Letní škola představila metodu Grunnlaget dalším pedagogům

Letní škola představila metodu Grunnlaget dalším pedagogům

Grunnlaget je způsob konceptuálního vzdělávání, který rozvíjí poznávací funkce mozku dítěte.

Je čtvrtek ráno a malým sálem v třebušínském zámečku zní klidná hudba. Stejně tak jako předchozí tři dny svolává tímto způsobem lektorka Karolína Ranglová účastníky Letní školy Grunnlaget, kterou tu pořádá organizace Člověk v tísni. Jde o dvacet učitelek a učitelů, kteří se zde seznamují s principy používání norské vzdělávací metody Grunnlaget, která podporuje děti v rozvoji předmatematických a matematických dovedností. Ty jsou důležité k poznávání a pochopení světa, hledání souvislostí a usnadňují další učení (nejen) matematiky. Dnes dopoledne jsou na programu závěrečně kapitoly z teorie, po obědě pak přijde na řadu procvičování používání Grunnlagetu v praxi.

Metoda Grunnlaget (v překladu Základ) se v České republice objevila díky organizaci Člověk v tísni, jejíž pracovníci ji začali používat ve svých předškolních klubech. „V roce 2005 byl v Bílině otevřen pilotní předškolní klub, do kterého jsem tehdy nastoupila jako pedagožka. O specifikách dětí, se kterými budu pracovat, jsem věděla poměrně dost, přesto mě ale překvapilo, že ač měly všechny děti stejné znevýhodnění (pocházely ze stejného sídliště), nešlo s nimi pracovat jako se skupinou. Pro nedostatek pojmů, slov a obsahů jsem si s nimi nerozuměla a mnohdy si neporozuměly ani děti samy mezi sebou. Hledali jsme tenkrát způsob, jak s takto různorodou skupinou pracovat, a narazili jsme na Grunnlaget,“ vzpomíná Karolína Ranglová na dobu, kdy se s tímto způsobem výuky seznámila.

Pochvala zvýší motivaci

Výsledky používání této metody se dostavily téměř okamžitě. Po relativně krátkém čase začaly děti v klubu komunikovat a projevovat daleko větší zájem o svět okolo. „Díky naučeným pojmům dokázaly formulovat otázku a začaly zjišťovat, co je zajímá. A nejlepší na tom všem bylo, že to zvládaly úplně všechny, nikdo nezůstal stranou,“ vypráví.

Právě reakce, kterou proces učení v dítěti vyvolává, má na konečný výsledek velký vliv. Pozitivní pocity jsou spojeny s posílením motivace, negativní zážitky naopak vytvářejí bloky. Tento předpoklad vychází z motivační síly poznávání. Zkušenost zvládnuté úlohy dodává odvahu a energii pokračovat a zároveň zvýší sebevědomí dítěte. Proto je jedním z důležitých faktorů, které ovlivňují motivaci dítěte po dalším poznávání, i učitelova reakce. A právě proto je nezastupitelnou součástí metody Grunnlaget i okamžitá pozitivní reakce na správně provedený úkol. „Pozitivní zpětná vazba od učitele jednak dítěti potvrdí správnost jeho rozhodování, zároveň ho motivuje k další činnosti,“ potvrzuje Karolína Ranglová.

Zpětná vazba od autority ovlivní také to, jak děti vnímají samy sebe během výuky. Když jim učitel ukáže, v čem jsou dobré, aktivuje jejich pozitivní pocity a přispěje tím k jejich zvýšené motivaci. Je špatně, pokud odpovědi dospělých děti v jejich činnosti stresují. V rámci Grunnlagetu je to, co bylo nepochopeno nebo naučeno neodpovídajícím způsobem, bráno jako nedorozumění, které je nutno překonat. Učitel musí pochopit myšlenkové procesy žáka. Vždy existuje důvod, proč dítě odpovědělo určitým způsobem a ten je potřeba objevit.

„Zkuste si představit děti jako nepopsané listy papíru. Budou znát pouze to, co jim na ně napíšeme.“

Skoro stejný? To je jako být skoro těhotná…

Ale zpět na Letní školu. Hudební pozvánka dozní, pedagogové se usadí do kruhu a lektorka se všech ptá „V čem se dnes cítíte výjimeční?“. Touto netradiční otázkou začíná každý den kurzu. Důvod je jednoduchý. Metoda Grunnlaget je postavena na předpokladu toho, že každé dítě je svým způsobem jedinečné, což je potřeba umět vnímat a uvědomovat si to. Kolečko odpovědí skončilo a Karolína Ranglová přichází k jedné z posledních kapitol, kterou během pěti dní Letní školy zbývá probrat. Tou je rozdíl mezi pojmy „stejný“ a „podobný“. „Při používání těchto pojmů dělají učitelé často velkou chybu. Je nezbytně nutné, abychom tyto pojmy používali naprosto precizně. Musíme zapomenout na naučené automatismy, které nás často řídí a ovládají. Pokud to neuděláme, může se stát, že při výuce používáme nepřesné termíny,“ vysvětluje. Jako příklad uvádí sousloví „skoro stejný“. „Významově je to stejný nesmysl, jako kdybychom o nějaké ženě prohlásili, že je skoro těhotná. Nic takového neexistuje, což my dospělí chápeme, ale děti ne,“ a dodává: „Zkuste si představit děti jako nepopsané listy papíru. Budou znát pouze to, co jim na ně napíšeme.“

Pro někoho to může znít banálně, ale Karolína Ranglová vše podkládá konkrétními příklady. „Právě schopnost správně rozumět pojmu stejný tvoří základ například pro pochopení té nejzákladnější matematické rovnice 1=1. Děti, které tento pojem nechápou správně, mohou mít s pochopením tohoto vztahu velký problém,“ říká. Nejde však jen o matematiku. Ty samé problémy mohou nastat také při učení psaní či čtení. „Když napíšete písmena p, b, d, zjistíte, že všechna tři mají stejný tvar, ale odlišnou polohu. Nejsou stejné, ale podobné. Pokud děti tyto pojmy správně chápou, je pro ně jednodušší se tato písmena naučit správně číst či psát,“ vysvětluje Karolína Ranglová.

Obrázky nestačí

Grunnlaget patří mezi metody konceptuálního vyučování a vychází z výsledků práce norského profesora Nyborga, který zjistil, že pro nejúčinnější způsob učení pojmů je dobré využití konkrétních předmětů, jejichž vlastnosti jsou označovány příslušnými pojmy, mezi kterými jsou následně hledány rozdíly či podobnosti. Tento způsob učení v dětech rozvíjí jazykové dovednosti a způsoby uvažování, které jsou pro schopnost učit se podstatné. Nově získané znalosti jsou pak základním kamenem k dalšímu učení.

Pracovními nástroji Grunnlagetu jsou proto jazyk a soubor různorodých předmětů. Je dobré využívat předměty, které děti znají ze svého okolí. Není až tak důležité, co konkrétně to je za předměty, podstatné je, aby se od sebe lišily barvou, tvarem, velikostí a materiálem, ze kterého jsou vyrobeny. Při tomto způsobu výuky je nezbytně nutné pracovat s reálnými předměty. Obrázky v knížkách rozhodně nestačí. Obrázky jsou symboly, jsou zobrazením představy autora o dané věci. Dítě může obrázek dezorientovat, symbolika obrázku není hmatatelná, rozlišovat vlastnosti věcí na obrázku je vlastně vyšší úroveň poznávání. Při učení se novému je třeba pracovat s konkrétní věcí, ne s jejím symbolem. Děti se musí učit na základě mnoha různých senzorických zkušeností, které umožňují analyzovat a vytvářet závěry o podobnostech a rozdílech.

KAROLÍNA RANGLOVÁ vystudovala obor Vychovatelství pro speciální zařízení na Pedagogické fakultě UJEP, svou kvalifikaci doplnila výcvikem v Systemické supervizi a koučování, kurzem Systemické práce s rodinou, výcvikem v oblasti canisterapie. Věnuje se zprostředkovanému učení a culture-free metodám vzdělávání, získala certifikát školitele v metodě Konceptuálního učení (Grunnlaget). Prošla výcvikem ve využívání metod dynamické diagnostiky kognitivních funkcí. Má dlouhodobou praxi při práci s ohroženými dětmi v rámci mimoškolního a předškolního vzdělávání, věnuje se supervizi pomáhajících profesí a působí jako canisterapeut v zařízení péče o seniory s regresivním onemocněním. Má praxi z neziskového sektoru, státního i soukromého školství a věnuje se zapojení zvířat při terapiích dětí i dospělých.

Grunnlaget zrychlil učení dětí

Po obědě končí teoretická část a přichází čas si vše vyzkoušet na vlastní kůži. Účastníci se rozdělí do dvojic, kde vždy jeden představuje žáka a druhý jeho učitele, a simulují jednotlivá cvičení, která již za pár týdnů budou používat při výuce dětí ve svých třídách. Pro většinu z nich jde o něco zcela nového, mezi účastníky ale najdeme i pedagogy, kteří již nějaký čas tuto metodu při práci s dětmi používají. Jednou z nich je i Kateřina Habadová, která Grunnlaget používá především při práci s dětmi v předškolním klubu organizace Tosara ve Slaném. Metodu využívá při každodenní práci, a to nejen při výuce, ale i během hry.

„Za rok používání Grunnlagetu je jasně vidět, jakých posunů děti dosáhly. Především se zrychlilo jejich učení. Také se změnilo celkové klima ve třídě. Děti si začaly více pomáhat, více si spolu povídají a navzájem si nově naučené znalosti předávají,“ říká Kateřina Habadová. Podle ní si děti více rozumí, protože díky používání Grunnlagetu mají daný jednotný jazykový rámec, který jim umožňuje jednodušeji komunikovat.

„Jedna z podstatných věcí, které mě tato metoda naučila je to, že je omyl myslet si, že když s dětmi mluvíme jako s dětmi, tak jim vše zjednodušujeme. Není to tak, my jim to tím naopak děláme složitější. Všechny ty zdrobnělinky a šišlání jsou nepřirozené a celou komunikaci a učení jen zatěžují. Dospělí přeci takhle nemluví, tak proč to děti učit,“ popisuje přínosy ročního praktikování metody Grunnlaget při výuce dětí.

Podle jejích slov ji Grunngalet pomohl změnit celkové myšlení. „Značně jsem změnila způsob, jak s dětmi mluvím. Nyní s nimi komunikuji daleko více jako s dospělými, jsou pro mě partnery. Vypustila jsem ze svého repertoáru věty jako Podívejte, to je barva jako sluníčko", díky němuž jsem dětem do učení barev vkládala pojem, který tam nepatří, což pro ně bylo v konečném důsledku matoucí. Ne ta barva není jako sluníčko, ale je to žlutá barva. A sluníčko má žlutou barvu,“ ukazuje Kateřina Habadová příklad z praxe. Navíc se podle svých slov naučila přemýšlet více o tom, co za znalosti a vědomosti bude dítě v budoucnu používat. „Nechci děti zbytečně zahlcovat informacemi, které pro ně v dospělosti nejsou důležité,“ dodává na závěr s tím, že se jí používání metody Grunnlaget v předškolním klubu natolik osvědčilo, že ji začíná používat i během doučování starších dětí.

TŘI FÁZE UČENÍ METODOU GRUNNLAGET

Selektivní asociace
Na začátku celého procesu musí být mezi jevy patřícími do stejné skupiny vybudována asociace založená na pojmovém systému, který dává skupině název. Jestliže řekneme číslo tři, pak slovo číslo vyjadřuje název skupiny a tři je zkoumaný pojem. Při opakovaném používání tohoto systému, pak bude slovo číslo aktivovat nejen pojem tři, ale i ostatní dříve naučené názvy čísel. Takovým způsobem nadřazený pojem pomůže vytvořit strukturu a poskytne nutný kontext pro další učivo.

Selektivní diskriminace
Ve druhé fázi je nutné naučit se odlišovat členy skupiny od ostatních objektů, se kterými by mohly být lehce zaměnitelné. Číslo tři tak musí být snadno odlišitelné od čísla dvě nebo čísla čtyři a nesmí být přiřazováno k jinému počtu předmětů. Dítě zároveň pochopí, že pojem číslo tři se nemění, pokud počítá různé předměty. Děti se postupně učí vyhledávat rozdíly mezi předměty v rozvíjené vlastnosti. Mají se naučit, jaký je rozdíl mezi tím, co patří ke skupině určitého pojmu a co k ní naopak nepatří. Nejdříve se v rámci cvičení soustředí na jednu vlastnost, postupně se přidávají složitější úkoly.

Selektivní generalizace
Dále je nutné zjistit, v čem jsou si jevy, které se stejně nazývají, podobné. Pokud je skupina nazývána tři, její podobnost je počet. Je potřeba, aby si dítě uvědomilo, že číslo tři existuje bez ohledu na to, co počítáme. Pomocí selektivní generalizace se dítě naučí odhalovat dílčí podobnosti. V této fázi již děti začínají samy popisovat, na co přišly, což přispívá k motivaci do dalšího učení. Po té, co dítě dokáže určit podobnost, se ho učitel ptá na odlišnosti. Dítě se tak učí propojovat již naučené pojmové systémy, jako je barva, tvar, délka, což postupně zdokonaluje jeho přirozené analytické kódování.


Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor