Klub MIXér se loučí s kolegou Pavlem

Klub MIXér se loučí s kolegou Pavlem

Pavel je v klubu stejně dlouho jako já, tedy od jeho otevření v roce 2012. V roce 2017 se ale něco změnilo. Z Pavla, kluka, který do klubu pravidelně docházel, se stal náš kolega. Je tomu už rok a nyní se s Pavlem musíme rozloučit. Bude nám tu chybět, i když stále zůstáváme v kontaktu a jeho stopa v klubu je nesmazatelná. Jak hodnotí práci v klubu a tedy své první zaměstnání vůbec?

Jaké jsi měl očekávání, když jsi do práce nastupoval? Splnila se?

Čekal jsem, že to pro mě bude nová zkušenost, že se něco naučím a poznám nové lidi. To se mi splnilo. Poznal jsem hodně nových lidí a v práci navázal nová přátelství.

Pamatuješ si na ten začátek? Jaké to bylo, když jsi poprvé přišel do klubu jako pracovník?

Byla to velká změna. Dřív jsem do klubu chodil bavit se a řešit si své věci a najednou jsem měl zodpovědnost. Trvalo to, než jsem si zvykl. Tenkrát mi pomohlo, že jsem se díval na vás, jak tu práci děláte, jak mluvíte s dětmi... A když jsem viděl, že mě začínají poslouchat a brát tak jako vás, využil jsem toho a budoval si respekt. Se staršíma v klubu to šlo docela dobře. S těmi se znám.

Je něco, co jsi se za ten rok u nás v práci naučil?

Hlavně zodpovědnosti a celkově mě to změnilo. Mám nový pohled na svět. Dříve mě nezajímalo, co se děje ve světě a v politice. Teď mám chuť bojovat za dobrou věc.

A stavíš se někdy? Budeš s námi spolupracovat i dál?

Chci dále spolupracovat, chodit na fotbalové tréninky a pomáhat při akcích, které budete pořádat. Je to dobrý a důležitý, hlavně pro ty kluky a holky tady.

Myslíš, že je dobře, že je v Předlicích klub?

Je dobře, že se děti neflákaj venku, můžou být v klubu, kde se s nima učíme a děláme různý aktivity. Škoda, že rodiče většinou moc nezajímá, co se v klubu děje.

Co bys nám doporučil, abychom dělali lépe? Co bychom měli změnit?

Je to náročná práce, jste v ní od rána do večera. V úterý se nechodí domu dřív než v půl osmé večer, tak bych to zkrátil. Na druhou stranu, když jsem dřív do klubu chodil, tak se mi domu nechtělo. Možná že by bylo dobré víc brát děti do přírody a na místa, která vůbec neznají a nemají jinak šanci se tam dostat. Ale musely by na to být peníze.

Je tu nějaké dítě nebo situace, která se ti vryla do paměti a kterou bys uvedl jako příklad dobré praxe?

Do klubu chodí parta hodně malých sourozenců. Líbilo se mi na nich, jak jsou organizovaní. Klub pro ně hodně znamená a v podstatě si vystačí sami. Musí být samostatní.

Pak si pamatuju na kluky z fotbalu. S hodně klukama jsme si nevěděli rady. Na ničem jim nezáleželo a chovali se špatně. Na fotbale jsme je dokázali změnit k lepšímu. Najednou se chovají slušně a naši pozornost si získávají tím, že jsou hodní a ne tím, že zlobí.

A jak bys své působení v Člověku v tísni shrnul? Třeba na škále spokojenosti od 1 do 10 s tím, že 10 je maximální spokojenost?

Dal bych 10. Budou mi chybět kolegové, péče o ten barák tady, děti a klub celkově.

Autor: Pavlína Daňhelková, koordinátorka klubu MIXér