Daniel Hůle: Česko má jeden z nejpřísnějších insolvenčních zákonů

Daniel Hůle: Česko má jeden z nejpřísnějších insolvenčních zákonů

Článek vyšel v Hospodářských novinách 7.3. a na webu iHned.

V Anglii či Francii oddlužení trvá maximálně tři roky a může skončit i tím, že dlužník nezaplatí nic.

V Česku máme jeden z nejpřísnějších insolvenčních zákonů.

I v případě přijetí navrhované novely ministra Pelikána to tak zůstane.

Sugestivní otázka, zda si dlužníci zaslouží další úlevy, navozuje dojem, že se zde někdo snaží budovat evropský ráj pro ty, kdo si nezodpovědně půjčují. A to vše na úkor nebohých matek samoživitelek či obětí trestných činů.

Ano, minulá vláda alespoň částečně odprivatizovala systém vymáhání dluhů, takže čeští advokáti již nemají pětinásobné odměny oproti německým kolegům, ale jen o něco málo víc než oni. Minimální zisk exekutorů se sice snížil o 15 procent, ale exekutoři pořád zvládnou z odměn za 18 procent úspěšných exekucí táhnout výdaje na více než 80 procent neúspěšných.

Na odstranění klientelistických vazeb mezi věřiteli a exekutory zavedením tzv. teritoriality a spoustu dalších kroků si ani tato vláda netroufá. Takže spolu s Albánií jsme takřka poslední evropský stát, kde exekutoři volně soutěží o přízeň věřitelů.

A balkánská přízeň je nám souzena i v oblasti oddlužení. Co naplat, že v rámci Evropské unie není možné se oddlužit pouze na Balkáně. Řada novinářů i politiků přesto věří báchorkám vymahačské lobby, že právě institut oddlužení je zlotřilé vyvlastnění práv věřitelů. Nakonec právo a spravedlnost podle nich zřejmě nejlépe ctí v Rumunsku či Bulharsku, a naopak v Anglii či Francii, kde oddlužení trvá maximálně tři roky a může skončit i tím, že dlužník nezaplatí nic, jsou práva věřitelů znásilněna.

Nenechme se strašit exekutory a vymahači

Stejně jako při snižování odměn advokátů vymahači strašili, že v Česku zaniknou nebo minimálně zdraží služby, exekutoři hlásali, že zavírají úřady, tak i dnes elity uvěřily, že zavedením insolvencí dle západoevropského vzoru spácháme morální hazard. Dluhy se přesto vymáhají, služby poskytují, exekutorů je víc než před snížením odměn, a pokud by se politici přestali bát hrozeb vymahačů a schválili novelu insolvenčního zákona, věřitelům by se i nadále dařilo.

Morálního hazardu, který se stal vymahačskou mantrou, se totiž nedopouštějí dlužníci. Ti většinou nalítnou "šmejdům" nebo uvěří férovým, ale nezodpovědným věřitelům, že nutně potřebují to, na co nemají peníze. Morálního hazardu se totiž dopouštějí především věřitelé, kteří bez rozumného zvážení rizik rozhazovali miliony vidlemi a nyní pláčou na rameni politiků, jaká se jim zase stala křivda. A my všichni, celí dojatí, pláčeme s nimi a s vidinou světlých zítřků svorně voláme po větší finanční gramotnosti.

Ale jsme skutečně nejhloupější a finančně nejnegramotnější národ Evropy, když máme nejvíce exekucí? Srovnávací testy to nenaznačují. Nebo v nás jen hluboce zahnízdil étos veksláctví a generace, která poznala jen totalitu, začala na přelomu tisíciletí, pod rouškou neoliberalismu, budovat právní řád jak vystřižený z normalizačního šlágru Kamarád do deště III?

I Pelikánova novela je jednou z nejpřísnějších v Evropě

Ne, nejsem neomarxista, jak mě někteří vymahači dluhů rádi titulují, a nevěřím, že nemravný systém umožňující vydělávat na seniorech prodejem předražených hrnců nebo podváděním chudých, nevzdělaných či lidí v tísni je pravicový. Ostatně téma spravedlnosti je jedním z těch, kde linie nevede mezi politickými stranami, ale skrze ně. Advokátní lobby má podobné množství stoupenců jako myslivci a stejně jako oni i mnoho advokátů poslanců na zatroubení jejich stavovské komory jde na hon. Běda tomu, kdo se jim postaví do cesty.

Kdybychom v Česku netrpěli takovým komplexem jájínkovství, ale více se v detailu zajímali, jak fungují společnosti, ke kterým tak často vzhlížíme, zjistili bychom, že už Pelikánova novela oddlužení navrhuje jeden − z pohledu dlužníků − z nejpřísnějších režimů ve srovnání se Západem a její každé další zpřísnění nás jen víc posune na Balkán.

Článek si můžete přečíst i zde.

Autor: Daniel Hůle, Člověk v tísni