Kuba: Blíží se další Černé jaro?
Publikováno: 7. 3. 2018 Doba čtení: 5 minut
Jaro roku 2003 vešlo na Kubě ve známost jako “černé”. Státní autority, v čele s diktátorem Fidelem Castrem, tehdy ostře zasáhly proti disidentům, kritikům režimu, myslitelům, nezávislým novinářům a lidskoprávním aktivistům, které vinily ze spolupráce se Spojenými státy a odsuzovali je na základě nechvalně proslulého zákona 88. Více než sedm desítek lidí bylo tehdy uvězněno. Z těch, kteří kritizovali komunistickou vládu, se stali vězni svědomí. Na svobodu se předčasně dostali až v roce 2010 a většina z nich odešla pod nátlakem vlády do exilu.
Navzdory pozdějšímu otevírání světu s obnovením diplomatických vztahů s USA a příchodem internetu zůstává Kuba nadále nedemokratickou zemí, kde je tvrdě potlačována svoboda slova i shromažďování. Vláda Fidelova bratra Raúla se sice chýlí ke konci - vyhlídky na širší svobody pro běžné lidi jsou ale nadále velmi nejisté.
Velké šance jsou přikládány prvnímu viceprezidentovi Kuby marxistovi Miguelu Diaz-Canelovi. A silným kandidátem je také další Castro v řadě - Raúlův syn Alejandro, vedoucí kubánské Rady obrany a národní bezpečnosti, jíž podléhají veškeré akce kubánských zpravodajských služeb. Jeho vítězství by velice pravděpodobně znamenalo závažné omezení svobod a prostoru pro občanskou společnost v již tak nesvobodné zemi a zavádění ještě přísnější kontroly a sledování kubánských občanů. Někteří obhájci lidských práv mluví v souvislosti s Alejandrem Castrem o obavách z nastolení opravdové diktatury na Kubě.
Pokud se Alejandro do čela země nedostane, prezidentské volby 19. dubna se zapíšou do dějin jako historický zlom, ukončující půl století vlády Castrů na Kubě. I kdyby se ale vítězem ve volbách stal Miguel Diaz-Canel, ve skutečnosti je pravděpodobné, že se pro běžné lidi ani pro členy občanské společnosti zase tolik nezmění. Raúl Castro stále zůstane prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby, a tím si nadále ponechá silný vliv na většinou klíčových politických procesů.
Jednoznačné je, že s blížícími se volbami občanská společnost na Kubě nadále čelí tvrdým zásahům a pronásledování. K množství zadržení a výslechů došlo začátkem tohoto roku. Podle Comisión Cubana de Derechos Humanos y Reconciliación Nacional, nezávislé kubánské organizace, která sleduje případy zadržení na Kubě, se jen během ledna a února 2018 uskutečnilo 677 arbitrárních detencí, což je o 70 více, než za dva poslední měsíce minulého roku. Někteří aktivisté a jejich rodiny také zaznamenali před svými domy či byty příslušníky kubánské bezpečnostní služby, která je sledovala.
“Už 5 dní je před mým domem policejní hlídka, která nás špehuje,” uvedl v únoru Henry, jeden z členů Eye on Cuba, která na Kubě monitoruje případy porušování lidských práv.
10. února bylo šesti aktivistům znemožněno odletět do Argentiny na školení týkající se voleb. Státní bezpečnost je na letišti zdržela tak dlouho, dokud jejich letadlo nevzlétlo. Nedlouho předtím bylo zase v různých provinciích Kuby zadrženo 6 členů UNPACU (Kubánská vlastenecká unie), jedné z nejvíce pronásledovaných disidentských organizací na ostrově. Bezpečnostní složky vpadly do jejich bytů a zabavily jim osobní věci. Během dvou dnů pak zadrželi dalších 10 členů či podporovatelů stejné organizace.
Koncem ledna bylo vyslýcháno pět členů Asociace nezávislých odborů Kuby. Kubánská státní bezpečnost těmto lidem vyhrožovala, některým prohledala byty. Došlo k tomu krátce po schůzce Asociace. Dva členové, Reyes Consuegra a Alfonso de Armas, vypráví, že když odjížděli ze schůzky zpátky domů do provincie Cienfuegos, policie zcela zastavila dopravu a střežila jediné 2 vstupy do města, kam směřovali. Reyes a Alfonso cestovali státním autobusem, který policie zastavila, aby je vyvedla ven, zabavila jim telefony a dokumenty, které si vezli ze schůzky. Poté, co je donutili nastoupit do vojenského džípu, doprava se dala znovu do normálního pohybu.
Nezávislý právník Jean Pierre Isla Pérez odjel na sklonku léta 2017 na školení o lidských právech, které se konalo ve Spojených státech. Nedlouho po návratu na Kubu, když poblíž Havany nesl do opravny svůj počítač, jej znenadání zastavili členové Národní revoluční policie. Vyžádali si od něj doklady totožnosti a na místě mu zabavili laptop i mobilní telefon. Pak jej odvedli na výslech, kde se ho vyptávali na jeho nedávnou cestu do Spojených států. Vyslýchali ho také kvůli jeho cestám po Kubě a požadovali kontakty na všechny lidi, které po návratu z USA navštívil. Pustili ho po třech dnech, aniž by mu vrátili jeho věci - jen s doklady a penězi na cestu domů. Kontakty, které Jean Pierre na Kubě navštívil, poté obvolávali a vyhrožovali jim.
“Každého práva jsou utlačována nějak jinak,” říká Marlon, další člen sítě Eye on Cuba. “Na někoho zkoušejí taktiku hodného a zlého policajta, dalšího zmlátí, jiného jen pošťuchují, aby se naštval, zaútočil na ně a oni ho mohli obvinit z “atentátu”, na jiné jen křičí, někdy se snaží obrátit příslušníka opozice v informátora,” popisuje praktiky kubánských bezpečnostních složek.
“Čas strávený v cele záleží na konkrétních policistech nebo na tom, jak moc vás chtějí zastrašit. Můžou ti říct, že už je jasné, že pak půjdeš rovnou do vězení. Ale druhý den tě pustí. Vždycky se snaží držet zadržené jen na méně než 72 hodin, protože jinak se to musí řešit nějak více - musí to pak označit třeba jako “vzetí do vazby”. Všechno to dělají, aby ti ukázali, že nad tebou mají moc.”
Volby na Kubě, které přinášejí pozornost mezinárodního společenství, jsou podobně jako jiné významné události pro kubánský režim impulzem k tomu, aby svou zemi navenek prezentovali v co nejlepším světle. Také proto jsou v tomto období silněji potlačovány kritické hlasy a stejně tak sílí tlak na občanské aktivisty a obránce lidských práv. Kubánské lidskoprávní orgánizace se ale obávají, že tyto tlaky nesouvisejí jen s volbami. Snahy o umlčování občanských práv budou podle nich pokračovat i nadále - obzvlášť bude-li Kuba stále více zasažena krizí ve Venezuele, a získá-li Raúlův syn Alejandro Castro větší vliv.
