J. Dienstbier se seznamoval s nepřiměřenými dopady byznysu s dluhy
Publikováno: 26. 11. 2012 Doba čtení: 2 minuty
Plzeň, 26. 11. 2012 – Senátor a prezidentský kandidát Jiří Dienstbier se dnes setkal s pracovníky regionální pobočky společnosti Člověk v tísni. Důvodem návštěvy byl společný zájem o téma exekucí a obchodování s pohledávkami. Společná diskuse se týkala několika případů občanů Plzeňského kraje, kterým díky současné praxi při vymáhání pohledávek narostla původní dlužná částka o stovky až tisíc procent.
Pracovníci společnosti Člověk v tísni se při své práci s nepřiměřenými dopady vymáhacího řízení setkávají velmi často a snaží se na problematické postupy upozornit dlouhodobě. Zástupci společnosti se nechtějí smířit s tím, že např. dlužná částka tisíc korun díky poplatkům za advokáty a exekutory může během vymáhacího řízení vzrůst téměř osmnáctkrát. „Za velmi nestandartní dále považujeme praxi, kdy se v České republice dluhy prodávají za více než svou stoprocentní hodnotu. Tomu už nelze říkat jinak než byznys s dluhy. Bohužel se na něm podílejí i firmy pod obecní nebo státní kontrolou“ pozastavuje se nad situací Aleš Kavalír, ředitel plzeňské pobočky společnosti Člověk v tísni.
Během pondělního setkání poradci organizace pana senátora upozornili na několik případů z Plzeňského kraje. Na počátku jednoho z nich byl dluh u pojišťovny, který klientka na základě platebního rozkazu uhradila. „Zapomněla však na úroky z prodlení ve výši 34 korun. Na konci celého řízení pak zaplatila přes osmnáct tisíc,“ upřesňuje příklad Aleš Kavalír. Podobné postupy však nejsou spojeny jen se soukromými komerčními společnostmi. Poradci organizace upozornili na podobné postupy např. státem ovládané společnosti ČEZ nebo nemocnic. Společnost se v této oblasti snaží nejen upozorňovat na problematické postupy, ale navrhuje i některá legislativní opatření – více informací na www.rozhodnene.cz .
Řešení nejkřiklavějších případů nespravedlnosti hledá i senátor Jiří Dienstbier, který připravil pozměňovací návrh exekučního řádu. Jeho návrh počítá mimo jiné se zavedením principu místní příslušnosti exekutorských úřadů. V jeho důsledku by pohledávky dlužníků mohli vymáhat výhradně exekutoři v okrese bydliště dlužníka a omezil by „soutěž“ exekutorů o klienty, tj. dlužníky. Druhým významným bodem návrhu je omezení nákladů za právní služby u tzv. bagatelních (nízkých) pohledávek. Právě zisk z těchto nákladů je příčinou obchodu s pohledávkami.