Návrat domů

Monika měla štěstí v neštěstí. Ve věznici se poznala s psychologem, jenž jí pomohl znovu vybudovat ztracené sebevědomí. Monika na sobě výrazně zapracovala, získala vnitřní sílu a během výkonu trestu dokonce zvládla vystudovat školu.

Olivie mezitím žila v pěstounské rodině. Pěstouni se o Olivii hezky starali. V určitém věku se dívka začala ptát po své mamince a vyslovila přání, poznat ji. Pěstouni jim setkání umožnili. Maminka se s dcerou viděla naposledy, když bylo Olivii pouhých pár měsíců. Od té doby uteklo 10 let. Nastalo období seznamování. Olivie pocítila k mamince lásku a přála si žít s ní. Pěstounská rodina začala jejich vztah postupně podporovat.

Právě v té době mě klientka vyhledala, abych jí tímto náročným procesem provedla a podpořila ji. Spojila jsem se s pracovnicí OSPODU, která nás informovala o tom, jak celé řízení bude probíhat. Mezitím jsem se setkávala i s Olívií, když jezdila občas k mamince na návštěvu. Olivie se mnou otevřeně komunikovala. Opakovaně vyjádřila své přáním bydlet s maminkou. Bylo vidět, jak rády jsou spolu. Maminka Monika začala zvládat krok za krokem svou novou roli a stala se pro dceru důvěryhodnou oporou.

Byl podán návrh k soudu, aby dcera mohla být svěřena vlastní matce. Čekání bylo dlouhé pro Moniku i Olivii. Uplynuly měsíce, než jsem mohla klientku doprovodit k soudnímu jednání. Soud trval několik hodin, matka vše ustála a nakonec jsme se vracely s očekávaným, pro ni šťastným rozhodnutím, že dcera je svěřena do její péče. Monika velmi ocenila mou přítomnost, která jí, jak říká, dodávala odvahu a podporovala.

Nyní je Olivie se svou maminkou. Je před nimi vzájemné poznávání a každodenní možnost být tu jedna pro druhou. Olivie má další přání. Najít jednoho dne i své sourozence.