Člověk v tísni  Sociální práce  Vojta musí pryč, škola neumí mluvit s jeho rodiči.

Vojta musí pryč, škola neumí mluvit s jeho rodiči.

Foto: Kateřina Čopjaková

Příběh Vojty názorně ukazuje, jak problematická může být komunikace školy s rodinou. 

Do svých dvou let bojoval dnes osmiletý Vojta Merta o život a jeho rodiče s ním. Teď bojuje znovu, tentokrát soupeřem není zákeřná choroba, ale škola. Jak se stane, že instituce, která je tu pro dítě a jeho rodiče, se postaví proti nim? O tom je tato reportáž.

Je to zázrak

Zabořen do sedacího vaku sleduje Vojta neznámou návštěvu. Jeho hnědé oči se nejprve pár vteřin soustředí a pak se usměje. „Vidí jen obrysy, je vlastně zázrak, že vidí něco,“ řekne jeho matka Kamila Mertová a pokyne synovi. Ten přitaká téměř celou polovinou horního těla, jemnější oddělené pohyby Vojtovo tělo po mozkové obrně neumí. Také neumí chodit, sedět bez speciální židle, sám jíst, mluvit a mnoho dalších věcí. Většinu z nich se ani nikdy nenaučí.

Přesto už teď jeho rodiče Kamila a Petr ví, že Vojta je pokroků schopen, a kde se jeho vývoj zastaví, se dá bez důsledné práce s ním těžko předvídat. Vojta je totiž jedním z prvních dětí v Česku, které přežily těžký transfúzní syndrom u dvojčat s následnými komplikacemi, a jeho matka je speciální pedagožka s desetiletou zkušeností. „Vojta byl po porodu sice v inkubátoru, ale zdravý. Jeho bratr Vašek bohužel zemřel. Po dvou týdnech ale lékaři zjistili, že se u něj začíná projevovat mozková obrna,“ vzpomíná dnes paní Mertová a lékařské termíny používá se smutnou jistotou v hlase.

Na první dva roky Vojtova života se celá rodina bez nadsázky přestěhovala do nemocnice. Před nejdůležitější operací, která měla zjednodušeně řečeno odstranit přebytek mozkomíšního moku, který tlačí při onemocnění na mozek a tím blokuje jeho činnost, šla paní Mertová za neurochirurgem do ordinace, aby jí vysvětlil, jak bude zákrok probíhat. „Při pohledu na rentgenový snímek jsem ztratila řeč. Nebylo tam nic, jen černo. V hlavě mého syna nebylo nic. Bez otázek jsem odešla ven a rozbrečela se,“ vypráví.

Tento krutý okamžik se stal ve Vojtově životě demarkační linií, za kterou už mělo být vše lepší. Po operaci, která odvedla přebytečný mozkomíšní mok, se stlačený mozek začal ve Vojtově hlavě zase rozpínat. Dlouhodobým tlakem ale zůstala některá mozková centra trvale poškozena, nejvíc řečové a zrakové. Přesto Vojta ve dvou letech začal vidět, čemuž nikdo z lékařského týmu nevěřil. Dnes si pomocí obrázků umí říct o základní potřeby a třeba pohladit svého otce po hlavě, když chce vyjádřit radost nad společnou hrou jako teď.

Na gauči v obývacím pokoji, vymalovaném v uklidňujících zelených tónech, leží tlusté složky, které ale dokumentují, že před Vojtou a jeho rodiči je další překážka, a to – škola.

Nešťastný začátek

Vojta se rozpláče. „Asi se mu nelíbí, že mu nikdo nevěnuje pozornost,“ řekne klidně paní Mertová a vezme si syna k sobě na gauč. Pan Merta se po nakrmení syna vrátil do práce a Vojta už sám v sedacím vaku být nechce. Manželé ani chvíli nepřemýšleli, že by se synem zůstala paní Mertová zcela a navždy doma, učila jej a dělala mu společnost. „Vojta má kolem sebe rád děti, lidi, nové podněty,“ kroutí hlavou zamítavě „a taky zvládnout péči pořád, to nejde.“ Proto měl jít Vojta v pěti letech do školky a později samozřejmě do školy.

Mertovi se rozhodli přihlásit Vojtu do školky pro tělesně postižené při Jedličkově ústavu v Liberci. Protože na školku navazuje i škola pro tělesně postižené, opustili dům na venkově a odstěhovali se poblíž do bytu v novostavbě v Liberci. Už tehdy ale narazili, tehdejší vedení školky argumentovalo, že na dítě s tak těžkým postižením není připraveno a do školky jej nechtělo. Paní Mertová se ale nevzdala, a nakonec po všech možných odvoláních napsala stížnost tehdejšímu veřejnému ochránci práv – Pavlu Varvařovskému, který jí dal zapravdu.

Vojta byl přijat a na vzájemnou nedůvěru mezi vedením školky a Mertovými bylo zaděláno. „Paní Mertová mě nikdy nenechala se synem pracovat samostatně, pokaždé mi seděla za zády a kontrolovala mě, mé postupy nahlas komentovala. Byla jsem z toho vyčerpaná a svíral se mi žaludek pokaždé, když se blížila hodina Vojtova sezení,“ vzpomíná terapeutka Kamila Červinková, která v té době pracovala ve školce. Dnes pracuje ve škole, kam Vojta v sedmi letech postoupil, a nad paní Mertovou jen krčí rameny. „Nerozumím tomu, proč to dělá, proč nás pořád napadá a podkopává naši práci. Podle mě je nemocná, nikdy se nesmířila s Vojtovým postižením,“ pokračuje Červinková.

Napadáním paní Červinková a její kolegové míní především pravidelné požadavky Mertových ohledně terapeutických postupů, pomůcek, žádostí o konzultace mimo třídní schůzky nebo možnost nahlédnout do vyučovacích hodin.

Dětí s tak těžkým stupněm postižení jako má Vojta je ve škole přibližně deset ze všech 150 žáků. Právě kvůli komplikovanosti vzdělávání a rozvoji těžce postižených dětí na ně z rozpočtu ministerstva školství a následně zřizovatele – kraje plynou největší peníze. Většina z těchto 10 dětí žije ale v přilehlém Jedličkově ústavu, kterému rodiče odevzdávají příspěvky na péči. Za ty děti čerpají fyzioterapii a další odbornou péči. Pokud ale dítě stejně jako Vojta žije doma u rodičů, tyto služby by mu papírově měla poskytnout škola. A tady vznikl momentálně asi nejzásadnější spor mezi Mertovými a vedením školy. Mertovi odborníka, který by byl schopen odpovídající fyzioterapii pro Vojtu zajistit, po škole požadují. Její vedení ale tvrdí, že za školskou mzdu žádného odborníka nepřiláká a Mertovi si mají pro Vojtu zaplatit tuto péči v ústavu. Paní Mertová to odmítá s tím, že péče o Vojtu je i tak finančně náročná a odevzdávat peníze za něco, co už je jednou zaplacené ministerstvem školství, jí přijde jako nesmysl.

Situace je ještě o to komplikovanější, že paní Mertová v této škole jako speciální pedagožka deset let pracovala. S mnoha zdejšími pedagogy byla v kolegiálním vztahu a o to víc jim její požadavky připadají především jako „zaťatá osobní kritika“. Celá situace pak vyvrcholila nedávno, kdy byla paní Mertová dopisem ze strany vedení školy upozorněna, aby dále nešpinila dobré jméno školy, její zaměstnance zdravila a ne jen neustále kritizovala u všech možných institucí a představitelů kraje.

Nenahrávejte mě

Vít Šťastný, ředitel liberecké školy i školky pro tělesně postižené, je novinářskou návštěvou zaskočen, protože s Mertovými podle svých slov žádný spor nevede. „Myslel jsem, že na poslední schůzce s inspekcí jsme se jasně domluvili, že za minulostí uděláme tlustou čáru, a teď na nás posílají novináře. Budeme se asi muset začít bránit a zajistit si nějakou právní pomoc,“ reaguje roztrpčeně.

Mertovi byli podobně roztrpčeni právě ze zmiňované schůzky s inspekcí, jejíž úředníci měli napjatý vztah mezi ředitelem Šťastným a jimi moderovat. „Poradili nám, že někdy méně je více, že máme pedagogům důvěřovat a nechat je v klidu pracovat,“ hodnotila hořce schůzku, která podle ní nic nepřinesla, paní Mertová.

Ředitel Šťastný pokládá na stůl zápis ze schůze, která mimo jiné obsahuje požadavky Mertových, k nimž se zavázal. Pustit rodiče Vojty k nahlédnutí do vyučovacích hodin, konzultovat s nimi Vojtův individuální vzdělávací plán a vůbec zůstat v kontaktu s Mertovými. Požadavky nezní nijak přemrštěně, nabízí se tedy otázka, proč to nešlo dřív? „Protože by to paní Mertová použila proti nám stejně jako jiné věci,“ odpovídá rychle Šťastný.

Vojtovi rodiče si, podle svých slov ze zoufalství, komunikaci se školou začali důsledně dokumentovat, rozhovory s pedagogy i ředitelem nahrávat a na kroky školy jako nepřijetí Vojty do družiny, požadovat písemná rozhodnutí. Dalším krizím to ale nezabránilo. Pedagogická asistentka z Vojtovy třídy, která podle paní Mertové stála na jejich straně, byla propuštěna. Odchodu ze školy navíc předcházel konflikt v ředitelně, kdy ředitel asistentku napadl a ona zavolala policii.

„Věc byla vyhodnocena jako přestupek, udělal jsem chybu já i ona, a já už za ni zaplatil – pokutu 500 korun,“ vysvětluje ředitel Šťastný. V této chvíli zároveň odmítá v rozhovoru dále pokračovat, pokud bude nahráván, i když s tím nejprve souhlasil. A novinářskou návštěvu vyzývá, ať se s ním jde projít po škole a zeptá se, koho uzná za vhodné, na to, jaký je ředitel.

Měl by odejít

Děti se v poledne hemží kolem jídelny, a ty neschopné samostatně jíst, krmí jejich rodiče. Normálně by mezi nimi byl i Vojta a paní Mertová by jej krmila, teď je však v nemocnici. „Škola na sebe nemůže vzít takovou zodpovědnost, co kdyby se Vojta udusil,“ vysvětluje ředitel. Navíc nakrmit těžce postižené děti je náročné a bylo by kvůli tomu třeba najmout další personál. Podobně je to podle ředitele Šťastného i s obsluhou na toaletě, kterou zajišťuje v rámci rozšířeného pracovního úvazku uklízečka. Jedinou jinou cestou je podle něj osobní asistent, kterého zaplatí Vojtovi jeho rodiče.

Prohlídka školy pokračuje za neustálého zdravení dětí, na které ředitel odpovídá neformálním „čus“ a jmenovitým oslovením žáka. Labyrint chodeb ústí ve třídách pestře vyzdobených dětskými výtvory stejně jako v jiných školách. Zdravotní židličky a rozšířené zóny s koberci a sedacími pytli ale napovídají, že jde o třídy pro postižené děti. V nich teď většinou poklízí učitelky. Jednou z nich je i Veronika Bechová, která Vojtu učila loňský rok.

„Bylo to strašně složité, ne kvůli dětem, ale kvůli paní Mertové,“ začíná učitelka Bechová. Podle ní měla Vojtova matka příliš vysoké nároky, nerespektovala ji jako speciální pedagožku a popírala dohody, které spolu uzavřely. Paní Mertová uznává, že o učitelce Bechové pochybovala, protože jako čerstvá absolventka speciální pedagogiky dostala hned děti s nejtěžším postižením včetně Vojty. Jí ani řediteli na tom ale nepřijde nic zvláštního. „Ten první rok byl strašně těžký a vypjatý, je hrozné, že to tak musím říct, ale jsem ráda, že už Vojtu ve třídě mít nebudu,“ uzavírá Bechová.

Na otázku, jaký může být další školní rok s Vojtou a jeho rodiči, když mezi nimi a školou panuje tak dusná atmosféra, terapeutka Červinková, učitelka Bechová i ředitel Šťastný chvíli mlčí, a pak přiznávají, že jinou cestu, než Vojtův odchod ze školy už nevidí. Podle školní inspekce i zřizovatele je ale vše v pořádku a ve škole se nic neděje.

Ve čtvrtém čísle časopisu Zvoní! si přečtete:

Rodiče chtějí, aby se děti učily rády. Proto zakládají školy
Komentář Moniky Stehlíkové, maminky ze ZŠ Purkrabka

Potřebujeme, aby rodiče věděli, jak s dětmi pracujeme
Rozhovor s Mirkou Vlčkovou o rodičích v Montessori škole

Vojta musí pryč, protože škola neumí mluvit s jeho rodiči
Reportáž o složitém vztahu školy a rodiny hendikepovaného chlapce

Školský ombudsman? Jedině s velkou dávkou kryptonitu...
Bohumil Kartous o zanedbatelném vlivu školského ombudsmana

Škola jako společný projekt, aneb rodiče mluví do vzdělání
Reportáž ze srpnové akce v ZŠ Vratislavova, která spojila rodiče a učitele

Příběh o tom, jak se narodil špatný zákon
Tereza Valkounová popisuje snahu lesních mateřských škol ovlivnit podobu zákona o dětské skupině

Dobře víme, jak se ve škole cítí mentálně zaostalé děti
Kateřina Lánská komentuje rizika § 16 novely školského zákona

Jednotné přijímací zkoušky. Otázka zní: Komu prospějí?
Janek Wágner komentuje záměr ministra Chládka zavést jednotné přijímačky na střední školy

Žádný zákon naše děti před špatnými učiteli neochrání
Jana Petrů, učitelka z waldorfské školy, o nekvalifikovaných učitelích

Staré dobré časy: Nejčastější klišé českého vzdělávání
Bob Kartous tentokrát o tom, co si lidé nechtějí nechat vymluvit o vzdělávání

Časopis si můžete prohlédnout zde: 

 

 

Přihlaste se k odběru časopisu. Stačí zadat e-mail a časopis Vám příště pošleme přímo do e-mailové schránky:

Časopis ZVONÍ! vychází několikrát ročně, více informací poskytne martin.kovalcik@clovekvtisni.cz.

Předchozí čísla časopisu ZVONÍ! zde: ZVONÍ! č.1  ZVONÍ! č.2 ZVONÍ! č.3

 

Autor: Kateřina Čopjaková

Sdílejte nás:

Další...

Výsledky Studentských voleb do krajských zastupitelstev

Výsledky Studentských voleb do krajských..

22. září 2016
Vzdělání a osvěta;

Článek
Sponzor zdvojnásobí váš dar na vzdělávání

Sponzor zdvojnásobí váš dar na vzdělávání

15. září 2016
Jeden svět; Klub; Vzdělání a osvěta;

Článek
V jakém světě bych chtěl/a žít za 10 let? Zapojte se do školní komiksové soutěže

V jakém světě bych chtěl/a žít za 10 let?..

7. září 2016
Česká republika;
Vzdělání a osvěta;

Článek

KOMPAKT

KOMPAKT

26. září 2016
Česká republika;
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
Trnitá cesta ze slovenské osady

Trnitá cesta ze slovenské osady

26. září 2016
Česká republika;
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
Pro Anetu politika znamená možnost něco změnit

Pro Anetu politika znamená možnost něco..

22. září 2016
Česká republika;
Sociální práce;

Článek

Trnitá cesta ze slovenské osady

Trnitá cesta ze slovenské osady

26. září 2016
Česká republika;
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
KOMPAKT

KOMPAKT

26. září 2016
Česká republika;
Ústí nad Labem
Sociální práce;

Článek
Martina získala ve třídě kamarády

Martina získala ve třídě kamarády

22. září 2016
Česká republika;
Sociální práce; Vzdělání a osvěta;

Článek

Pro Anetu politika znamená možnost něco změnit

Pro Anetu politika znamená možnost něco..

22. září 2016
Česká republika;
Sociální práce;

Článek
Náhrada škody

Náhrada škody

21. září 2016
Karlovy Vary
Sociální práce;

Článek
Komu vadí květiny a děti?

Komu vadí květiny a děti?

20. září 2016
Česká republika;
Praha
Sociální práce;

Článek

Bez práce nejsou koláče

Bez práce nejsou koláče

27. července 2016
Sociální práce;

Galerie
Doučování není vždycky jen nuda

Doučování není vždycky jen nuda

14. července 2016
Sociální práce;

Galerie
Psi ve školce

Psi ve školce

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie

Co se děje se vším tím uhlím?

Co se děje se vším tím uhlím?

21. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Nejsme v tísni

Nejsme v tísni

7. června 2016
Sociální práce;

Galerie
Kladenský předškolní klub a doučování na ubytovně v Jutské ulici

Kladenský předškolní klub a doučování na..

7. prosince 2015
Sociální práce;

Galerie

Zpoza Klece Fest

Zpoza Klece Fest

30. září 2015
Liberec
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 2

Story paní Králové 2

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video
Story paní Králové 1

Story paní Králové 1

31. ledna 2014
Sociální práce;

Video

Exekuce

Exekuce

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Oddlužení

Oddlužení

11. září 2013
Sociální práce;

Video
Rozhodčí doložka

Rozhodčí doložka

11. září 2013
Sociální práce;

Video

novější Stránka
z 131
starší
Více novinek
Odběr RSS
Přispějte

Publikace ke stažení

Publikace ke stažení

V naší knihovně naleznete analýzy a další výzkumné materiály, které v PSI vznikly. Vše volně k dispozici.


Človek v ohrození

Človek v ohrození

Naše sociální služby poskytujeme od roku 2006 také na Slovensku. Naši pracovníci působí především na východu země.


Pojďte do školky!

Pojďte do školky!

V projektu Pojďte do školky! se spojilo devět neziskových organizací, které bojují za rovné příležitosti ve vzdělání.


Byznys s dluhy

Byznys s dluhy

Vše o dluhové problematice. Index etického úvěrování, analýzy rozhovory...



Kontakt

Člověk v tísni, o. p. s.
Šafaříkova 635/24
120 00 Praha 2

IČ: 25 75 52 77
DIČ: CZ 25 75 52 77
E-mail: mail@clovekvtisni.cz
Tel: +420 226 200 400

Pro média
media@clovekvtisni.cz
Tel.: +420 222 350 811
Tel.: +420 777 787 943

Kontakt pro dárce
dary@clovekvtisni.cz
Tel.: 226 200 439

Další kontakty

O nás

Jak pomoci

Co děláme

Kde nás najdete

Naše další stránky

Festival Jeden svět

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, je v současnosti největším dokumentárním festivalem s tematikou lidských práv na světě.

http://www.jedensvet.cz

NAMA . Výrobky z Namibie

Projekt NAMA podporuje chráněnou dílnu Karas Huisen Crafts na jihu Namibie. Dílna dává práci a obživu asi padesáti ženám a jejich rozvětveným rodinám a vyrábí produkty z tradičních afrických materiálů. Jejich prodejem v České republice pomáhá projekt NAMA svobodným matkám a pěstounkám dětí, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, nalézt sílu postavit se na vlastní nohy.

http://www.nama.cz/

Rozvojovka

Předáváme informace o rozvojové pomoci a globálních problémech.

Pořádáme konference, vydáváme informační bulletin a pravidelné tématické přílohy v tisku, spolupracujeme s médii, odborníky i studenty, účastníme se hudebních festivalů s informačním stánkem, pořádáme výstavy, debaty, semináře a soutěže

http://www.rozvojovka.cz

Skutečný dárek

Sbírku Skutečná pomoc jsme založili, abychom mohli systematicky a efektivně pomáhat v chudších zemích světa. Chudoba a s ní spojené problémy rozvojového světa totiž ročně zabijí více lidí než přírodní katastrofy a války dohromady. To se navíc odehrává na okraji mediálního zájmu.

http://www.skutecnydarek.cz/

Program Migrace

Hlavním cílem programu je poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku prostřednictvím médií a dalších zdrojů informací, ale také bořit zaběhlé stereotypy o cizincích, a tak přispívat k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.

http://migration4media.net/

Jeden svět na školách

Vzdělávací program Jeden svět na školách je jedním z dlouhodobých projektů společnosti Člověk v tísni. Už dvanáct let přinášíme do škol dokumentární filmy a další audiovizuální materiály jako plnohodnotnou výukovou pomůcku.

Snažíme se současný svět a novodobou historii nejenom popisovat, ale především vykreslit v souvislostech.

http://www.jsns.cz/

Varianty

Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni nabízí více než deset let informační servis a metodickou podporu v oblasti interkulturního (IKV) a globálního rozvojového vzdělávání (GRV).

Hlavní cíle programu Varianty:

  • Podpora inkluzivního prostředí a otevřeného klimatu ve školách.
  • Výchova ke globálního zodpovědnosti.

http://www.varianty.cz/index.php