Není mi lhostejné, co se děje lidem kolem mne

Pro začátek řekni Pepo něco o sobě. Kdo jsi, odkud pocházíš,…?

Jmenuji se Josef, jsem Kladeňák a je mi 50 let, s přezdívkou Šurda zde žiji už snad 35 let. Jsem Róm, který se nikdy neměl potřebu zastavovat nad tím, jestli si vybrat lopatu, anebo se vyučit v nějakém oboru. Proto jsem se vyučil obráběčem kovů a proto, že jsem nechtěl zůstat v úderce (skupina dělníků překračující komunistické plány), přešel jsem na dvouletou Důstojnickou školu v Martině. Po převratu jsem pracoval v řadách městské policie Kladno a v roce 1997 jsem se svou rodinou odjel do Velké Británie, kde jsem žil 20 let.

Jaká je tvá pracovní pozice v Člověku v tísni a jak dlouho se jí už věnuješ?

V Člověku v tísni v Kladně pracuji krátce, čtyři měsíce, na postu terénního pracovníka. Práci v této oblasti se ale věnuji delší dobu. Z předešlých aktivit bych uvedl práci pro neziskovku Romodrom a práci v Británii v organizaci Róma Support Group, kterou jsem spolu se dvěma kolegy založil. Protože mne práce s lidmi, kteří potřebují pomoc, vždy určitým způsobem naplňovala, věnuji se jí doposavad.

To zní skvěle! Co tě na této práci baví nejvíce?

Je mi zřejmě vrozené pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují, a nejvíce mě těší viditelné výsledky mé práce. Baví mne komunikovat s lidmi, se kterými žiji v jednom městě, a není mi lhostejno, co se s nimi děje. Tato práce není jen jednotvárná činnost. Každý den se zde děje něco nového, řeší se různorodé problémy rodin i jednotlivců. Prostě život se vším všudy.

Co děláš, když neděláš?

Ve svém volnu se věnuji kutilství, které ve mně dřímá, a neustále něco opravuji, stavím a předělávám.

Nyní máš možnost vzkázat všem čtenářům/klientům/fanouškům cokoli – co to bude?

Mám své životní motto „snaž se druhým pomoci, ne jim ublížit“ a tím se i řídím.  Zkuste to jako já.