Zajímá nás váš názor. A tak se ptáme.

V rámci spolupráce s jednou naší klientkou jsme se rozhodli přinést vám rozhovor na téma život v lokalitě a vnímání naší pobočky, potažmo našich služeb:

1. Jak dlouho spolupracujete s organizací Člověk v tísni v Bílině?

O eNCéčku[i] jsem se dozvěděla od mojí kamarádky. Ta k vám dřív chodila. Já sama jsem za vámi s prosbou o pomoc přišla asi před dvěma lety.

2. Jaké služby jste za dobu spolupráce využila?

Spolupracuji dlouho především s Vámi (pozn. pracovníka: Klientka má na mysli sociálně aktivizační službu.). Několikrát jsem se účastnila společných akcí, které jste dělali – den dětí nebo dětský karneval. Teď chodí moje nejmladší děti do školky[ii]. Myslím, že moje děti jsou tam spokojené, a je vidět, že se jim paní učitelka věnuje. Starší děti pak docházejí do malého klubu[iii] a na doučování[iv].

3. Mohla byste zhodnotit, zda a v čem pro Vás spolupráce měla přínos? Respektive, jak hodnotíte dosavadní spolupráci? A myslíte si, že v budoucnu využijete i jiné služby, které naše organizace nabízí?

Určitě jsem spokojená. Hlavně jste mi pomohli ve věcech, které se týkají mých dětí. Třeba při jednáních se sociálkou a se školou. Hodně vnímám změnu na úřadech, například na úřadu práce. Mám pocit, že se mnou mluví jinak, lépe. Vyřizování záležitostí na úřadu je mnohem jednodušší.

Jsem také moc ráda, že moje děti mohou chodit na doučování. Myslím, že mají teď k učení a ke škole mnohem lepší vztah.

Můj muž se potýká s dluhy. Do budoucna zvažujeme, že požádáme o pomoc ještě Vaše kolegy.[v]

4. Je zde nějaká služba či organizace, která Vám v Bílině chybí, a využila byste ji?

Ano, chybí mi tu sociálka, která je v Teplicích.[vi] Už se mi mnohokrát stalo, že po mně chtěli dokumenty, které jsem neměla u sebe. Musela jsem tedy do Teplic jet víckrát, abych si zařídila dávky. Nejsme na tom s penězi nejlépe a je to tak pro naši rodinu dost náročné.

5. Jak ze svého pohledu hodnotíte život na Teplickém předměstí[vii]? Co vnímáte jako největší negativa či pozitiva?

Nejsem původně z Bíliny. Přistěhovala jsem se. A starousedlíci na nás tak i koukají. Mezi přistěhovalými i těmi, kteří tu bydlí odjakživa, vznikají často neshody, které se řeší násilím. Několikrát jsem se setkala s označením „degeš“. Necítím se tu bezpečně, hlavně kvůli dětem. Kdybychom měli možnost se odstěhovat, udělala bych to. Já osobně se těm potyčkám vyhýbám. Stýkám se s přáteli mého manžela.

Je tu také velký problém s drogami. Jsou tu velmi snadno k dostání. A vadí mi i neudržované chodby v domě. Měli jsme ale štěstí na majitele bytu. Je ochotný se s námi vždy domluvit, pokud se vyskytne nějaký problém.

6. Jak podle Vás ovlivňuje naše organizace dění na sídlišti?

Já myslím, že máte dobrý vliv. Byly situace, kdy jste mi hodně pomohli. Některé věci bych sama řešit nedokázala. Navíc, cítím Vaši podporu a myslím, že si vzájemně důvěřujeme. Také díky tomu, že děti mohou trávit volný čas v klubu, tak se nepoflakují po ulicích. 

Uvítala bych, kdyby tu bylo více aktivit pro rodiče s dětmi, například společné výlety, pořádání dětského odpoledne, grilování. I za cenu, že bychom na akci finančně přispěli.  

Závěrem bychom chtěli především poděkovat naší klientce za možnost zrealizovat tento rozhovor. I nadále se budeme snažit přinášet vám nové příběhy z lokality, ať už z pohledu obyvatel či nás samotných.

Níže vám přinášíme vysvětlivky k některým údajům, které se v textu vyskytují. Více informací o našich službách naleznete zde.