Chudé děti nejsou odkláněny na individuální studium

Chudé děti nejsou odkláněny na individuální studium

Pro mateřské školy je přechod na povinné předškolní vzdělání velmi náročný. Naštěstí však nedochází k přesouvání dětí ze sociálně slabých rodin na individuální studium.

Od září loňského roku musí děti povinně absolvovat poslední ročník některého z typů předškolního vzdělávání. To sebou přináší mnoho náročných změn a novot, které se týkají nejen samotných dětí a jejich rodičů, tak i samotných mateřských škol a jejich zřizovatelů. Jak se nové nařízení ministerstva školství daří aplikovat v praxi? Co je při tom pro školky nejsložitější? A nedochází k odklonu dětí ze sociálně vyloučených lokalit k individuálnímu vzdělávání, což byla jedna z obav při přechodu na nový systém? Právě podpora těchto dětí byla totiž jedním cílů zavedení povinné předškolní docházky. Potřebují ji totiž nejvíce ze všech. Pokud se jim nedostává, vstupují na základní školu značně nepřipraveny, což se v průběhu dalších let jen velmi složitě dohání.

Povinné omlouvání

Pracovníci neziskové organizace Člověk v tísni, o.p.s. ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování Úřadu vlády a dalšími partnery provedli během září a října loňského roku dotazníkové šetření, které se na výše zmíněné otázky snažilo najít odpovědi. Celkem v něm bylo osloveno 96 mateřských škol a 26 školských odborů příslušných měst v 11 krajích České republiky.

Článek vyšel v časopisu Zvoní, který naleznete ve formátu pdf ZDE.

Více než polovina mateřských škol považuje agendu související se zaváděním povinného předškolního vzdělávání za náročnou. Výsledky dotazníkového šetření zároveň ukazují, že proces zavádění novinek je pro mateřské školy jednodušší, pokud existuje dobrá spolupráce s jejich zřizovatelem. Mezi největší změny, které mateřské školy musely promítnout do školních řádů, patřila povinnost omlouvání absencí a dodržování doby povinné docházky. Stanovování a vymáhání této povinnosti se v přístupu jednotlivých mateřských škol z důvodu chybějícího stanovení jednotného postupu výrazně liší. Školky sice dostaly rámcové instrukce, jak s omlouváním nakládat, ale je to v režii každé školky, každá si pravidla svým školním řádem upravuje trochu jinak. „Byli jsme svědky toho, že některé bez problému omlouvají několik týdnů, pokud absenci podepíší rodiče, jiné vyžadují lékařské potvrzení, když dítě chybí tři po sobě jdoucí dny,“ řekla pro idnes.cz Marta Miklušáková z Agentury pro sociální začleňování. Samy školky zmiňovaly právě řešení absencí, spolu s hrazením stravného – resp. dluhy na stravném, jako největší problémy související se zavedením povinné docházky.

Okamžitá pomoc
Darovat pravidelně

Neinformovanost a obava o místo

Jako velký problém se také ukazuje deficit informovanosti rodičů, ale i mateřských škol a měst. Velká nejasnost například panuje v tom, na koho se mají školky obrátit v případě, že se dítě k povinnému zápisu nepřišlo. Z výsledků výzkumu vyplývá, že rodiny dětí, které se k zápisu nedostavily, byly oslovovány různými způsoby. Nejčastěji se mateřské školy spolehly na zřizovatele, někde samy oslovily rodiče ať již písemně, telefonicky nebo využily osobní kontakt, nebo kontaktovaly orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Další komplikací, která se projevila, je povinnost držet místo dětem z příslušné spádové oblasti, a to i v případě, že se nedostaví k zápisu. Jenže co se stane, když se následně chybějící děti podaří dohledat a ony začnou mateřinku navštěvovat? Školky tak často z obavy z přeplněných tříd raději nenabízeli volná místa dalším zájemcům.

Chybí více podpory

„Nová role MŠ s sebou pochopitelně nese prvotní obtíže a bylo by potřeba mateřským školám a celému procesu pomoci - od metodické podpory školek až po lepší informovanost rodičů. Celkově by si zavádění povinné předškolní docházky zasloužilo více podpory Ministerstva školství a všech ostatních zainteresovaných institucí,“ dodává Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni. Mezi základní doporučení, která lze pro rok 2018 poskytnout, podle ní patří především zajištění lepší informovanosti rodičů o povinném předškolním vzdělávání, poskytnutí jasnějších metodických pokynů a instrukcí k procesu dohledávání dětí, které se k zápisu nedostavily, či vyjasnění rolí jednotlivých subjektů. To se týká zejména zapojování či nezapojování OSPOD. Dále lze zmínit možnost administrativní, terénní či jiné podpory při zápisu a dohledávání dětí, které se k němu nedostavily, či poskytnutí jednotnějších metodických pokynů k pravidlům týkajících se povinné doby docházky, absencí a způsobu jejich omlouvání.

Individuální vzdělávání povinnou školku nenahrazuje

Jedním z cílů šetření bylo zjistit, co změna přinesla ve vztahu k dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. „V rámci našeho výzkumu jsme především zjišťovali, zda na rodiče těchto dětí není vyvíjen tlak zvolit namísto standardní docházky do mateřské školy individuální vzdělávání doma. Jsme rádi, že se tomu tak neděje. Oslovili jsme 96 mateřských škol a z celkového počtu 4 000 dětí využilo institutu individuálního vzdělávání 58. Když už bylo povinné vzdělávání zavedeno, tak by mělo podpořit děti, které mateřskou školu doposud nenavštěvovaly,“ uzavírá představování výsledků analýzy Radka Soukupová z Agentury pro sociální začleňování.

Autor: Martin Kovalčík