Jak na ploužnické maminky

Jelikož letos jsme nabíraly do klubu mladší děti, od začátku jsme nabídly rodičům, aby s nimi zůstávaly nějakou dobu v klubu, pro děti tím pádem není odloučení od maminky tak stresující. Postupně se to ale stalo tradicí – mámy trávily v klubu aspoň půlhodiny každé ráno, povídaly si s námi, pozorovaly, jak si hrají děti.

Upřímně, začalo to být dost vyrušující – maminky nám mluvily do výuky, děti se předváděly, byly "rozcapené". Zkusily jsme je zapojit do našich činností, aby například skládaly s dětmi puzzle, vybarvovaly, kreslily... Všimly jsme si s kolegyní, že maminky to moc baví, rády s dětmi tvoří, přitom je vidět, že doma s nimi toho moc nedělají.

Napadlo nás, že možná ani nemají nápady, jak s dětmi trávit čas a co s nimi podniknout tak, aby to prospělo oběma. Některé mají určité zdravotní problémy, kvůli kterým jsou pořád unavené a rády si od dětí odpočinou. Nepřeje tomu i život na Ploužnici – podle místních obyvatel lidé tady jsou na sebe zlí, pořád někoho pomlouvají, závidí, účast na veřejných akcích města je malá.

A tak jsme zkusily to ranní posezení maminek u nás v klubu proměnit na něco prospěšného – zavedly jsme pravidelné tvořivé dílny pro rodiče s dětmi. Přestože účast na společných výletech je stále minimální – rodiče se vymlouvají buď na nemoci, návštěvu doktora nebo i na nějaké absurdnější věci – na dílničky chodí rádi.

Zatím dílny pořádáme cca jednou za měsíc. Poslední byla s velikonoční tématikou – maminky měly možnost společně s dětmi vyzkoušet různé techniky zdobení vajíček, ubrouskovou techniku, decoupage… Výrobky si samozřejmě odnesly domů. Navíc od nás dostaly pár receptů na velikonoční speciality. Bylo vidět, že tvoření maminky uklidňuje, zapomněly na domácí starosti, dokonce v sobě otevřely dosud neznámý talent.

Maminky odešly nadšené, děti se taky krásně zabavily. A my jsme spokojené, jelikož hlavní cíl byl splněn, rodina od nás dostala to nejcennější – společné zážitky, které nejde ničím nahradit.