Člověk v tísni  Sociální práce  Pokrok místo počítání chyb. Víme však, jak na to?

Pokrok místo počítání chyb. Víme však, jak na to?

Foto: CC BY-NC-SA– John Bebcock

Otevírá se debata o tom, jak hodnotit děti ve školách. Názory veřejnosti jsou polarizované, jak ukazují například internetové diskuse. Má se hodnotit selhání, nebo zlepšování se?

Na začátku prosince vyvolal na sociálních sítích poměrně velkou vlnu zájmu článek o mapách učebního pokroku, které vytvořila společnost Scio. V současné době je tato aplikace (v režimu testování) souběžně se známkováním využívána více než 150 školami.

Mapy, které mají ambici známkování nahradit, sledují pokrok dítěte v šesti různých oblastech: v matematické gramotnosti, českém jazyce a psaném projevu, anglickém jazyce, přírodovědné gramotnosti, společenských vědách a čtenářské gramotnosti. Každý pokrok se zaznamenává dítěti individuálně a to sleduje svoji cestu na vrchol, pomyslný i ten vizuální. Mapa je totiž zpracovaná formou internetové aplikace, která se odkazuje k prostředí počítačových her.

Známkovat se musí umět

Dítě se tak může porovnávat s ostatními spolužáky, podle autorů aplikace ale daleko spíš sleduje svůj vlastní pokrok. Zároveň brání tomu, aby děti ve třídě dostávaly nálepky jedničkář, dvojkař, trojkař nebo nedejbože propadlík.

Vlnu prvotního zájmu ale doprovázely velmi rozporuplné reakce, které dobře ilustruje mimo jiné také anketa, která u zmíněného článku probíhala. Ta na otázku: „Považujete hodnocení pokroku za lepší způsob, než je klasické známkování?“ shromáždila celkem 7 108 hlasů, z toho 3 817 hlasů pro odpověď ANO a 3 261 hlasů pro odpověď NE. Než si na tu otázku odpovíme sami, zkusme se podívat na to, jestli je vůbec smysluplná. Nepřímo se v ní totiž tvrdí, že známkováním není možné hodnotit pokrok dítěte v učení.

„Známky by měly působit motivačně, jen je potřeba umět to dětem podat,“ myslí si Jiří Beneš, učitel současných prvňáčků na základní škole Vratislavova v Praze. Podle něj je důležité, jak se s dětmi pracuje a jestli jim učitel dovede výuku adekvátně přizpůsobit. Měl by je proto nejdřív poznat a zjistit, jak na tom na začátku školního roku jsou. „Do školy přeci nejdou všechny děti připravené na stejné úrovni a je potřeba, aby to, kromě učitelů a rodičů, chápaly i ony,“ vysvětluje Jiří Beneš.

Sám si vyzkoušel děti neznámkovat, ale nakonec se ke známkování vrátil. „Jednička má pro děti větší výpovědní hodnotu. Osobně mám zkušenost, že na vysvědčení si známky užijí víc než slovní hodnocení. Když jsem jim dal to slohové cvičení, vnímal jsem, že jsou zklamané,“ popisuje, proč se rozhodl vrátit zpátky ke známkám, byť jejich používání nevidí nijak dogmaticky. Daleko důležitější, než samotné známky a vysvědčení, jsou podle něj průběžné individuální konzultace s rodiči a zpětná vazba, které by měl žák od učitele pravidelně dostávat. Zvlášť u dětí na prvním stupni by měl rodič mít dobrý přehled o tom, co se ve škole děje.

Vypracovat slovní hodnocení tak, aby mělo výpovědní hodnotu pro dítě i pro rodiče, není jednoduché. Větší smysl pak má podle Jiřího Beneše ve vyšších ročnících. Problémem podle něj také je, že není jasné, jak rodiče slovní hodnocení pochopí, jak budou rozumět rozdílu v tom, když se napíše „umíš“ nebo „seznámil ses“. Ve chvíli, kdy by pak pro porovnání a lepší pochopení začal vytvářet škálu těchto výrazů a slovních spojení, dostal by se opět k formálnímu hodnocení, které by podle jeho názoru jen suplovalo známkování.

Kromě samotného známkování a zpětné vazby pracuje Jiří Beneš i na tom, aby naučil děti sebehodnocení. „Snažíme se, zatím máme notýsky, do kterých si děti dávají známky za jednotlivé úkoly. Je to postupný proces, chodí do školy teprve pár měsíců. Zatím se měly samy nad sebou zamyslet, postupně jim pak začnu dávat i zpětnou vazbu. Záměrem je, aby získaly reálný náhled na sebe a na svoji práci v hodinách,“ popisuje další složku hodnocení, kterou při vyučování využívá. „Nechci děti srovnávat, ale hodnotit to, jak se dítě samo snaží, jaký dělá pokrok. Nakonec ony mají celkem dobrou představu o tom, jak na tom jsou, a pak už jde jen o učitele, jak s tím pracuje,“ dodává.

Známkování nám nechybí

První třídu a první rok bez známek má za sebou Honzík (jméno dítěte bylo na žádost rodičů změněno), který chodí do ZŠ Londýnská v Praze. Tam systém známkování programově opustili. A jak hodnocení v této škole vypadá a co se z něj mohou dozvědět rodiče? „Jednou za čtvrt roku dostáváme shrnutí různých oblastí v podobě schůdků, na kterých je vyznačeno, kde by dítě mělo být a kde se reálně nachází,“ popisuje maminka Honzíka systém hodnocení ve škole.

„Myslela jsem si, že to pro mě bude dostatečná informace, ale nakonec jsem zjistila, že je třeba chodit na konzultace a zajímat se o to, jak se dítěti ve škole daří. Jinak snadno ztratíte přehled. Nikdy bych si to nemyslela, ale přijde mi, že známky jsou takové jednoznačnější v tom, že člověk přesně ví, kde je potřeba přidat,“ vysvětluje, jaké má podle ní tento způsob hodnocení limity. Chybí jí také srovnání s ostatními, které by díky známkám měla. „Třeba když píšou diktát, kdybych věděla, že jsou děti, které z něj mají jedničky a moje dítě z něj má pětku, tak by mi bylo jasné, že máme problém. Takhle nemám vůbec srovnání, a i když vidím nějaké jeho práce, které nejsou úplně dobré, tak si řeknu, že to budeme víc cvičit, ale nevnímám to jako alarmující,“ doplňuje. Na druhou stranu ví, že když se paní učitelky přímo zeptá, dozví se, jak na tom syn v rámci kolektivu je. A nakonec uznává, že k signalizaci možných problémů slouží i zmíněné čtvrtletní schůdky.

Každopádně Honzíkovi, podle všeho, hodnocení v podobě známek nechybí. „Myslím, že on hodnocení vůbec nevnímá. Vysvědčení si ani nepřečetl, to jsme mu četli my, ale nemám pocit, že by ho to nějak zvlášť zajímalo,“ popisuje, jak zakončili první školní rok. Občas dostanou děti za splněný úkol smajlíka nebo plus a z toho má syn podle jejích slov sice radost, ale jen docela malou. Navíc jako rodiče oceňují, že ve třídě nevzniká soutěživé prostředí, děti mají mnohem větší tendenci si pomáhat, než se předhánět ve výsledcích. Podporuje se jejich motivace a nestává se, že by se kvůli známce bál někdo jít do školy nebo ze školy domů.

Kromě obšírnějšího slovního hodnocení a průběžných záznamů pokroků ve formě schůdků se ve třídě čas od času konají schůzky ve formátu rodič – dítě – učitel, jejichž součástí by mělo být i sebehodnocení dítěte. To se ale podle slov maminky zatím příliš bohužel nedaří. „Myslím si, že hodně záleží především na pedagogovi, jak to celé pojme. Také jsou na to možná ještě v první třídě příliš malí, ale tripartity, podle mého názoru, nefungují úplně tak, jak by mohly a měly,“ popisuje své zkušenosti se schůzkami ve trojici. „Zatím to bylo hodně o tom, že mluvila paní učitelka. Měli bychom se ale více zapojit i my a svůj prostor by během tohoto setkání mělo dostat i dítě. To se ale zatím spíš neděje,“ uzavírá.

Chceme vědět, co děti umí?

Zdá se, že ještě důležitější než to, jaký nástroj hodnocení učitel ve své třídě používá, je to, jak ho používá. A hlavně, jestli dětem pomáhá porozumět tomu, jak se učit. Poměrně nedávno se v některých školách začala používat tzv. portfolia. Jsou to vlastně takové sbírky důkazů o tom, co dítě umí. Můžou mít formu desek, kam se jednotlivé věci shromažďují fyzicky, dokumentů pdf, kde najdete podrobné shrnutí, a v poslední době, se stále častějším využíváním technologií, začínají vznikat i elektronické nástroje.

„Většina rodičů shromažďuje první obrázky svých ratolestí z mateřských a základních škol a různých zájmových kroužků. Děti si je pečlivě uschovávají, rády si jimi samy listují a ještě radši je ukazují ostatním dětem i dospělým. Je zajímavé zamyslet se nad tím, proč tomu tak je,“ říká Kristýna Švorcová ze společnosti EDUin, která se podílela na nové elektronické aplikaci „Co umím“. Ta umožňuje shromažďovat důkazy o tom, co dítě dokázalo jak ve škole, tak i mimo ni a zároveň dává prostor i pro sebehodnocení, protože popis důkazu – tedy v čem spočívá jejich hodnota a o čem vypovídají – zapisuje do připraveného portfolia dítě samo.

„Důležité je, že takové portfolio zaznamenává úspěchy dítěte a jeho vývoj v čase. Může tak poskytnout ucelenější obrázek o tom, co dítě zajímá, v čem se rozvíjí a v čem by případně potřebovalo pomoci. Navíc to podporuje i sebevědomí, když vidím na jednom místě, co všechno umím, dává mi to odvahu k tomu vyzkoušet další zajímavé věci,“ dodává Kristýna Švorcová.

Stejně jako o mapy učebního pokroku ani o elektronické portfolio „Co umím“ školy zatím neprojevují zájem v nějak masovém měřítku. Když to zobecníme, dovede si podle uvedené ankety a probíhající diskuse dobrá polovina veřejnosti jen těžko představit, že bychom měli změnit nebo dokonce opustit zavedený systém známkování a děti by měly být hodnoceny za to, co umí, a ne ve stylu jedna chyba dvojka, dvě chyby trojka. 

K tématu si můžete přečíst i starší text z 3. čísla časopisu ZVONÍ! Systém známkování může děti připravit o radost z učení.

Článek vyšel v 5. čísle časopisu Zvoní, který vychází v rámci projektu Pojďte do školky.

Časopis si ve formátu pdf můžete stáhnout ZDE.

Páté číslo časopisu Zvoní! si můžete prohlédnout zde: 

 

 

Autor: Kateřina Lánská

Sdílejte nás:

Další...

"Dražba" obrazů

"Dražba" obrazů

2. prosince 2016
Plzeň
Sociální práce;

Článek
Fotbalová liga klubu Aktiv Kraslice

Fotbalová liga klubu Aktiv Kraslice

30. listopadu 2016
Karlovy Vary
Sociální práce;

Článek
Panenka Persona doll  v Předškolním klubu

Panenka Persona doll v Předškolním klubu

30. listopadu 2016
Liberec
Sociální práce;

Článek

Co zmůže panenka ve školce

Co zmůže panenka ve školce

29. listopadu 2016
Česká republika;
Kladno
Sociální práce;

Článek
TRANSFER

TRANSFER

28. listopadu 2016
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
Zábavná odpoledne v lokalitách

Zábavná odpoledne v lokalitách

27. listopadu 2016
Bílina
Sociální práce;

Článek

"Dražba" obrazů

"Dražba" obrazů

2. prosince 2016
Plzeň
Sociální práce;

Článek
Panenka Persona doll  v Předškolním klubu

Panenka Persona doll v Předškolním klubu

30. listopadu 2016
Liberec
Sociální práce;

Článek
Fotbalová liga klubu Aktiv Kraslice

Fotbalová liga klubu Aktiv Kraslice

30. listopadu 2016
Karlovy Vary
Sociální práce;

Článek

Co zmůže panenka ve školce

Co zmůže panenka ve školce

29. listopadu 2016
Česká republika;
Kladno
Sociální práce;

Článek
TRANSFER

TRANSFER

28. listopadu 2016
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
Zábavná odpoledne v lokalitách

Zábavná odpoledne v lokalitách

27. listopadu 2016
Bílina
Sociální práce;

Článek

Zábavná odpoledne v lokalitách

Zábavná odpoledne v lokalitách

24. listopadu 2016
Sociální práce;

Galerie
Bez práce nejsou koláče

Bez práce nejsou koláče

27. července 2016
Sociální práce;

Galerie
Doučování není vždycky jen nuda

Doučování není vždycky jen nuda

14. července 2016
Sociální práce;

Galerie

Psi ve školce

Psi ve školce

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Co se děje se vším tím uhlím?

Co se děje se vším tím uhlím?

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Nejsme v tísni

Nejsme v tísni

7. června 2016
Sociální práce;

Galerie

Zpoza Klece Fest

Zpoza Klece Fest

30. září 2015
Liberec
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 2

Story paní Králové 2

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 1

Story paní Králové 1

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video

Exekuce

Exekuce

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Oddlužení

Oddlužení

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Rozhodčí doložka

Rozhodčí doložka

11. září 2013
Sociální práce;

Video

novější Stránka
z 140
starší
Více novinek
Odběr RSS
Přispějte

Publikace ke stažení

Publikace ke stažení

V naší knihovně naleznete analýzy a další výzkumné materiály, které v PSI vznikly. Vše volně k dispozici.


Človek v ohrození

Človek v ohrození

Naše sociální služby poskytujeme od roku 2006 také na Slovensku. Naši pracovníci působí především na východu země.


Pojďte do školky!

Pojďte do školky!

V projektu Pojďte do školky! se spojilo devět neziskových organizací, které bojují za rovné příležitosti ve vzdělání.


Byznys s dluhy

Byznys s dluhy

Vše o dluhové problematice. Index etického úvěrování, analýzy rozhovory...



Kontakt

Člověk v tísni, o. p. s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
E-mail: mail@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 400

Pro média
media@clovekvtisni.cz
Tel.: +420 222 350 811
Tel.: +420 777 787 943

Kontakt pro dárce
dary@clovekvtisni.cz
Tel.: 226 200 439

Další kontakty

O nás

Jak pomoci

Co děláme

Kde nás najdete

Naše další stránky

Rozvojovka

Předáváme informace o rozvojové pomoci a globálních problémech.

Pořádáme konference, vydáváme informační bulletin a pravidelné tématické přílohy v tisku, spolupracujeme s médii, odborníky i studenty, účastníme se hudebních festivalů s informačním stánkem, pořádáme výstavy, debaty, semináře a soutěže

http://www.rozvojovka.cz

Skutečný dárek

Sbírku Skutečná pomoc jsme založili, abychom mohli systematicky a efektivně pomáhat v chudších zemích světa. Chudoba a s ní spojené problémy rozvojového světa totiž ročně zabijí více lidí než přírodní katastrofy a války dohromady. To se navíc odehrává na okraji mediálního zájmu.

http://www.skutecnydarek.cz/

Jeden svět na školách

Vzdělávací program Jeden svět na školách je jedním z dlouhodobých projektů společnosti Člověk v tísni. Už dvanáct let přinášíme do škol dokumentární filmy a další audiovizuální materiály jako plnohodnotnou výukovou pomůcku.

Snažíme se současný svět a novodobou historii nejenom popisovat, ale především vykreslit v souvislostech.

http://www.jsns.cz/

Program Migrace

Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a tak přispívat k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

http://migration4media.net/

Varianty

Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni nabízí více než deset let informační servis a metodickou podporu v oblasti interkulturního (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV).

Hlavní cíle programu Varianty:

  • Podpora inkluzivního prostředí a otevřeného klimatu ve školách.
  • Výchova ke globálního zodpovědnosti.

http://www.varianty.cz/index.php

Festival Jeden svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, je v současnosti největším dokumentárním festivalem s tematikou lidských práv na světě.

http://www.jedensvet.cz

NAMA . Výrobky z Namibie

Projekt NAMA podporuje chráněnou dílnu Karas Huisen Crafts na jihu Namibie. Dílna dává práci a obživu asi padesáti ženám a jejich rozvětveným rodinám a vyrábí produkty z tradičních afrických materiálů. Jejich prodejem v České republice pomáhá projekt NAMA svobodným matkám a pěstounkám dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nalézt sílu postavit se na vlastní nohy.

http://www.nama.cz/