Průvodce moravskou tísní - Terénní mobilní tým

Průvodce moravskou tísní - Terénní mobilní tým

Vzpomenete si, na dobu, kdy jste si naposled mysleli, že je svět kolem Vás v pohodě? Kdy to asi tak bylo? V pěti, deseti, nebo dvanácti letech? Není to trochu dávno? A není to škoda?

Možná občas míváme pocit, že věci kolem nás nefungují, svět jde špatným směrem a věci, co děláme, nemají smysl. Přesto my, kteří čteme tento článek, spadáme do poloviny obyvatelstva planety, která žije s více než dvěma dolary na den což po přepočtu a zaokrouhlení dělá 1 400 Kč na měsíc (Zpráva fondu OSN). A to ani nechci pokračovat dál a ptát se kolik lidí je gramotných, má stálé bydlení, není ohrožených válkou apod. Přesně  tyto úvahy mě vedly k tomu, že jsem se začal zabývat prací s lidmi, kteří v životě neměli tak moc štěstí jako já. Proto jsem vystudoval sociální práci na VOŠs Caritas v Olomouci a CMTF Univerzity Palackého a nakonec po jiných působeních na konci roku 2013 zakotvil u Člověka v tísni v Olomouci.

Aktuálně vedu Mobilní tým, který v České republice nemá obdobu. Jsme sociální pracovníci, kteří mohou velmi rychle začít řešit sociální problémy kdekoliv v Olomouckém kraji. Mezi tyto problémy patří povodně, sousedské (často interetnické) problémy, nově vzniklá ghetta apod. Při této práci se často potkáváme s lidmi, kteří jsou na dně a neví, co mají dělat. Hodně mi pomáhají dva výcviky v krizové intervenci, kterými jsem prošel. Další částí mé práce je zjišťování dostupných (často spíše naopak) sociálních služeb. Může se teda stát, že se Vás někdy oslovím s dotazem, jak se Vám žije, co Vám vadí a co naopak oceňujete J.

Stejně jako každý člověk si za svůj život nesu řadu zranění a průserů, je to ale něco, co mě degraduje? Něco, za co bych se měl stydět? Myslím, že právě díky temným stránkám mého života jsem schopný chápat klienty a dávat jim najevo svůj respekt a pochopení pro jejich situaci. Nezkusíme to všichni? Mohlo by k tomu pomoc míň koukat do talíře „sousedům“ a pak si stěžovat, (jak jsem to dělal ve školce) že soused dostal víc než já.

Autor: Jan Řezníček, Terénní pracovník