Máme-li žít pospolu, tak právě Romům se má dát šance

Publikováno: 10. 8. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Máme-li žít pospolu, tak právě Romům se má dát šance
© Foto: Aneta Kozáková

Josef, náš terénní pracovník má bohaté zkušenosti s prací s lidmi sociálně vyloučenými, chudými, z nichž mnozí jsou Romové. Sám je spoluzakladatel britské organizace Róma Support Group, která letos již 20 let poskytuje sociální poradenství Romům přicházejícím z různých zemí do Anglie. Sám je Rom, a proto na něho problémy lidí na okraji společnosti zvláště pak Romů více doléhají. Zeptali jsme se ho na pár otázek.

Pepo, co nejčastěji se svými klienty řešíš?

Nejvíc problematické je s klienty řešení získání podnájmu bytu, nebo domu a udržení si stávajícího bydlení. Řeší se zařazení se do pracovního procesu, osobně registruji úspěchy kdy rodiny, nebo jejich členové nastupují do zaměstnání, aby umořili své dluhy, vstoupili do procesu oddlužení, a vymanili se tak ze závislosti na dávkách, které poskytuje stát.

Naší prací je i pomoc sociálně vyloučeným. Převážná většina těchto klientů je rómského původu. Je asi jedno zda se říká Róm, nebo cikán. Však můj pohled na tuto minoritu je takový, že jestliže máme žít pospolu, v sousedství a v jednom městě, tak právě těmto lidem se má dát šance. Šance třeba na přiměřené bydlení, být zaměstnám a dobře vydělávat.

Jaká je situace s bydlením v Kladně?

V otázkách bydlení je třeba si všimnout, kdy inzerenti, kteří pronajímají své byty, domy předem realitkám dávají podmínku - romské rodiny nechceme. Víme, že zničit byty umí i české rodiny. Jako i neplatit nájemné, krást a jiné nekalosti.

Co je pro podle tebe největší překážkou v tom dostat se ven z pasti chudoby?

Je to určitě zadluženost, do které se lidé dostali díky špatnému hospodaření s finančními prostředky (neznalost rodinného rozpočtu...). Nevýhodné úvěry, které nejsou tito lidé schopni splácet pro ztrátu zaměstnání a také lichva, která ro života těchto lidí vklouzla pod maskou pomoci.

Jak vnímáš soužití Romů a neromů v Kladně?

V částech města nebo přilehlých obcí kde žijí “starousedlíci”, nebo pokolení rodin jsou tito považováni za integrované, známé a z větší části slušné spoluobčany. Horší je to u rodin, které se sem dostali migrací ze Slovenské republiky a jiných zemí. Tito si sem dovezli svou odlišnou kulturu než je kultura našich českých Romů a svým chováním se i liší, nezapadají a řekl bych, že se zviditelňují v tom horším slova smyslu. Pak mají někteří čeští občané obavy, že se jich nějak chování těchto přistěhovalých dotkne a naruší třeba jejich bezpečí. Negativní reakce na soužití, si myslím, je zakořeněno spíše v podvědomí starší generace, která toto přenáší na své potomky.

Chtěl by si říct něco závěrem?

Při své práci velmi často řešíme zakázky, ve kterých se dost často projevují signály nerovného zacházení nebo diskriminace. Samozřejmě, že vždy existuje výmluva, jak své projevy a konání omluvit (zakrýt), aby se takovéto konání nestalo právě projevem rasizmu a diskriminace.

Není snad třeba poukazovat na listinu základních práv a svobod. Je třeba poukázat na ty, co odmítají zaměstnat romskou populaci, co nechtějí pronajímat byty těmto rodinám a ač je osoba z této minoritní skupiny vzdělaná, nemá takovou šanci získat pozici dle svého vzdělání. Chcete-li aby se integrovali, nepoukazujte na jejich kulturu. Na tu mají právo, možná každý nechce vést svůj život, jaký žije jeho soused! Možná kdybyste se do hledáčku ostatních hodnotících dostali právě vy, divili byste se, jaké jsou právě na Vás názory a jak Vás vidí ostatní!

Autor: Josef Fečo, Terénní pracovník

Související články