Středomoří – migrační brána do Evropy

Středomoří – migrační brána do Evropy

3. 10. 2016

Středomoří je díky své geografické poloze tradičně vstupní branou migrantů a uprchlíků z Afriky a Blízkého a Středního východu do Evropy. Jejich trasy se průběžně mění v závislosti na řadě faktorů, jako je situace v zemích původu, migrační a azylové politiky cílových a tranzitních zemí, činnost pašeráků, roční období atd. Ačkoliv se migrace přes Středozemní moře do Evropy dostala do povědomí široké veřejnosti až loni v souvislosti s dramatickým nárůstem počtu příchozích, především k italským a řeckým břehům přijíždějí čluny plné lidí již celou řadu let. Jaké jsou hlavní středomořské migrační trasy, jak se v čase vyvíjel počet těch, kteří je využívají, z jakých zemí pocházejí a kolik z nich za cestu zaplatilo životem?

Jaké trasy uprchlíci ve Středomoří využívají?

Ve Středozemním moři lze identifikovat tři hlavní cesty do Evropy:

Východní středomořská cesta vedoucí z Turecka do Řecka nebo na Kypr (po moři) nebo z Turecka do Bulharska (po pevnině)

Centrální středomořská cesta vedoucí z Libye, Tuniska a regionů subsaharské Afriky do Itálie a na Maltu

Západní středomořská cesta vedoucí z Maroka do Španělska či jeho enkláv Ceuty a Melilly

Další cesty postupně ztrácely na významu či jsou využívány minimálně, jako například cesta ze západního pobřeží Afriky (Mauretánie, Maroko, Senegal) na Kanárské ostrovy, kde hrozí vysoké nebezpečí minutí ostrovů a ztroskotání v Atlantickém oceánu, dále z Egypta na Krétu a do Itálie, z Alžírska do Sardinie či Španělska nebo cesta po moři z Albánie do Itálie, jež byla využívaná primárně v 90. letech.

Kolik migrantů a uprchlíků letos po Středozemním moři připlulo?

UNHCR odhaduje, že za letošní rok do 25. září překročilo Středozemní moře na cestě do Evropy 302 335 migrantů a uprchlíků, přičemž 3 498 za ni zaplatilo životem. Většina z nich dorazila do Řecka (166 671) a do Itálie (131 860).

Východní středomořská cesta do Řecka letos zaznamenala pokles v příchodech o 33% oproti roku loňskému a dramatický pokles příchozích v dubnu 2016, což se primárně přičítá dohodě uzavřené s Tureckem o ochraně hranic a navracení uprchlíků. Z národností, které se snažily v Evropě najít bezpečí a nový život, byli nejvýznamnější skupinou Syřané- 47,6%, Afghánci- 24,7% a Iráčané- 15,1%, což vysvětluje i blízkost trasy k ohniskům konfliktů na Blízkém východě. Ve srovnání s rokem 2015 lze pozorovat nárůst počtu migrantů a uprchlíků z Iráku, který vzrostl o 217%.

Na centrální středomořské trase vedoucí do Itálie se čísla nově příchozích za rok 2016 podobají těm loňským. Následkem uzavření Balkánské trasy a dohody EU s Tureckem tato trasa však opět nabývá na významu. Přitom právě ona se z hlediska obětí jeví jako nejproblematičtější. Navzdory podobnému počtu příchozích do zmiňovaných dvou destinací si trasa do Itálie vyžádala 3 054 obětí, což činí více než 87% úmrtí migrantů a uprchlíků na všech trasách.

Nejvíce zastoupenými národnostními skupinami byli Nigérijci - 19,4%, Eritrejci - 13,1% a Súdánci - 7%, dále pak migranti a uprchlíci z Gambie, Pobřeží slonoviny, Somálska a Pákistánu. Syřané a Iráčané byli na této trase reprezentováni jen minimálně. V porovnání s předchozím rokem také narostl počet cestujících žen a dětí.

Specifikem centrální středomořské trasy jsou také odlišné profily migrantů a uprchlíků, kteří ji využívají a která odráží její náročnost a nebezpečnost - je zde procentuálně vyšší počet mužů v průměrném věku 22 let (v porovnání s 26 lety na trase východní) a méně rodin s dětmi.

Poslední, západní středomořská trasa byla letos vyhledávána zřídka - do Španělska přes ni přišlo 3 804 migrantů a uprchlíků primárně ze zemí Pobřeží slonoviny, Guinei, Alžírska a Kamerunu. 

Jak se počty uprchlíků na jednotlivých trasách vyvíjely v čase?

Zejména pro centrální a částečně i pro východní trasu je charakteristický periodický nárůst počtu příchozích migrantů a uprchlíků, tato situace však byla dlouho přehlížena. Většina z nich zůstávala v Itálii bez dalšího přesunu do jiných zemí EU, což činilo z příchodu běženců navenek pouze lokální problém, který se na celoevropské úrovni začal řešit až se značným zpožděním.

Východní středomořská cesta, která vede z Turecka buď přes Bulharsko (po souši) či do Řecka (po moři) byla do roku 2010 využívaná zřídka a primárně po souši. Toto se změnilo s válkou v Sýrii a Iráku, kdy v roce 2014 poprvé překonal počet migrantů snažících se dostat se do Evropy po moři číslo těch využívajících pozemní trasu. Cesta dlouhodobě slouží zejména pro uprchlíky a migranty ze zemí Blízkého východu. V roce 2015 ji využilo 17x více migrantů než v předchozím roce, což vedlo k přijetí dohody s Tureckem o návratu nově příchozích a de facto jejímu uzavření.

Centrální středomořská cesta slouží jako brána pro většinu zemí afrického kontinentu, přičemž v posledních letech narůstá počet obyvatel subsaharské Afriky a uprchlíků ze Sýrie, jež ji využívají. Před rokem 2010 nebyla zvlášť využívaná - ačkoliv po ní v roce 2008 připlulo 50 000 migrantů a uprchlíků, následná dohoda mezi Itálií a Libyí o vracení lodí z mezinárodních vod snížila jejich počet. Její popularita se opět zvýšila v roce 2011 s událostmi arabského jara, kdy se objevilo značné množství uprchlíků z Tuniska, Libye a částečně Egypta, v roce 2013 a 2014 byla využívána nejvíce. Jejími specifiky jsou zejména vysoká fluktuace migrantů během roku v závislosti na hydrometeorologických podmínkách a největší počty obětí ze všech tří tras.

Západní středomořská cesta vedoucí přes španělské enklávy Ceutu a Melillu nebo do Španělska samotného je ze všech tří nejméně populární a využívaná, a to z důvodů efektivnějších hraničních kontrol a patrol a relativně špatné ekonomické situace ve Španělsku. Nejčastějšími národy, které západní cestu volí, jsou obyvatelé zemí subsaharské Afriky- Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Mali, Nigérie. V roce 2015 pak mírně narostl počet Syřanů, kteří cestu využívali.

 

Středozemní moře – masový hrob?

Středomoří se dlouhodobě řadí mezi nejčastěji překračované hranice světa, zároveň však mezi ty nejsmrtelnější. Studie Evropské komise ukazuje, že ve Středozemním moři došlo k většině ze světového počtu úmrtí migrantů - od roku 2000 si cesta přes moře vyžádala 22 400 obětí v porovnání s například mexicko-americkou hranicí, kde od roku 1998 zemřelo 6 000 migrantů. Důležitým informačním zdrojem o počtech úmrtí se stávají mediální zprávy, které dlouhodobě sbírá například web Fortress Europe. Ten poukazuje na dramatický nárůst mrtvých v posledních letech, kdy mezi lety 1988 a červnem 2014 odhaduje 19 812 obětí. Zároveň však m.j. IOM upozorňuje, že se toto číslo rovná pouze počtu těl, která byla nalezena - celkově je nutné počítat na každou z těchto obětí další dvě, jež se nikdy nenašly. Data o lidech zemřelých ve Středomoří vyhodnocuje a graficky zpracovává m.j. projekt novinářů z více než 15ti evropských zemí The Migrants Files nebo Univerzita v Amsterdamu. Tyto projekty dávají také do souvislosti stoupající počty úmrtí s rostoucí snahou o utěsnění evropských hranic („pevnost Evropa“)

V roce 2014 ve Středozemí došlo k úmrtí více než 75% z odhadovaných počtů obětí za celý rok, což jej učinilo nejnebezpečnějším mořem pro migranty na světě. Nejsmrtelnější z jeho tří tras je centrální. I díky jejímu zvýšenému užívání tak rok 2016 pravděpodobně přinese smutný rekord: Přestože počet lidí, kteří připlouvají do Evropy přes Středomoří, klesl oproti loňsku asi o 40 procent, očekává UNHCR letos nejvyšší počet obětí vůbec.

Kromě alarmujícího počtu úmrtí se středomořské trasy potýkají s vysokými počty dětských uprchlíků a nezletilých osob bez doprovodu. Studie IOM a UNICEF ukazuje, že 1 z 5 migrantů či uprchlíků překračujících Středozemní moře je nezletilý. Děti-uprchlíci jsou vedle stresu, nemocí a nebezpečné cesty vystaveny i vysokému riziku zneužití a násilí. Během roku 2015 bylo ze všech mrtvých na trasách v Egejském moři 30% dětí, z toho 5% nemluvňat a kojenců.

Autor: ČvT