Rekonstrukce cest a obnova života v bývalém epicentru nepálského zemětřesení

Rekonstrukce cest a obnova života v bývalém epicentru nepálského zemětřesení

3. 4. 2017

Řada žlutých přileb vytváří linku horizontu. Ženy v těchto žlutých přilbách stojí podél cesty s těžkými krumpáči v rukách a za nimi se tyčí himalájské výhledy. Smích těchto žen kontrastuje s tvrdou prací. 

Stezka, na které pracují, byla zničena během zemětřesení s epicentrem v obci Barpak v oblasti Gorkha na jaře roku 2015. Toho roku si zemětřesení z 25. dubna o síle 7,8 stupně a mnoho dalších následných otřesů vyžádalo na 8 500 lidských životů a zničilo přes půl milionu domů v celém Nepálu. Obyvatelé Barpaku od té doby čelí dlouhodobé výzvě - znovu vystavět své domy a získat zpět své životy.  

„Ženy v této vesnici nejsou zvyklé dělat stavební práce. Dříve byly zvyklé na práci, jako je rozbíjení menších kamenů, ale nevěděly, jak je následně využít ke stavění,” říká Pushpa Ghale, terénní pracovnice Člověka v tísni.

V dubnu 2016 začal Člověk v tísni s pomocí od Evropské komise (ECHO) pomáhat lidem z Barpaku a Lapraku s obnovou cest, které byly zničené při zemětřesení. Místní obyvatelé tak navíc získali možnost výdělku peněz, které mohou použít na opravy svých domů. Nejohroženější členové komunity - ženy samoživitelky, velké rodiny s jediným zdrojem příjmů, rodiny s velmi malými dětmi či starými prarodiči byli vybráni pro práci v týmech. Opravené cesty zvyšují dostupnost do vzdálenějších oblastí a také umožňují větší rozvoj turismu.


“Všechny účastníci programu na obnovu cest se přímo podílely na stavebních pracích,” říká Ghale o ženách, které pracovaly na první výstavbě cesty. “Dříve vesničani říkali, že jsou ženy příliš slabé a nedokáží nosit kameny a vykonávat stavebnické práce,” dodává.

Mini Maya Bishwokarma, které je 40 let, pracovala na opravě cesty 10 dní. Je matkou od tří dětí, její rozpočet je velmi omezený a vše se ještě zhoršilo, když při zemětřesení přišla o dům. “Neměli jsme dost peněz a já se musela rozhodovat, jestli dětem koupit sešity do školy nebo je nakrmit a nakoupit koření a oleje na vaření,” popisuje. Během projektu si vydělala 7 000 rupií. Ale jak sama říká, hodnota získané práce pro ní byla mnohem vyšší. “Cítím se, jako bych si vydělala 700 000 rupií,” říká.

Během programu se postavilo celkem 7 073 metrů cesty v regionu Gorkha, z čehož následně profitovalo přibližně 1 512 domácností z této oblasti.

Součástí programu na podporu obyvatel, kteří přežili zemětřesení, bylo vyplácení odměn za pletení teplého oblečení, jako jsou ponožky, šály či čepice. Pletení se zúčastnilo na 200 žen. Jejich výrobky byly následně rozdávány mezi ostatní členy komunity. “Dříve, když chtěl můj syn v zimě teplou čepici, musela jsem mu jí za 400 rupií koupit,” říká Ash Kumari Ghale, obyvatelka Barpaku.

Ghale je 43 let, zemětřesení v roce 2015 přežila, ale byl zničen její dvoupatrový dům a nezůstalo jí vůbec nic. Jako svobodná matka byla Ghale jediným zdrojem příjmů pro svou rodinu. “Můj manžel si vzal jinou ženu a finančně podporuje svou novou rodinu. Na mě zůstala péče o naše dvě děti, které musím mimo jiné i učit a vzdělávat,“ říká Ghale. „Nechtěla bych, aby naše děti poznaly jaké problémy máme. Bála jsem se, jak zaplatím za synova studia a zkoušky, ale pak se objevil Člověk v tísni spolu s EU a představili nám tento pletací program, za který jsem velmi vděčná,” dodává.

Ghale říká, že jí tento program dal nejen možnost naučit se jak plést teplé oblečení pro své děti a vydělat si peníze, ale zároveň dostala možnost zapojit se do práce s ostatními členy komunity, ze které často bývají podobně ohrožené ženy vylučovány.

“Většina programů na obnovu země, které se do naší vesnice dostaly, byly určené pouze pro muže nebo velmi silné ženy. Ale tento projekt s pletením je pro nás všechny,” říká Ghale.

Autor: Sajana Shrestha