Jan Musil zanechal odkaz školy, kde se děti učí společně

V lednu tohoto roku zemřel po náhlé nemoci ředitel základní školy v Jáchymově Jan Musil. Jelikož jsem měl tu čest s ním v posledních letech úzce spolupracovat na realizaci projektu zaměřeného na oblast vzdělávání, rád bych tímto textem připomněl odkaz, který nám zde pan ředitel zanechal.

Škola pana Musila? Jiná tvář Jáchymova

Kdo zná severočeský Jáchymov jako město, kterým občas projíždí a vybaví si hlavní náměstí připomínající spíše kulisy filmu z konce světové války než svého času druhé nejlidnatější město Čech, by jen stěží uvěřil tomu, co se zde panu Musilovi podařilo. Původní budova základní školy se nachází při hlavní ulici a svým stavem naprosto přesně zapadá do ponuré atmosféry celého Jáchymova. Vybydlená budova prorůstající travou a v sousedství stánky s trpaslíky jako lákadla pro německé turisty. 

Nová škola se nachází vysoko ve svahu a ukazuje jinou tvář města, kterou však většina projíždějících nikdy nepozná. Přesto ještě před několika lety bylo otázkou, zda se vůbec podaří ve městě, kde žije přes tři tisíce lidí, jedinou základní školu zachovat.

Necelých deset kilometrů a jen čtvrt hodiny autobusem se totiž nachází bývalé okresní město Ostrov s nabídkou několika základních škol, kam si v minulosti, se zhoršující se kvalitou jáchymovské školy, čím dál více lidí navyklo své děti posílat. V Jáchymově žije poměrně různorodá populace lidí. V dolní části narazíme na cizince, kteří pobývají v lázních, ve vilách na ­svahu žijí starousedlíci, kteří však z města postupně odcházejí a opačným směrem míří většinou lidé, kteří jdou za levným bydlením. Ve městě dnes žije mnoho chudých lidí, kteří často nemají ani základní vzdělání, což v našem vzdělávacím systému představuje výrazný hendikep a ještě před několika lety se vážně uvažovalo o zrušení základní školy.

K úspěchu vedla nepopulární opatření

Do této situace před třinácti lety přišel právě pan ředitel Musil, který před Jáchymovem řídil patnáct let prestižní jazykovou školu v Klášterci, kde o žáky nebyla nouze a každoročně se jeho žáci účastnili zahraničních stáží v Anglii či Německu. Jáchymovská škola byla postižena snad všemi hendikepy, které si lze představit. Výrazný úbytek dětí jak talentovanějších, které odcházely do lepších škol v Ostrově, tak těch méně talentovaných, které naopak přestupovaly do zvláštní školy také v Ostrově. Budova byla ve špatném stavu, technické ­vybavení ­školy ­ztělesňoval jediný počítač a rezignovaný pedagogický sbor.

Na začátku tak nebylo moc o co ani o koho se opřít a bylo jasné, že samotné investice do budovy školy a jejího vybavení situaci nevyřeší. Pan Musil se nebál nepopulárních opatření a tak během několika let obměnil značnou část pedagogického sboru a pustili se do práce tak, aby dokázali udržet jak talentovanější děti, tak i ty, které měly namířeno do zvláštní školy.

Mission Impossible? Naopak, úkol splněn...

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že poslední mise se panu řediteli Musilovi povedla. Škola na první pohled představuje útulné zázemí, děti mají k dispozici nahrávací studio, v učebnách jsou instalované interaktivní tabule, škola má třídu, kde se pracuje s tablety, ale hlavně učitelé se snaží přes velmi rozmanité spektrum žáků uspokojovat potřeby všech bez rozdílu jejich původu, barvy či schopností a počet dětí na škole postupně roste.

S odchodem pana ředitele Musila z tohoto světa tak ztrácíme všichni. Jeho žáci ztrácí člověka, který jim dával šanci na lepší vzdělání, učitelé vůdce, který je dokázal motivovat v nelehkých situacích, a my ostatní ztrácíme příklad člověka, který se nikdy nevzdával. A přestože je český vzdělávací systém jeden z nejvíce prosegregačních, panu Musilovi se podařilo vytvořit prostředí, kde se mohou vzdělávat dohromady žáci, které by naprostá většina jiných ředitelů základních škol vytlačila někam pryč.

Na začátku února tohoto roku se v Poslanecké sněmovně přitom odehrálo další dějství nekonečného boje o povahu českého školství. Obránci segregačních tradic se, jako již tolikrát, pokusili zabránit změně, která by v České republice podpořila více takových škol, jakou v Jáchymově vybudoval ředitel Jan Musil. Je jen na zákonodárcích, čemu dají přednost. Já doufám, že nakonec zvítězí odkaz člověka, který se slova inkluze nebál.

Šesté číslo časopisu Zvonísi můžete prohlédnout zde: