Liberecká pobočka ČvT slaví 15 let
Publikováno: 22. 9. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Liberecká pobočka Člověka v tísni letos dostala svoji občanku, je jí patnáct let. Patnáct let uplynulo od chvíle, kdy se ve specifickém a náladovém kraji mezi kopci pod Ještědem poprvé rozjely terénní programy, na které postupně navazovaly další činnosti. Činnosti, které měly a mají za cíl řešit míru sociálního vyloučení v kraji, případně pomáhat lidem v místech, kde se zasíťování sociálními službami teprve rodí.
Charakter krajiny je tak trochu určující pro situaci jeho obyvatel. Tradiční řemeslná výroba typická pro severní Čechy byla v poválečném období postupně devastována měnícími se režimy, až na mnoha místech na přelomu tisíciletí zanikla úplně. K obnově průmyslu docházelo velmi pozvolna a ne náhodou je právě v těchto lokalitách tristní míra zadlužení, počet exekucí, koncentrace lidí závislých na sociálních transferech. V rámci Programů sociální integrace se nejen na tyto situace snaží organizace reagovat co možná nejflexibilněji.
Práci s dospělými v rámci terénních programů nově vzniklá pobočka zahájila v roce 2002, a to na území Liberce, Mimoně, Chrastavy a Nového Města pod Smrkem. Poměrně záhy zacílili pracovníci liberecké pobočky svou snahu také na mladší část populace, a to v rámci podpory vzdělávání a kariérního poradenství. Na přelomu první a druhé dekády začíná v Liberci fungovat nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a první předškolní klub pro děti od 3 do 6 let.
V roce 2011 se pobočka začíná angažovat také v otázce kulturního života – stává se hlavním organizátorem lidskoprávního festivalu Jeden svět v Liberci. Ten se stal tradicí a každoročně na přelomu března a dubna obohacuje kulturní dění ve městě jak promítáním filmů s neotřelou a pro mnohé kontroverzní tematikou, tak i doprovodným programem v podobě debat a přednášek.
Naše činnost se postupem času rozrůstala
O rok později svou působnost Člověk v tísni rozšiřuje směrem na sever (na Frýdlantsku začíná působit v rámci terénní práce a sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi), v roce 2012 zahajuje svou činnost předškolní klub v Ralsku. V roce 2013 SAS v rámci organizace končí a v tomto a následujícím roce dochází k útlumu všech činností – vzdělávací služby se omezují pouze na Liberec, po roce končí i terénní práce v České Lípě, Novém Boru a Hrádku nad Nisou. V roce 2015 má pobočka 10 zaměstnanců, terénní práce se rozbíhá opět v Hrádku, znovu začíná částečně působit na Frýdlantsku, nově se nabídka poskytovaných služeb rozšiřuje o dluhové poradenství, které se záhy stává nejvytíženější službou. V následujícím roce se počet zaměstnanců více než zdvojnásobí – své uplatnění nacházejí v rostoucím týmu dluhových poradců, nově vzniklém týmu poskytujícímu resocializační služby, na Frýdlantsko přichází pracovník pro podporu vzdělávání, na celý úvazek také terénní pracovník a na část úvazku dluhový poradce.
Co bude dál?
V otázce dalšího směřování pobočky není pochyb – práce, o jejímž charakteru má často veřejnost tušení jen zdánlivé, je ve skutečnosti každodenní výzvou pro všechny zaměstnance, kterých je v tuto chvíli už téměř pětadvacet. Každý den se učí – od svých klientů, od sebe navzájem.
Patnáct let práce s dětmi, které měly díky předškolním klubům snazší start ve standardní mateřské či základní škole, a které zakusily radost z objevu. Nejednoho.
Patnáct let práce s dětmi, které díky doučování zlepšily svůj prospěch, nepropadly, získaly jiný pohled na věc, na sebe, na úspěch.
Patnáct let práce s mládeží, která může smysluplněji využívat svůj volný čas.
Patnáct let práce s dospělými, kterým se mnohdy podařilo vyřešit či zlepšit bytové podmínky, najít zaměstnání či začít řešit otázku svých dluhů.
Patnáct let práce, která možná ne vždy přinesla očekávaný výsledek, ale přesto v konečném důsledku nebyla zbytečná.
