zabývala problémy, se kterými se potýkají ženy a dívky po celém světě - znásilňování, domácí násilí, sexuální obtěžování a zneužívání, ale také mrzačení genitálií, posílání žen do menstruačních chýší, dětské sňatky atd. Po ukončení studia jsem dostala šanci pracovat na jednom věděckém výzkumu a navštívila jsem různé části Nepálu. Během cest jsem zjistila, v jakých podmínkách žijí ženy a dívky v zemědělských oblastech a to mě motivovalo k práci s nimi. Setkala jsem se s dívkami a ženami, na nichž bylo pácháno násilí, ale absolutně nevěděly, na koho by se měly obrátit. Nemohly proti násilí nic dělat. Díky své práci jsem se stala hlasem bezpočtu žen a dívek, které se samy ozvat nemohly.

GANGA RAI, 28, BHOJPUR


Moje matka mě vychovávala bez manžela. Celý život bojovala za to, aby nám spolu se sourozenci mohla zajistit kvalitní jídlo, zdravotní péči a vzdělání. Když jsem začala lépe chápat různé životní situace, uvědomila jsem si, kolik starostí a nesnází matka měla. Během dospívání jsem pocítila silnou touhu pomáhat ženám, jako je moje matka – ženám, které jsou nuceny prožít svůj život v bídě. Příběh mé matky se pro mě stal hlavním zdrojem inspirace a motivace pracovat dál.

SANGITA MAYUR, 41, SUNSARI


Vedu školení určené pro vnitřní uprchlíky v táborech, kam byli umístěni po zemětřesení v roce 2015. V rámci tréninků seznamuji lidi s platnými zákony a předpisy zaměřenými na ženy a děti. Vymýšlíme vzdělávací programy, např. na téma sexuálního násilí na základě genderu, duševní pohody, bezpečného zaměstnání v zahraničí, finančního managementu nebo reprodukčního zdraví. V táborech jsme založily tzv. výbory pro bezpečnost. Jeden z výborů navrhl a zrealizoval projekt zaměřený na bezpečnost žen, další z nich například nechaly postavit uzamykatelné sprchy a toalety. Ženy se díky tomu mohou vyhnout potenciálnímu násilí a obtěžování. Teď už se ženy a děti nemusí mýt v otevřeném veřejném prostoru a nemusí chodit pro vodu do vzdálených míst, kde jim hrozí nebezpečí.

Autor: Sajana Shrestha, PIN Nepal Communication Officer