Gruzie: Nový začátek na konci horské stezky

Přibližně 70 km severně od gruzínského hlavního města Tbilisi leží Aragvi, jedna z osmi chráněných krajinných oblastí v Gruzii. Cesta nejprve vede po hlavní silnici, která spojuje Gruzii s Ruskem. Podél ní se táhnou kilometry kamionů naložených zbožím pro severního souseda, jednoho z největších obchodních partnerů Gruzie. Musí čekat, až bude silnice průjezdná; během dne ustupují běžné dopravě.

Těsně před dosažením vodní nádrže Zhinvali — obrovského jezera, které zásobuje Tbilisi pitnou vodou a elektřinou — odbočíme na užší silnici, která vede hlouběji do údolí. Po asi 65 km, těsně před koncem asfaltu, dorazíme do vesnice Korsha, kde žije Amiran Arabuli.

Sýr a máslo z hor

Devětapadesátiletý Amiran Arabuli a jeho rodina tráví v Korše jen zimy. V létě se vracejí domů do Tsinkhadu, který se nachází ve více než 2 000 metrech nad mořem. Dostupnost je náročná: není tam žádná pořádná silnice, jen polní cesta. A nemají ani elektřinu.

Amiran vyrostl v této horské vesnici a v létě stále pase asi 40 krav, jejichž mléko používá k výrobě sýra a másla. Neodešel, a to i díky projektu České a Rakouské rozvojové agentury a Člověka v tísni. Společně podporujeme lidi v chráněné krajinné oblasti Aragvi při budování stabilních, udržitelných zdrojů obživy.

Migrace z venkovských oblastí do měst, zejména do Tbilisi, je v Gruzii velkým problémem. Ve vesnicích často zůstávají jen starší lidé, což vážně brzdí ekonomický rozvoj venkovských regionů. Nicméně mnoho oblastí, jako je Aragvi se svými impozantními pohořími, vrcholky, ledovci a malebnými říčními údolími, má obrovský potenciál.

Lepší jídlo díky hygienickým normám EU

Pak ho oslovil tým Člověka v tísni. Mluvili s vesničany a vysvětlili jim, že mohou zažádat o podporu.

Amiran měl jasno: jeho produkce mléka—a tím i jeho příjem—bude mít budoucnost pouze tehdy, pokud bude moci splnit stále přísnější hygienické normy.

Obdržel materiál na stavbu malé mlékárny, pasterizátor a solární panely. Nyní, během letních měsíců, vyrábí sýr a máslo, které splňují normy EU. I bez exportu do zahraničí má Amiran stále místní zákazníky v Tbilisi.

Odvážit se zkusit něco nového

Nukri Lashkarshvili (35) také zná hodnotu tradičních produktů. Stejně jako Amiran pochází z horské vesnice Dzveli Tsiprani, ale nyní žije v údolí. I on obdržel podporu.

Abyste se dostali na jeho malou farmu, musíte odbočit z hlavní silnice na štěrkovou cestu a pak zaparkovat vedle úzkého visutého mostu přes malou řeku. Most musí obec každoročně po roztání sněhu znovu postavit. Na druhé straně se nachází několik domů zasazených do úchvatné přírodní scenérie. Před Nukriho domem stojí několik stájí. Ukazuje nám základy pro novou, větší stodolu, kde příští zimu ustájí jeho 25 kusů dobytka.

Nukri se dříve zaměřoval na produkci mléka, teď se začíná soustředit na maso. Naučil se to na specializovaných školeních, včetně návštěv ukázkových farem, financovaných rakousko-českým projektem. V rámci podpory také dostal novou sekačku.

To je zásadní pro dostatek krmiva na zimu. V létě se jeho dobytek pase na okolních alpských pastvinách.

Ochrana a využívání přírodních zdrojů

Cílem snah v gruzínské chráněné krajinné oblasti Aragvi je zlepšit životní podmínky lidí, kteří tam žijí. Projekt se soustředí na ekonomické posílení prostřednictvím moderního chovu dobytka, včelařství, marketingu místních ekologických produktů a udržitelného cestovního ruchu. Současně jsou modernizovány školy, zlepšuje se lékařská péče a posiluje se povědomí o rovnosti pohlaví a sociálním začleňování.

Součástí je také ochrana jedinečné přírody v regionu a podpora efektivního řízení chráněné oblasti. Například pastviny jsou důležité pro mnoho druhů zvířat a rostlin a jsou klíčovou součástí charakteristického přírodního a kulturního dědictví oblasti Aragvi. Lidé díky projektu kombinují tradiční výrobu potravin s udržitelným chovem zvířat a zemědělskými technikami blízkými přírodě. Hrají aktivní roli v ochraně přírodních zdrojů.

Budování domova

Všichni zde mluví o tom, jak krásný je život v horách, včetně Amirana Arabuliho. Doufá, že se tam s rodinou vrátí natrvalo. 

A co vesnice v údolí? Nikdy neměla být trvalá. Byla postavena jako dočasné bydlení pro dělníky. V polovině 20. století Sověti plánovali vykopat na konci údolí dlouhý tunel, který by spojil Gruzii s Ruskem, ale ten nebyl nikdy postaven.

Dnes kamiony stále projíždějí za hranice údolím přes průsmyk Jvari v 2 400 m.n.m. Když se v podvečer vydáváme na zpáteční cestu do Tbilisi, kamiony už si razí cestu přes hory.