Pomoc na poslední chvíli

Publikováno: 13. 11. 2017 Doba čtení: 2 minuty
Ilustrační foto
© Foto: Iva Zímová

Náročný pracovní den se pomalu chýlil ke konci. V mé mysli ještě doznívaly všechny lidské příběhy, které jsem dnes vyslechla. Zadlužení, ztráta zaměstnání a veškerých příjmů, odebrání dítěte z rodiny, bezdomovectví, stalking, soudní spory, lichvářské pasti…to vše budu v následujících dnech až měsících s klienty přímo řešit. Ti se do takové situace dostanou většinou z více důvodů, které se na sebe postupně "nabalují". Proto i nalezení východiska často trvá velmi dlouho.

Mé myšlenky jsou doprovázeny hlasitým bubnováním deště o skla oken naší kanceláře. Náhle se k monotónním zvukům deště přidává i rychlé klepání na dveře, doprovázené zoufalou prosbou o pomoc. Vše jde nyní stranou, po otevření přijímám celou rodinu s dětmi, která přichází se slovy „Snad se nad námi někdo slituje.“. Během rozhovoru se pomalu dozvídám, že rodině zbývá jen pár hodin do vystěhování z bytu. Rodina nemá kam jít a naděje na vidinu řešení slábne s každou minutou. Musíme jednat rychle.

Využívám náš pravidelně aktualizovaný seznam majitelů bytů v lokalitě, současně komunikuji s rodinou a zjišťuji jejich možnosti a hranice. Společně kontaktujeme majitele a s každým odmítnutím pozoruji, jak napjatá atmosféra přispívá průchodu emocí. Snažím se rodinu motivovat - sociální pracovník je přeci ten, kdo nakonec musí vše ustát.

Po dlouhém a usilovném hledání přichází první pozitivní odezva. Jsem rozhodnutá dotáhnout vše do konce, a proto dnes svou pracovní dobu přizpůsobuji situaci. Doprovázím rodinu na prohlídku bytu, kterou jsme zorganizovali doslova před chvilkou, vyjednáváme s majitelem a naštěstí se nám daří rozložit kauci na splátky. Vyvrcholením celého procesu je sepsání nájemní smlouvy, jejíž podmínky soustředěně kontroluji. Odměnou je pro mne bezpečí rodiny, které nachází v novém pronájmu, domově i útočišti, poslední naději, která přišla po dlouhých hodinách napětí. Závěrem ještě nabízím, že se na mne rodina může kdykoliv obrátit. Celou situaci budu v příštích týdnech ještě samozřejmě monitorovat a v případě potřeby rodině průběžně poskytovat sociální poradenství a pomoc.

Dnešní den už končí a rozsvícená světla oken ve vyloučené lokalitě napovídají, kolik rodin ještě potřebuje naši pomoc…

Pomáhání má smysl!

Autor: Weronika Lipšová, terénní pracovnice

Související články