Panenka Persona doll v Předškolním klubu
Publikováno: 30. 11. 2016 Doba čtení: 1 minuta
Šimonovi je čtyři a půl roku. Bydlí s babičkou, bráškou a tátou v Liberci ve velkém domě. Má krásnou červenou kšiltovku s Bleskem McQueen, kterou rád nosí a tričko s veselým nápisem. Doma mu všichni říkají „Šímo“ a jemu se to líbí, připadá si jako správný rošťák…
Od konce října k nám do klubu dochází na návštěvu, skoro každý týden. Pokaždé se nejprve naladíme na to, že přijde nový kamarád. Poté si dáme židle do kruhu a očekáváme zaťukání na dveře. Vstoupí Šimon, kterého v náručí drží paní učitelka. Děti si ho stále ještě zvědavě okukují, vždyť se navzájem znají pár týdnů, ale komunikují s ním už jako s reálným klukem. Šimon si s nimi povídá prostřednictvím učitelky. Funguje to …Učíme se diskutovat, zatím jen na jednoduchá témata: nasloucháme druhým, čekáme, až budeme moct něco říci, povídáme si... a těšíme se, až Šíma přijde příště…
Metoda Persona dolls využívá textilní panenky s osobitým příběhem, životem. Každý vyškolený pedagog si ji uzpůsobí dle svého záměru a slouží mu jako nový kamarád, kamarádka. Prostřednictvím panenky vnáší do skupiny témata, která s dětmi aktuálně řeší nebo která s nimi chce otevřít, se kterými je chce seznámit. Děti se učí naslouchat ostatním a sdílet s nimi svůj vlastní příběh. Pedagog pomocí panenky seznamuje děti s tím, že někteří lidé žijí podobně jako my, jiní naopak zcela odlišně. Učí je přemýšlet o jinakostech jako o něčem přirozeném. Ukazuje jim jak rozpoznat, když se kolem nich dějí věci, které jim mohou ubližovat a také je posiluje v dovednostech, tyto situace řešit.
