V Čečensku platí jen jeden zákon: Tak řekl Ramzan!

V Čečensku platí jen jeden zákon: Tak řekl Ramzan!

18. 11. 2015

Rozhovor o právu a bezpráví v Čečensku s čečenským(ou) novinářem(kou) a aktivistou(kou), jehož(jíž) identitu z bezpečnostních důvodů nemůžeme zveřejnit.

Boje v Čečensku byly oficiálně ukončeny před šesti lety. Jsou jejich stopy v zemi stále patrné?

Hlavní město Groznyj prošlo zásadní obnovou. Postavilo se zde mnoho nových bytů i administrativních budov. Kromě čtvrti Zavodskaya, kde před válkou stál závod ropného průmyslu, tu stopy války už téměř nenajdete. Stejně tak si i lidé na venkově své domy již opravili a o veřejné budovy se postaral stát.

Vzpomínka na válku a zničenou zemi je ale stále živá a místní vláda v čele s prezidentem Ramzanem Kadyrovem toho využívá. Obnova země se stala součástí státní propagandy. Krásné město plné nových aut, osvětlené ulice, upravené parky slouží jako protiargument těm, kteří si stěžují na porušování svých práv – na únosy a mučení lidí čečenskými bezpečnostními silami, na nevyplácení mezd, znemožňování podnikání nebo na korupci.  

Jaká je tedy atmosféra ve společnosti?

Čečenci jsou poměrně apolitičtí a smiřují se téměř se všemi problémy. Především proto, že se bojí reakce státních orgánů, které opakovaně prokázaly, že jsou schopny všech zvěrstev v zájmu udržení autoritářského režimu.  Nedávno prožili dvě brutální války a příliš dobře si je pamatují. Budou tolerovat mnohé, jen aby se to neopakovalo. Pro stát je to velmi výhodné a válku tudíž stále prezentuje jako jedinou alternativu k současnému režimu.

Média často zmiňují Čečensko v souvislosti s teroristickými útoky. Jak je to tedy s bezpečností v regionu?

Čečensko je dnes stejně bezpečné jako jakákoli jiná republika Ruské federace. Možná ještě bezpečnější. To však platí pouze pro „hosty“. Největší nebezpečí zde totiž představují samotné státní orgány a ty se zaměřují především na místní obyvatele, o nichž vědí vše – kde žijí, kdo jsou jejich příbuzní…

Ani hrozba teroristických útoků není v Čečensku větší než v kterémkoliv jiném regionu. Boj proti terorismu je totiž nejvyšší prioritou čečenské vlády. Proti tomu nikdo neprotestuje. Velké pochybnosti ovšem vyvolávají metody, které stát a jeho bezpečnostní složky v tomto boji využívají. Ty lze totiž popsat jako absolutní teror.

O jakých metodách mluvíte?

V žádném jiném ruském regionu není evidován tak vysoký počet případů porušování lidských práv a omezování svobod. Čečensko je malá, monokulturní republika, kde se všichni navzájem znají. Je tak velmi snadné ovlivňovat chování lidí výhružkami vůči nim samotným, ale především vůči jejich rodinným příslušníkům. V Čečensku stále fungují silné rodinné vazby. Pokud se člověk rozhodne něco změnit a protestovat proti svévoli státu, je připraven nést možné důsledky. Nikdy by ale neohrozil sociální postavení a bezpečí své rodiny. Toho si je vláda dobře vědoma, a proto velmi efektivně využívá princip kolektivní viny, který v zásadě legitimizovala.

Můžete být konkrétnější?

Jako příklad můžu uvést události z konce loňského roku. Během akce malé skupiny tzv. bojeviků zahynulo tehdy v Grozném asi 10 policistů. Ramzan Kadyrov poté veřejně vyhlásil, že příbuzní útočníků budou vyhoštěni z republiky a jejich domy budou spáleny. Bez ohledu na velmi negativní reakci domácí i zahraniční, byl tento příkaz státními orgány vyplněn (podrobnosti o případu lze nalézt např. zde (v angličtině) nebo zde (v ruštině). Jeho pokyn byl přitom zcela v rozporu s platnými zákony. A to je jen jeden z mnoha případů, kdy jsou v Čečensku porušována lidská práva se souhlasem nebo přímo na základě pokynu státu. Vzhledem k tomu, že jakýkoliv nesouhlas může mít zásadní vliv na bezpečnost celé vaší rodiny, je velmi obtížné snažit se proti tomu něco dělat.

Není to ale v rozporu také s ruskými zákony?

Ano, ale ty se tady ve prospěch normálních lidí neuplatňují. Pokud se domáháte spravedlnosti vůči státu, nemůžete očekávat spravedlivý soudní proces. Za posledních několik let známe jen jeden případ, kdy byl vynesen rozsudek ve prospěch žalobce. Tady platí jen jeden zákon: Tak řekl Ramzan! Co ten řekne, to se stane. Otázka, nakolik je to v souladu s ruskou ústavou a zákony, se zákony Čečenské republiky nebo mezinárodním právem, je irelevantní.

Mohou v zemi bezpečně působit nevládní organizace?

Podmínky pro práci nevládních organizací v Čečensku jsou dnes velmi nebezpečné. Lidskoprávní organizace jsou pod neustálým dohledem, jejich zaměstnancům je vyhrožováno, dokonce došlo i k vypálení kanceláře jedné z nich – Sjednocené mobilní skupiny Výboru proti mučení. Právníci organizace přišli do Čečenska z různých měst Ruska a věnovali se podnětům od obyčejných lidí.  Jejich kancelář byla prakticky zdemolovaná už dvakrát. V obou případech útoku předcházelo Kadyrovovo prohlášení, že Výbor proti mučení je nepřítelem národa a v Čečensku pro něj není místo. V obou případech byly útoky vedeny muži v maskách.

Jaký význam má podpora mezinárodních organizací pro občanskou společnost v Čečensku?

Mezinárodní organizace jsou často poslední nadějí pro ty, kteří se nechtějí smířit se současnou situací v Čečensku. Pro ty, kteří jsou připraveni udělat něco pro změnu k lepšímu. Fungují u nás organizace, které spolupracují s mezinárodními organizacemi například na zlepšení životních podmínek osob se zdravotním postižením. Jsou tu takové, které pomáhají zajistit potraviny a oblečení nebo léčebné pobyty a psychologické rehabilitace pro lidskoprávní aktivisty. Také ty, které pomáhají absolventům škol, kteří nemají prostředky na zajištění vyššího vzdělání. Role těchto organizací je pro Čečence velmi důležitá, protože získat podobnou pomoc od samotného státu je prakticky nemožné. Spolupracovat s mezinárodními organizacemi je ale v dnešním Čečensku velmi nebezpečné. Vystavujete se tím sledování ze strany Federální bezpečnostní služby a možným represím. Přesto jsou tu ale lidé, kteří jsou ochotni to riskovat.

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

 

 

Autor: Východoevropský program ČvT