...Načítání formuláře...
Lidé jsou tu za naši pomoc opravdu vděční, říká Sergej Sajenko, programový koordinátor ČvT na Ukrajině

Lidé jsou tu za naši pomoc opravdu vděční, říká Sergej Sajenko, programový koordinátor ČvT na Ukrajině

2. 8. 2017

Čtyřicetiletý Sergej Sajenko žije se svou ženou a dvěma dětmi v ukrajinském Slavjansku. Dříve vlastnil a vedl stavební firmu v Doněcku, odkud pochází. Přes dva roky, od září 2014, pracuje ve slavjanské kanceláři ČvT jako projektový koordinátor. 

Jak byste popsal situaci na východní Ukrajině za poslední rok?

V roce 2016 se oproti dřívějším letem situace na východě Ukrajiny poměrně stabilizovala. Přestože na některých místech konflikt stále eskaloval, lidé z tzv. šedých zón se postupně vrátili do svých domovů. Pro obnovu běžného života se toho během loňského roku udělalo opravdu hodně.

V  čem se podle vás tento konflikt od svého začátku nejvýrazněji proměnil?

Z počátku byla válka rozšířená po celém území, nyní má spíše lokální charakter. Bojuje se především v blízkosti bojové fronty, čímž jsou zasažena například města jako je Avdějevka, Marinka, Luhanske nebo Mariupol. V jiných částech Ukrajiny, kde ještě před dvěma lety zuřila válka, je nyní klid a lidé se tam snaží opět začít žít v míru. Stále ale potřebují naši pomoc.

Jak se po třech letech místní obyvatelé vypořádávají se životem ve válce?

Zhruba 30 – 40 % obyvatel měst v okolí bojové fronty své domovy neopustilo. Většinou jsou to staří lidé, nemocní či handicapovaní a často dokonce i děti. Někteří z nich nechtěli a jiní zkrátka nemohli své domovy opustit. Ti pak potřebovali naši pomoc ze všech nejvíce. I když si pomalu navykly na život pod neustálou palbou, na jejich psychice to zanechá dlouhodobé následky.

Co je aktuálně hlavním cílem působení ČvT na Ukrajině?

V současnosti se naše organizace zaměřuje především na poskytování různého typu humanitární pomoci lidem zasaženým válečným konfliktem. Pracujeme v nejkrizovějších oblastech, kde žijí nezranitelnější obyvatelé, kteří naši pomoc potřebují ze všech nejvíce.

Jakou pomoc konkrétně ukrajinský tým ČvT nabízí?

Pomáháme s opravami bydlení, zajišťujeme lidem vodu a hygienické balíčky. Dále jim rozdáváme potravinovou pomoc, učíme je správnému zemědělství a podporujeme je v drobném podnikání. Ve vybraných oblastech zajišťujeme také potřebnou psychosociální pomoc. Do budoucna se pak chceme více zaměřit na místní rozvoj.

Na jaké nejtěžší překážky při své práci narážíte?

Nejčastěji je to obava, že se v oblastech, kde působíme, opět začne bojovat. V minulosti už se nám to několikrát stalo. Pomohli jsme lidem opravit okna a zanedlouho byla opět rozbitá. Velmi zklamaní jsme byli také poté, co byla uzavřena naše kancelář v Doněcku. Přestože víme, že lidé žijící na územích, která nejsou pod kontrolou ukrajinské vlády, nutně potřebují naši pomoc, nemůžeme s tím nic dělat. A to je pro nás opravdu náročné.

Jak místní lidé reagují na vaši přítomnost a nabízenou pomoc?

Člověk v tísni je zde dobře známý a mezi místními má dobrou pověst. Byli jsme jedni z prvních, kdo začal po začátku konfliktu na východě Ukrajiny poskytovat humanitární pomoc, takže nám věří jak místní obyvatelé, tak úřady. Lidé jsou tu za naši pomoc opravdu vděční.

Věříte, že válečný konflikt na Ukrajině brzy skončí?

Obávám se, že se konce v dohledné době nedočkáme a různé lokální konflikty budou pokračovat ještě dlouhou dobu. Nejhůře na tom budou opět civilisté v zasažených částech země. Přesto doufám, že se vládě podaří uzavřít mír a nevinní lidé nebudou muset i nadále trpět.

Autor: Monika Ticháčková