Člověk v tísni  Sociální práce  Úspěch? Dítě připravené na přestup do běžné MŠ

Úspěch? Dítě připravené na přestup do běžné MŠ

Foto: Rishabh Kaul

Věra Cvoreňová a Barbora Jeřábková pracují jako učitelky v pražském předškolním klubu, který provozuje organizace Člověk v tísni. Klub, který lze vnímat jako alternativu běžné mateřské školy, se momentálně nachází v Karlíně, v září ho však čeká stěhování na Smíchov. „Chceme být co nejblíže lidem, kteří naše služby potřebují, a Karlín se po povodních 2002 značně proměnil. Rodin, kterým bychom mohli pomoci, zde za poslední roky výrazně ubylo,“ vysvětluje hlavní důvod Bára.

Klub je určen pro děti, které by se z různých důvodů do klasické mateřinky nedostaly. Přitom předškolní vzdělání potřebují ještě více než jejich vrstevníci. Člověk v tísni provozuje podobných zařízení v Česku dvanáct, jen v roce 2015 jimi prošlo zhruba 440 dětí. Jak to v takovém předškolním klubu funguje? Co mají společného a v čem se naopak liší od klasické mateřské školy? Kdo do nich chodí a jakých výsledků při práci s dětmi dosahují? O tom všem a mnohém dalším se dočtete v následujícím rozhovoru.

Začněme od začátku. Jak dlouho pražský předškolní klub funguje?

Věra: Bavíme-li se o klubu, který funguje na denní bázi, tak zhruba tři a půl roku. Máme otevřeno od pondělí do čtvrtka, vždy na čtyři hodiny denně. Předtím to bylo pouze jednou, později dvakrát, týdně.

Kolik do klubu chodí dětí?

Bára: Oproti minulým letům je znát velký nárůst. Dříve byl problém kapacitu klubu naplnit. Pokud se blížilo léto, tak to ještě šlo, ale v zimě nám sem chodily třeba jen dvě děti. Postupem času zájem o naši školku rostl, až se letos zapsalo šestnáct dětí, z toho pravidelně jich chodilo zhruba deset.

Jak probírá nábor dětí? Předpokládám, že to bude jiné než v běžné mateřské školce.

Bára: Hlavní rozdíl je v tom, že děti samy aktivně vyhledáváme. Nejčastěji navštěvujeme azylové domy pro matky s dětmi.

Věra: Do terénu chodíme obě zhruba dva roky. Zpočátku jsme si to moc nedokázaly představit. Byly jsme z toho hodně nervózní. Kdo zaklepe na dveře? Kdo bude mluvit? Co budeme říkat? Tohle všechno se nám honilo hlavou. Realita byla ale jiná. V azylovém domu spolupracujeme se zdejší sociální pracovnicí, které představíme to, co nabízíme a požádáme ji, aby tu informaci předala zdejším rodinám?

Bára: Sociální pracovnice jsou pro nás v tomto ohledu velkou oporou. My se v prvním okamžiku přímo s rodiči a dětmi nepotkáme, prvotní kontakt probíhá právě přes ně.

Zkoušely jste shánět děti i jinde, než v azylových domech?

Bára: Dříve jsme zkoušely maminky oslovovat i přímo na ulici, ale to nebyl dobrý nápad. Lidi se nás báli, mysleli si, že jsme nějaká sekta nebo co. Občas jsme uspěly na Smíchově, kde zdejší lidi znají Věrku díky její práci v terénu a věří ji. V tomhle je nevýhoda Prahy. Když provozujete předškolní klub například v Bílině či Ústí nad Labem, máte tamější lokalitu perfektně zmapovanou, znáte místní lidi. V Praze jsou naši potencionální klienti dost roztroušení, typickou sociálně vyloučenou lokalitu zde nenajdete, takže i navazování bližších kontaktů je zde o něco složitější.

Děti máte sehnané, co se děje dál? Předpokládám, že se vám zde nesejde jedna ucelená skupina dětí, ale co dítě, to jiný příběh.

Věra:  Pamatuji si, jak jsem loni přišla do klubu a spatřila dvůr zaplněný kočárky. Samozřejmě jsem měla radost, ale zároveň tam byla i jistá nervozita hraničící až se strachem. Ty děti vidíte poprvé, neznáte je, nevíte, jak budou na co reagovat, jaké mohou nastat potíže, co si k nim můžete dovolit, jak se k nim chovat. Samotné výuce proto předchází určitá doba seznamování, během které se snažíme navzájem poznat, zjišťujeme, co které dítě potřebuje.

Jak dlouho tato „seznamovací fáze“ trvá?

Bára: To je vždy individuální. Nejdříve necháváme děti si vše prožít, poznávají, jak to v klubu chodí. Učí se, že zde platí taková a taková pravidla. Děti také dostávají neustálou zpětnou vazbu na to, co dělají. A to celé může trvat třeba i dva měsíce, teprve potom se začínáme učit například barvy.

Věra: Děti musí získat nejdříve pocit bezpečí, musí se do klubu těšit. Bez toho to nejde. Pokud by dítě chodilo do klubu s pláčem, bylo by něco špatně. To by potom byla veškerá snaha marná.

Co děláte, když některé z dětí vámi daná pravidla neakceptuje?

Bára: Pokud se něco podobného děje, nejdřív mu znovu vysvětlíme co a proč bychom po něm chtěli a pokud i tak odmítne spolupracovat, necháme ho klidně dělat něco, co ho baví. A každé dítě má něco, co dělá rádo. Chce to trochu trpělivosti, ale vždy lze něco najít.

Předškolní klub

Nevede to ale pak k tomu, že jsou děti odměňovány za zlobení?

Věra: Tak to není. Uvedu příklad. Měly jsme tu chlapečka, pro kterého byl velký problém vydržet s ostatními v kruhu. Byl velký neposeda, neustále někam odbíhal. Věděly jsme, že si rád kreslí, takže když začal vyrušovat, daly jsme mu k dispozici pastelky a řekly mu, ať si jde kreslit, jestli chce a vrátí se, když bude chtít. To se stalo několikrát, až zhruba po měsíci chlapec nechtěl být neustále mimo kolektiv a přestal vyrušovat. Vtip je v tom, že mu neříkáme: Teď zlobíš, běž si stranou kreslit. Ale řekneme mu, že my ostatní si tady povídáme a pokud tu s námi nechce být, může si najít jinou činnost. A kdyby chtěl, může si přijít zase s námi povídat. Vždy tam musí být ta možnost návratu.

Bára: Najít u každého dítěte něco, co dělá rádo, co ho baví, je důležité i kvůli něčemu jinému. Když dítě dělá, to co ho baví, tak mu to většinou o to víc jde a vy máte možnost ho chválit. A naše děti, tedy děti, které chodí k nám do klubu, trpí velkou absencí pozitivní zpětné vazby. Mnoho z nich to zažije až u nás.

Proč tomu tak je? Člověk by si řekl, že rodiče tyto děti zanedbávají, ale to, že k vám své dítě přivedou, svědčí spíš o opaku. Jak si samy pro sebe vysvětlujete, že doma nezažijí pocit úspěchu?

Věra: Těžko říci. Podle mě to souvisí se životní situací, ve které rodina žije. Když si uvědomíte, co všechno musí řešit, do jakých životních nesnází se dostávají, a pokud k tomu připočtu fakt, že některé z rodin tak žijí po celý život, tak mi z toho vychází, že to prostě a jednoduše neumí. Může to znít zvláštně, ale myslím, že to tak je.

Bára: Nicméně si myslím, že žádná životní situace není omluvou proto, aby někdo neměl čas nebo prostor pro pochvalu svého dítěte.

Věra: S tím souhlasím, ale zároveň si myslím, že opravdu existují rodiče, které to neumí a to mimo jiné také proto, že to sami nikdy nezažili. Takže ani neví, že by to měli dělat.

Bára: Ano, tak to bohužel velmi často je. Rodiče se svými dětmi někdy komunikují pouze pomocí zákazů a příkazů – tohle nesmíš, tohle nedělej.

Pojďme zpět. Dva měsíce seznamování uběhly a nyní přichází na řadu výuka. Zkuste popsat, jak probíhá, v čem se liší od běžné mateřské školy? 

Bára: Ten nejzásadnější rozdíl je asi v míře individuální podpory. Je to samozřejmě způsobené také tím, že zde máme daleko menší počet dětí než je ve třídě klasické mateřinky.

Věra: V tom máme výhodu, ale zároveň je s tím spojeno i jedno úskalí. Dítě do našeho klubu chodí dejme tomu rok, dosáhne i díky individuální podpoře učitelky takových pokroků, že může nastoupit do běžné školky. Zde však narazí na skupinu 25-ti dětí, se kterými pracuje pouze jedna paní učitelka, takže na nějaký individuální přístup není prostor. To je pro „naše“ dítě obrovský šok.

Bára: Ale aby nedošlo k mýlce. Námi uplatňovaný individuální přístup neznamená, že děti nejsou v kolektivu. Naopak, právě socializace patří mezi nejdůležitější dovednosti, na kterých u dětí pracujeme.

Našly byste ještě nějaké další rozdíly?

Bára: Zase mě napadá ta neustálá zpětná vazba, pro kterou v běžné mateřince není bohužel tolik prostoru. A přitom jde o základní komunikační prostředek, díky kterému může dítě dosáhnout velkých pokroků.

 Co je cílem vaší práce? Kdy si můžete říci „Podařilo se“?

Bára: To je jednoduché, když se nám podaří dítě připravit tak, že je schopné nastoupit do běžné mateřské školy. A víme, že to tam zvládne.

Věra: Přesně tak.

Sledujete, jak se dětem daří, když opustí váš klub?

Bára: Snažíme se sledovat, co se s dětmi děje, avšak je to dost složité. Musíme si uvědomit, že děti, se kterými pracujeme, žijí v ubytovnách či azylových domech, takže nám velmi často mizí z dohledu. Když ale víme, kde jsou, kam chodí do školky, tak se snažíme zjišťovat, jak se jim daří.

A jak se jim tedy daří? Můžete říci, že vaše práce na ně měla nějaký dlouhodobější vliv?

Bára: To bychom museli brát případ od případu. Byl tu chlapeček, který k nám chodil rok, rodičům jsme pomohli najít školku, kde nemuseli platit. Nicméně víme, že tam moc nechodil a nyní nezvládnul první třídu. Ale zase na druhou stranu je mnoho dětí, které po přípravě u nás nastoupily do běžné školky, chodí tam a prospívají. Nedávno jsme například měly obrovskou radost, když jsme se dozvěděly, že jeden z chlapců, který k nám před časem chodil, teď jede na školu v přírodě. To je skvělé. Víme, že právě u nás se naučil fungovat v kolektivu jiných dětí, což mu před tím dělalo velké problémy. A teď jede na školu v přírodě.

Věra: Musíme si uvědomit, že pracujeme s dětmi, které jsou bez vnější podpory odsouzeny k životnímu neúspěchu. Takže pokud bychom byly schopny přispět k lepší budoucnosti jen jednomu dítěti z deseti, byl by to pro nás úspěch. Avšak můžu s klidem prohlásit, že se nám to daří v daleko větším počtu. Pokud mám být konkrétní, tak za školní rok 2015/2016 k nám pravidelně chodilo deset dětí, z toho se podařilo umístit sedm dětí do běžných mateřských škol, jedno do přípravného ročníku a dvě nastupují na běžnou základní školu. Jak se jim tam bude dařit, to ukáže až budoucnost, ale my věříme, že jsou připraveny v novém prostředí uspět. Bude to samozřejmě záležet na mnoha okolnostech, ale jsem přesvědčena, že díky klubu je jejich šance větší. Vidím, jakých dosáhly pokroků.

 

Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor Programů sociální integrace

Sdílejte nás:

Další...

K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?

K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?

22. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
Když mě dostihnou dluhy

Když mě dostihnou dluhy

17. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
Malování na zeď

Malování na zeď

15. února 2017
Karlovy Vary
Sociální práce;

Článek

Kouzelné nůžky otevřely malé Elis dveře do světa

Kouzelné nůžky otevřely malé Elis dveře do..

14. února 2017
Praha
Sociální práce;

Článek
Naši klienti se ocitli ve vězení

Naši klienti se ocitli ve vězení

14. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
"Jsem tady pro dospívající a mladé dospělé."

"Jsem tady pro dospívající a mladé..

14. února 2017
Česká republika;
Kladno
Sociální práce;

Článek

K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?

K čemu všemu je dobrý evaluační dotazník?

22. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
Když mě dostihnou dluhy

Když mě dostihnou dluhy

17. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
Malování na zeď

Malování na zeď

15. února 2017
Karlovy Vary
Sociální práce;

Článek

"Jsem tady pro dospívající a mladé dospělé."

"Jsem tady pro dospívající a mladé..

14. února 2017
Česká republika;
Kladno
Sociální práce;

Článek
Naši klienti se ocitli ve vězení

Naši klienti se ocitli ve vězení

14. února 2017
Bílina
Sociální práce;

Článek
Kouzelné nůžky otevřely malé Elis dveře do světa

Kouzelné nůžky otevřely malé Elis dveře do..

14. února 2017
Praha
Sociální práce;

Článek

Zábavná odpoledne v lokalitách

Zábavná odpoledne v lokalitách

24. listopadu 2016
Sociální práce;

Galerie
Bez práce nejsou koláče

Bez práce nejsou koláče

27. července 2016
Sociální práce;

Galerie
Doučování není vždycky jen nuda

Doučování není vždycky jen nuda

14. července 2016
Sociální práce;

Galerie

Psi ve školce

Psi ve školce

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Co se děje se vším tím uhlím?

Co se děje se vším tím uhlím?

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Nejsme v tísni

Nejsme v tísni

7. června 2016
Sociální práce;

Galerie

Zpoza Klece Fest

Zpoza Klece Fest

30. září 2015
Liberec
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 2

Story paní Králové 2

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 1

Story paní Králové 1

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video

Exekuce

Exekuce

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Oddlužení

Oddlužení

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Rozhodčí doložka

Rozhodčí doložka

11. září 2013
Sociální práce;

Video

novější Stránka
z 149
starší
Více novinek
Odběr RSS

Publikace ke stažení

Publikace ke stažení

V naší knihovně naleznete analýzy a další výzkumné materiály, které v PSI vznikly. Vše volně k dispozici.


Človek v ohrození

Človek v ohrození

Naše sociální služby poskytujeme od roku 2006 také na Slovensku. Naši pracovníci působí především na východu země.


Pojďte do školky!

Pojďte do školky!

V projektu Pojďte do školky! se spojilo devět neziskových organizací, které bojují za rovné příležitosti ve vzdělání.


Byznys s dluhy

Byznys s dluhy

Vše o dluhové problematice. Index etického úvěrování, analýzy rozhovory...



Kontakt

Člověk v tísni, o. p. s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
E-mail: mail@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 400

Pro média
media@clovekvtisni.cz
Tel.: +420 222 350 811
Tel.: +420 777 787 943

Kontakt pro dárce
dary@clovekvtisni.cz
Tel.: 226 200 439

Další kontakty

O nás

Jak pomoci

Co děláme

Kde nás najdete

Naše další stránky

Festival Jeden svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, je v současnosti největším dokumentárním festivalem s tematikou lidských práv na světě.

http://www.jedensvet.cz

Rozvojovka

Předáváme informace o rozvojové pomoci a globálních problémech.

Pořádáme konference, vydáváme informační bulletin a pravidelné tématické přílohy v tisku, spolupracujeme s médii, odborníky i studenty, účastníme se hudebních festivalů s informačním stánkem, pořádáme výstavy, debaty, semináře a soutěže

http://www.rozvojovka.cz

Program Migrace

Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a tak přispívat k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

http://migration4media.net/

Skutečný dárek

Sbírku Skutečná pomoc jsme založili, abychom mohli systematicky a efektivně pomáhat v chudších zemích světa. Chudoba a s ní spojené problémy rozvojového světa totiž ročně zabijí více lidí než přírodní katastrofy a války dohromady. To se navíc odehrává na okraji mediálního zájmu.

http://www.skutecnydarek.cz/

Jeden svět na školách

Vzdělávací program Jeden svět na školách je jedním z dlouhodobých projektů společnosti Člověk v tísni. Už dvanáct let přinášíme do škol dokumentární filmy a další audiovizuální materiály jako plnohodnotnou výukovou pomůcku.

Snažíme se současný svět a novodobou historii nejenom popisovat, ale především vykreslit v souvislostech.

http://www.jsns.cz/

NAMA . Výrobky z Namibie

Projekt NAMA podporuje chráněnou dílnu Karas Huisen Crafts na jihu Namibie. Dílna dává práci a obživu asi padesáti ženám a jejich rozvětveným rodinám a vyrábí produkty z tradičních afrických materiálů. Jejich prodejem v České republice pomáhá projekt NAMA svobodným matkám a pěstounkám dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nalézt sílu postavit se na vlastní nohy.

http://www.nama.cz/

Varianty

Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni nabízí více než deset let informační servis a metodickou podporu v oblasti interkulturního (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV).

Hlavní cíle programu Varianty:

  • Podpora inkluzivního prostředí a otevřeného klimatu ve školách.
  • Výchova ke globálního zodpovědnosti.

http://www.varianty.cz/index.php