Housing first očima teréňáka

Publikováno: 23. 2. 2018 Doba čtení: 5 minut
Housing first očima teréňáka
© Foto: archiv

Každý teréňák si povzdychne, když přijde klient se zakázkou „hledání bydlení“. Zvlášť pokud se jedná o rodinu s dětmi. V Liberci je velmi málo bytů nabízených komerčně a ještě méně městských bytů. Dostat se do městského bytu se rovná veliké náhodě a štěstí, zvláště proto, že zájemce o byt musí být bez dluhu vůči městu a s čistým rejstříkem trestů, trvale bytem v Liberci a mít příjem. Pokud toto splní, a zvládne vyřídit všechna potřebná razítka a potvrzení na žádanku do bytu, dostává se do výběru minimálně dvaceti lidí či rodin, které mají o byt zájem. Mnohdy zájemci o byt čekají třeba tři roky, než se do městského bytu dostanou.

Nicméně mnoho našich klientů nemůže doufat kvůli dluhům ani v možnost získání městského bytu, ani v komerční pronájem, protože nemají volnou hotovost na složení kauce.

V září se blýsklo na lepší časy. Magistrát města Liberce se zapojil do projektu Housing first, který úspěšně funguje v Brně. Město slíbilo uvolnit 20 městských bytů, do kterých se losem umístí rodiny či jednotlivci v bytové nouzi, nehledě na majetkové poměry, dluhy, etnikum, nemoci, závislosti.

Neziskové organizace ve spolupráci s platformou sociálního bydlení čekal v říjnu rozsáhlý monitoring osob v bytové nouzi. Byly sestaveny dotazníky pojmenované Houser a terénní pracovníci a další dobrovolníci chodili po Liberci a mapovali situaci. My teréňačky v ČVT jsme si vzaly na starosti ubytovny. Monitoring byl velmi zajímavý, lidé si hodně chtěli o své situaci povídat, svěřovali se s potížemi, mluvili o životě v ubytovně, finanční situaci. Byli překvapivě sdílní a bylo vidět, že i v nich se zažehla malá jiskřička naděje, že by se jejich nuzná situace mohla vylepšit.

Ve středu 8. 11. proběhlo na radnici losování prvních pěti bytů. Projela mnou velká vlna radosti a vzrušení, protože byla vylosována rodina, s kterou jsem již nějakou dobu pracovala. Byla jsem stanovena klíčovým pracovníkem. Nová pracovní výzva. Čekala nás úzká spolupráce, řešení mnoha obtížných situací, ale také naděje, že rodina si výrazně polepší a dostane možnost vyřešit své problémy z minulosti. V pondělí 13. 11. se sešli klíčoví pracovníci a na schůzce zvolili společný postup, jak vylosovaným klientům oznámí, že mají možnost získat byt.

Terénní pracovnice vyrazily následující den ke klientům, aby je obeznámily s výsledkem losování. Setkání s „mou“ rodinou bylo velmi emotivní, nechyběly slzy dojetí a také nedůvěra, že je přece nemohlo takové štěstí potkat. V následujících dnech jsme s klientkou zmapovali její a partnerovy dluhy vůči městu. Bylo potřeba nastavit splátkový kalendář. Partner klientky uhradil první splátku dluhu a potvrzení o úhradě včetně rozpisu dluhů doložil na humanitní odbor.

Klientka jela na ÚP do Jablonce nad Nisou, aby si zajistila potvrzení o svém příjmu, což je rodičovský příspěvek ve výši 7600 Kč a příspěvek na dítě ve výši 500 Kč. Na příslušném oddělení však bylo z technických důvodů zavřeno. Klientka se tam vypravila znovu další den, ale nebyla objednána, tudíž potvrzení opět nezískala.

Klientčin partner dosud nebyl hlášen v evidenci uchazečů o zaměstnání na ÚP, toto se muselo neprodleně napravit. Klientka jela znovu do Jablonce n. N. na ÚP, aby žádala o výpis příjmů, tentokrát naštěstí pochodila kladně.

Ač oba partneři dělali maximum, nepodařilo se jim získat všechna potřebná potvrzení v termínu, který byl magistrátem nastaven.

Bylo zřejmé, že nemůžeme dostát prvnímu úkolu a to je odevzdat včas všechna potřebná potvrzení a razítka. Požádala jsem tedy představitele města, aby klientce poskytli týden času navíc. Klientce bylo vyhověno. Přichází velká úleva. Teď už vše jistě půjde hladce.

Na začátku prosince jsme měli domluvenou prohlídku bytu. Byt klientky je v přízemí. Poté, co jsme do něj byli vpuštěni, jsme skoro ani nedýchali. Byt je zdemolovaný. Všude plíseň, chybí dokonce skla v okenicích, rozbité radiátory, koupelna v dezolátním stavu. Chybí kuchyňská linka. Díry v parketách v podlaze. Všudypřítomné pavučiny a špína, která nepůjde umýt, protože je vskutku zažraná. V celém bytě chybí vnitřní dveře. Klientka mlčky byt prochází, tiskne si k sobě miminko. Na nic se neptá. Je nám slíbeno, že do 28. 12., kdy se jí byt má předat, bude vše opravené. Mlčky vyjdeme ven. Teprve po cestě v MHD se otřesená klientka pomalu vzpamatovala a komentovala to jedinou větou. „To je horší než ve slumu.“

0ficiální převzetí bytu proběhlo v předem domluvený termín. Je vymalovaný, ale vše je mokré, včetně podlahy pod linem. Okna ještě nejsou spravená, musí se vyrobit nová. Kuchyň také není, jen nový sporák. Dveře stále chybí. Navíc není momentálně možné přehlásit na klientku elektřinu, protože během prosince tam byli připojení dělníci opravující byt a jsou v odběru elektřiny nějaké nesrovnalosti. Nejvíc nás však pálí fakt, že do vedlejšího bytu proudí lidé, u nichž máme podezření na drogovou závislost.

Po několika jednáních nám na humanitním odboru vyšli vstříc a poskytli pro klientku náhradní byt ve vedlejším vchodu. Sice o místnost menší, ale to jí vůbec nevadí. Je v hezkém stavu, v prvním patře. Na začátku února obdržela klientka novou nájemní smlouvu. Radost je veliká a s ní přicházejí i plány, klientka už má obstarán nějaký nábytek. O víkendu se chce přestěhovat. Hned v pondělí mi zvoní telefon. Klientka volá SOS. Prý jí někdo zničil jističe od elektriky a nejde jim v bytě proud. A protože i topení je elektrické, tak je tam i zima. Technici města i elektrikáři situaci řeší, nicméně se opakuje stále znovu. Jeden ze sousedů si prostě nepřeje, aby tam rodina bydlela, ač je zatím vůbec nezná. Píše na ně stížnosti. Rodina se tedy dočasně uchyluje do bytu k příbuzným. Problémy neberou konce. Je polovina února a v bytě zatím spali jednou. Nadšení přirozeně ubývá, jak na straně klientů, tak na straně mě coby klíčového pracovníka.

Tento projekt nás stojí hodně práce a času, je to takový můj VIP případ, ale kupí se mi pak práce s dalšími potřebnými lidmi. Je to mimořádná příležitost pro tuto „mou“ rodinu začít žít v klidu a se střechou nad hlavou, proto se nevzdáváme a spolu s klientkou jsme se rozhodly, že „my se nedáme“ a uděláme vše, co je v našich silách, aby tato mladá rodina mohla bydlet a řešit své „hříchy z minulosti“ a vychovat své děti. 

Autor: Zuzana Růžičková