Největší radost? Pro Samuela je to třeba i návštěva knihovny….

Největší radost? Pro Samuela je to třeba i návštěva knihovny….

„Se Samuelem a jeho třemi sourozenci jsme se poprvé setkali zhruba před deseti lety. Tehdy jsme řešili především situaci okolo jeho sestřenice a bratrance, kteří žili v dětském domově, a Samuelova maminka si je chtěla vzít pod svá křídla. Podařilo se a my jsme obě děti začali mimo jiné také doučovat,“ vypráví Adriana Černá, koordinátorka dobrovolníků, kteří se v Praze věnují doučování. To probíhá v rodině i v současnosti, dobrovolnice Soňa se zde nyní věnuje právě Samuelovi.

Samuela jsme začali doučovat ve druhé třídě, v době, kdy kvůli zdravotním problémům zameškal velké množství hodin a hrozilo mu propadnutí. Díky své píli a za pomoci dobrovolníka se však na přezkoušení, které ještě mohlo jeho propadnutí zabránit, dobře připravil a vše zvládl. Letos tak nastoupí do páté třídy. I když mu propadnutí nyní už rozhodně nehrozí, podporu dobrovolníka stále potřebuje. „Je to dáno tím, že mu maminka se složitější látkou nedokáže sama pomoci. Přesto se však nikdy nehodlala smířit s tím, že by její děti díky tomu neměly kvalitní vzdělání. Ohromně jí na tom záleží, což je poznat i podle toho, jak moc si váží pomoci, které se jí dostává,“ chválí maminku Adriana Černá.

Právě kvalitní spolupráce s rodiči je podmínkou úspěchu každého doučování. Dobrovolnice Soňa díky ní neztrácí čas s domácími úkoly, to je práce maminky nebo některého ze starších sourozenců. Soňa jim jen pomůže s tím, jak je dělat a kontroluje, jestli je vše správně vypracované. Doučování v tomto případě sleduje dlouhodobější cíle, jakým je například rozšiřování všeobecného rozhledu. Základem každé hodiny je samozřejmě i zde samotné učení, avšak díky tomu, že vše probíhá, tak jak má, je čas i na jistou nadstavbu. Tu tvoří občasná návštěva knihovny či vyhledávání zajímavých věcí na internetu, které Samuela zajímají. Především knihovnu si Sam zamiloval, půjčuje si zde knihy, které by si jeho maminka jinak bohužel nemohla dovolit. Naposledy to byly encyklopedie vesmíru a knížka o dinosaurech. To pak celé týdny nemluvil o ničem jiném.

Neuhnout z cesty

Po úspěšném zvládnutí zkoušek, které zabránily jeho propadnutí, nastalo u Samuela značné zlepšení. „Přesto naším primárním cílem stále je, aby se chlapec prospěchově nezhoršil, aby neuhnul z nastolené cesty. Samuel je velmi schopné dítě, ale pokud se objeví nějaký problém, rychle ztrácí motivaci. Skvělé je, že má výborného pana učitele, který ho podporuje a věnuje se mu v rámci svých možností individuálně. Okolo Samuela tak funguje jakási záchranná síť, kterou tvoří učitel, maminka a my, která je schopna podchytit vše hned v začátku a nenechat problém přerůst do ještě větších rozměrů,“ říká Adriana Černá, která je s panem učitelem v pravidelném kontaktu. Potkává se s ním jednou za půl roku, aby spolu zhodnotili, v čem se Sam zlepšil a na co je naopak potřeba se zaměřit. V případě nutnosti pak není problém se s panem učitelem kdykoliv spojit telefonicky nebo pomocí emailu.

Díky doučování se Samuel začal zajímat o témata, se kterými by se jinak zřejmě nesetkal. Prohlubuje si tak všeobecné znalosti a roste jeho zvídavost. Kromě toho byl Samuel již na druhém táboře, který pořádá pražská pobočka organizace Člověk v tísni pro děti, se kterými pracuje. Poprvé zde strávil pouze tři dny, pak si pro něj maminka přijela, protože se mu hodně stýskalo. Avšak na druhém táboře již nic podobného nenastalo, Sam zde zůstal po celou dobu pobytu a vše si náležitě užíval.

„To vše je možné jen díky skvělému vztahu, který jsme si s rodinou během let vybudovali. Rukama nám prošly téměř všechny děti z rodiny. Markéta, chlapcova sestřenice, se vyučila a dnes již pracuje, Nikolas, jeho bratranec, studium na učilišti právě dokončuje. Doučovali jsme i jeho starší sourozence. Jeho nejmladší bratr pak zřejmě nastoupí do předškolního klubu. Všichni v rodině vědí, že v nás mají oporu, řeší s námi i mimoškolní problémy,“ uzavírá vyprávění o Samuelovi a jeho rodině Adriana Černá.

Neděláme práci za rodiče

O tom, jaké děti do programu doučování přijmeme, závisí na několika faktorech. První z nich je socioekonomická situace rodiny. Do programu bereme primárně rodiny, které si nemohou dovolit komerční doučování, nebo by to v jejich rozpočtu byla nepřijatelně velká položka. Druhým, ještě podstatnějším faktorem, je vzdělání rodičů. Právě nízké vzdělání rodičů často stojí za školním neúspěchem dětí. Další otázkou, kterou řešíme, jsou další okolnosti, které mohou stěžovat pobyt dítěte ve škole. Takovými okolnostmi může být například diagnostikovaná dyslexie, hyperaktivita, ADHD a jiné poruchy. Posledním podmínkou je aktivní přístup rodičů. Není možné, aby tuto službu brali jako něco, co jim má odlehčit v jejich starostech. Naopak, pro rodiče to přináší další povinnosti.

Mezi základní povinnosti rodiče patří:

  • V domácnosti musí být během doučování klid (Pro mnoho z nás je to jednoduše splnitelná podmínka, avšak zkuste si představit, že žijete někde v malém bytě, který obývá třeba i osm lidí)

  • Vždy musí být přítomný dospělý člen domácnosti (mimo jiné i kvůli bezpečnosti)
  • Dítě nesmí mít enormní počet zameškaných hodin (jde o efektivitu služby, pokud dítě do školy nechodí, je s ním pak těžké něco dohánět)
  • Pokud má doučování odpadnout, tak to rodiče musí nejméně den dopředu omluvit (nechceme plýtvat časem dobrovolníka)
  • Rodiče musí spolupracovat nejen s dobrovolníkem, ale i s koordinátorem služby…
  • Rodiče musí dohlídnout na plnění veškerých úkolů, které doučování provází…
Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor Programů sociální integrace