Svátek práce: jak čeští imigranti v USA psali dějiny

Svátek práce: jak čeští imigranti v USA psali dějiny

28. 4. 2017

První květen je každoročně dnem, kdy si připomínáme boj dělníků za důstojné pracovní podmínky, jehož výsledkem bylo ustavení osmihodinového pracovního dne. Při jeho oslavách většinou upadá v zapomnění skutečnost, že iniciátory protestů v USA na Chicagském Hay marketu, které tyto zásadní změny odstartovaly, byli imigranti z Evropy. K nim patřily i desítky tisíc Čechů, jejichž část se aktivně angažovala v dělnickém hnutí. Imigranti čelící obzvláště nelidským pracovním podmínkám se tak stali katalyzátorem sociálních změn, které byly ku prospěchu celé společnosti nejen v USA, ale ve většině vyspělého světa.  

 Podle profesora Williama J. Adelmana, který se zabývá studiem práce, “žádná událost neovlivnila historii práce v Illinois, Spojených státech, ba dokonce ve světě tak silně, jako právě ta, která se odehrála na chicagském Hay marketu. Důsledky toho, co začalo manifestací 4. května 1886, pociťujeme dodnes.” Požadavek na zkrácení pracovní doby na osm hodin se dělníkům podařilo prosadit, o tři roky později byl jako připomínka tehdejších událostí ustaven Svátek práce.

Česká emigrace do Ameriky

V hnutí dělníků za zlepšení pracovních podmínek se intenzivně angažovala také část českých imigrantů, kteří od počátku a především pak v polovině 19. století odcházeli do USA po desetitisících. Pro menší část z nich bylo důvodem náboženské pronásledování, kterému byli protestanté v té době vystaveni, většina však toužila hlavně po lepším životě a úniku z chudoby. Do Ameriky je tehdy lákaly nejen kramářské písně, ale i různé americké železniční a evropské lodní společnosti, které viděly svou šanci na zisk. Po celých Čechách a na Moravě si našly spolupracovníky, kteří za úplatu přesvědčovali své spoluobčany o tom, jak výhodné by bylo žít právě v Americe. Poměrně častým důvodem k emigraci byl také únik před vojenskou službou. Realita, která přistěhovalce ve vysněné zemi čekala, byla většinou velmi odlišná od jejich představ. Museli si zvykat na nové klimatické podmínky i na jiný způsob života. Ve městech se usazovali nejvíce řemeslníci a také ti, kteří žádné řemeslo neovládali a byli tak vděční za jakoukoli práci, pracovali např. v železárnách nebo na pilách. Tam panovaly velmi drsné podmínky, dělníci pracovali šedesát hodin týdně od pondělí do soboty. Podle historických pramenů byly právě platy Čechů v Chicagské české čtvrti zvané Pilsen (Plzeň) nejnižší ze všech dělníků z Evropy - pouhý dolar a půl za den.

Bouře, stávky, nepokoje 

Chicago, které po občanské válce procházelo prudkým rozvojem a bylo jedním z průmyslových center přitahujícím velký počet imigrantů, se tak záhy stalo jednou z hlavních bašt dělnických organizací v USA. Těsně před Vánocemi 1866 zde vznikl Česko-dělnický sbor.  Dalším centrem raného českoamerického dělnického hnutí se vedle Chicaga stal New York, ale rozvíjelo se i v St. Louis, Clevelandu, St. Paul a na dalších místech. Velký vliv uvnitř dělnického hnutí včetně jeho českých příslušníků získal anarchistický a anarchosyndikalistický proud. Všechny významnější názorové proudy však v 80. letech spojoval právě požadavek osmihodinové pracovní doby. Protože česká přistěhovalecká komunita byla proti ostatním relativně malá, propojovali se odbojní dělníci s podobně smýšlejícími lidmi z jiných imigrantských skupin, převážně s Němci.

Chicagští Češi se výrazně projevili i v krvavých bouřích probíhajících v době velké železniční stávky v roce 1877. Městský 6. obvod, v němž Češi podle censu z roku 1880 tvořili 57 % hlav domácností, tehdy přispěl k počtu obětí nepokojů z 42 %, z nichž více než polovina pocházela z jediného policejního okrsku v české Plzni. Tehdejší protesty Čechů byly předzvěstí budoucího, většího protestu, který měl teprve přijít.

S blížícím se 1. květnem 1886 podle zpráv Budoucnosti rostla aktivita českých dělníků v Chicagu, kteří se aktivně zapojovali do příprav generální stávky. Jejím prostřednictvím si pracující chtěli počínaje tímto dnem vydobýt osmihodinovou pracovní dobu. Stávky a demonstrace, které 1. a 2. května proběhly ve všech průmyslových městech Spojených států, byly velmi masivní. Jen v samotném Chicagu stávkovalo na 80 000 dělníků, protesty však proběhly klidně - na rozdíl například od Milwaukee, kde se čeští a polští dělníci střetli se stávkokazy, údajně najatými zaměstnavateli. “Pokrok Západu” a “Dennice novověku” například uvádějí, že se 3. května v Chicagu sešlo asi 12 000 stávkujících, z nichž většinu tvořili Poláci a Češi, a po několika proslovech dav začal útočit na fabriku továrníka Mc Cormicka, která prý zaměstnávala “stávkokazy”. Podle některých pramenů vedle Němců Spiese nebo Fieldena, kteří byli vůdčími osobnostmi hnutí, mezi řečníky vystoupil také Čech Harašta. Několik českých dělníků bylo zraněno, zatčeni byli čtyři Češi, čtyři Poláci, dva Němci a dva Švédové.

Následující den se konalo povolené shromáždění na velkém náměstí Hay market v Chicagu, které probíhalo mírumilovně až do chvíle, kdy kdosi do davu hodil tři dynamitové pumy. Poté se strhla bitka mezi policií a dělnictvem, obě strany do sebe navzájem střílely. Na obou stranách stáli i Češi, celkem jich v potyčkách přišlo o život více než deset, na 150 jich bylo vážně zraněno. Přitom část Čechů na Hay market ani nedorazila, protože ve stejnou dobu probíhala demonstrace v chicagské Plzni. Češi a Poláci tvořili také většinu demonstrantů v Milwaukee, kde 5. května došlo k útoku asi 1500 dělníků na hutní závody.

Důsledky květnových událostí nejen pro Čechy

Účast českých dělníků v protestech byla důvodem, proč Češi v následujících dnech byli jednou z prvních obětí honičky na anarchisty. Přistěhovalci se stali terčem amerických úřadů i měšťanského tisku, který nešetřil ani Čechy, jak ukazuje úryvek z Chicago Times přetištěný v české Slávii: “(Slované) jsou potomci této směsice Skythů, Hunů a ďábla, kteří vpadli na klidné břehy této republiky. Jest to vpád tak nevídaný a nežádoucí, jako vpád barvami pomalovaných divochů v pokojné domovy osadníků v krajích hraničních. Oni nerozumí naší řeči, naší soustavě, naší politice. Jejich vpád zakládá se na neukojitelné touze po nepokojích a vraždě i projevují tentýž krvežíznivý pud, jakým se skythští jejich předkové vyznamenávali.” V podobném duchu psal i další Chicagský tisk. Mezi zatčenými, kteří byli podezříváni ze zosnování útoku, bylo také několik Čechů působících v prostředí anarchistických periodik, časopis Budoucnost byl zrušen. Policejní kontroly a razie byly v těchto dnech v českých čtvrtích na denním pořádku. Nakonec i přes chybějící důkazy za atentát byli odsouzeni převážně němečtí anarchisté, z nichž čtyři byli v listopadu 1887 oběšeni.

Podíl českých dělníků na boji za slušné pracovní podmínky nebyl s ohledem na velikost české komunity v USA vůbec nevýznamný, přesto však časem upadl v zapomnění. Emancipace zahraničních dělníků v USA přitom dala klíčový impuls pro vznik moderního pracovního práva, na jehož základech stavíme dodnes. Historie Svátku práce zároveň může být připomínkou toho, že obětí jeho porušování se zpravidla stávají ti nejslabší - těmi jsou i dnes ve vyspělém světě včetně Česka nezřídka právě zahraniční pracovníci.

Zdroje:

  • Green, James: Death in the Haymarket: A Story of Chicago, the First Labor Movement and the Bombing that Divided Gilded Age America. Anchor books/Random house, March 2007

  • Polišenský, Josef: Český podíl na předhistorii Prvního máje. V: Začiatky českej a slovenskej emigrácie do USA, Vydavateĺstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 1970.

  • Vlha, Marek: Mezi starou vlastí a Amerikou. Počátky české krajanské komunity v USA 19. století v transatlantické perspektivě. Masarykova univerzita, Brno 2013

  • Encyclopedia of Chicago: http://www.encyclopedia.chicagohistory.org/pages/153.html

  • Illinois labor history society: http://www.illinoislaborhistory.org/the-haymarket-affair/

Autor: ČvT