Cesta na dno a zpátky

Paní Šímová se přestěhovala se svým přítelem a dvěma dětmi z Plzně. Do té doby tam bydleli a přítel pracoval. Měli tam rodinu, která jim pomáhala. Ale měli tam také „přátele“, kteří jim ukázali cestu k drogám. Paní Šímová si sáhla na dno a nyní se rozhodla se vyškrábat zase nahoru. Za životem v drogovém opojení chtěla udělat tlustou čáru. Přála si nyní jediné – mít spokojenou rodinu, byt, kde by mohli žít a práci. Jenže neměli ani korunu. Partnerovi se v Ústí nedařilo najít práci, rodina nepobírala dávky, a tedy neměli ani na zaplacení nájmu, natož kauce.

Náš první rozhovor byl dlouhý a plný slz. Paní Šímová vzpomínala na život, který už žít nechtěla, hledaly jsme cestu, kterou by mohla jít dál. Nakonec jsme se domluvily na počátečních krocích, které rodina udělá. Podařilo se nám najít místo v azylovém domě v Ústí nad Labem, kam ale musela paní Šímová přijít druhý den brzy ráno na pohovor. Poté se měla znovu zastavit za mnou, abychom pokračovaly dál.

Další den byla po pohovoru přijata do Azylového domu pro matky s dětmi, ale stále neměla žádný příjem. Vyřídily jsme tedy dávky na bydlení a živobytí, aby rodina měla z čeho žít a platit poplatky v azylovém domě. Přesto si paní Šímová přála do budoucna bydlet v nájemním bytě. Společně i s partnerem, který do azylového domu nemohl.  Ten si zatím hledal dál zaměstnání, ale nedařilo se mu. Oslovili jsme proto společně nadační fond J&T a rodina si podala žádost na příspěvek na kauci.

Také bylo potřeba najít školku pro děti a školu, kam by je paní Šímová zapsala. Obvolaly jsme školky a do jedné – blízko azylového domu – byly děti přijaty. Stejně tak později do školy.

V současné chvíli už rodina čeká na rozhodnutí nadace. Snad už brzy budou bydlet ve společném bytě.