I děti uprostřed ozbrojených konfliktů potřebují chodit do školy! V Myanamaru poskytujeme lidem potraviny a dětem vzdělání.

Publikováno: 15. 11. 2022 Doba čtení: 3 minuty
I děti uprostřed ozbrojených konfliktů potřebují chodit do školy! V Myanamaru poskytujeme lidem potraviny a dětem vzdělání.
© Foto: Aye Pyae Sone

Na začátku února 2022 vypukly na severozápadě Myanmaru v Kačjinském státě ve městech Sumprabum a Putao ozbrojené střety. Kvůli násilnostem uprchly tisíce lidí do okolních lesů. Do těchto oblastí se nedostala kvůli zhoršené bezpečnostní situaci a uzavírkám silnic žádná humanitární pomoc. Obyvatelé okolních vesnic museli v obavách z eskalace konfliktu upustit své domovy. Polovina z nich uprchla do táborů v městské části Myitkyina, někteří hledali útočiště v kostelích a u příbuzných. Další zůstali téměř dva měsíce v lesích.  Člověk v tísni okamžitě reagoval na tuto situaci a společně s místní partnerskou organizací Serve the World (STW) začal poskytovat těmto vnitřním uprchlíkům pomoc.

„Dozvěděli jsme se, že ve městech Sumbrabum a Putao opět vypukly boje. Nejzoufaleji na tom byli vnitřní uprchlíci ukrývající se v lesích, ti potřebovali humanitární pomoc nejvíce. I přes to, že situace byla velmi napjatá a všude byly kontroly, podařilo se nám lidem doručit příděl potravin na téměř jeden měsíc. Poskytli jsme jim instantní nudle, sušené potraviny a energetické sušenky, hlavně dětem a starším lidem,” říká jeden ze zaměstnanců organizace STW.  

Boje v oblasti už ustaly, ale ve vzduchu je stále cítit vysoké napětí, protože ve vesnicích a horách se stále zdržují vojáci. Navzdory riziku, že konflikt může kdykoliv vypuknout znovu, se mnoho lidí v květnu 2022 vrátilo zpět do svých domovů. Bohužel s rostoucí cenou benzínu a dalších komodit je běžný život lidí v Sumprabumu a Putau i nadále velmi těžký. 

„V květnu jsme se rozhodli vrátit, protože jsme nechtěli dál zůstávat v uprchlickém táboře. Kromě toho bylo také nutné se postarat o naše rýžová pole. Ve vesnicích se ale necítíme bezpečně, v horách jsou stále vojáci a lesy jsou zaminovány,“ říká San Tsawm, obyvatel jedné z vesnic.*

Vzdělávání dětí uprostřed ozbrojeného konfliktu 

„V únoru a březnu jsme nebyli doma a nestihli jsme sklidit naše pole, takže nemáme žádný příjem. Až začne nový školní rok, musíme poslat děti zpět do školy. Stále zde ale chybí učitelé, protože se jich mnoho bojí vrátit. Děti tak zatím učí dobrovolníci,“ dodává Tsawm.  

Jednou z největších potřeb v těchto lokalitách je právě přístup ke kvalitnímu vzdělání. Od května letošního jsme díky podpoře MHF rozdali skoro 400 balíčků se školním vybavením a přes 350 kusů učebnic pro domácí vzdělávání žáků první až osmé třídy. Také jsme poskytli soupravy do školek pro více než 140 dětí a vyškolili dobrovolné učitele pro výuku v krizových situacích. Pomoc jsme distribuovali sedmi mateřským školám a dvěma základním školám v Sumbarbumu. 

„Přeji si vytvářet v naší školce bezpečné a přátelské prostředí. Chtěl bych, aby naše děti byli v pohodě. Děti v důsledku bojů poslední měsíce velmi strádají. Rodiče, kteří nyní pracují na farmách k nám posílají své děti na celý den a my o ně s láskou pečujeme. Zpíváme písničky, tančíme, hrajeme si spolu. Chceme, aby byly šťastné,“ říká Lu Hpring, která je učitelkou v mateřské školce. 

„Děkujeme Člověku v tísni a MHF za podporu. Děti mají radost z věcí z nových batohů, košů, láhví na vodu, miskek na rýži a pláštěnek,“ doplňuje Lu Hpring. 

 „Lidé z vesnic uprchli do táborů pro vnitřní uprchlíky a po dvou měsících se vrátili. Snažili jsme se o to, aby se pomoc dostala k lidem přímo, proto jsme zorganizovali dobrovolníky z vesnic a posílili tak možnost poskytovat humanitární pomoc mezi svými lidmi,“ popisuje reakci Člověka v tísni na tuto mimořádnou událost jeden z organizátorů projektu. 

*Všechna jména byla z bezpečnostních důvodů změněna

Autor: Aye Pyae Sone, Communication officer for Myanmar

Související články