„Předat znalost, která zůstane navždy.“ Petr Štefan v podcastu Světoví o tom, jak pomáháme v Afghánistánu
Publikováno: 7. 10. 2026 Doba čtení: 4 minuty Sdílet: Sdílet článekAfghánistán čelí hluboké ekonomické krizi, dopadům klimatických změn i návratu uprchlíků z okolních států. Miliony obyvatel Afghánistánu nadále potřebují humanitární pomoc. Tu jim poskytujeme dlouhodobě – v zemi působíme už 25 let a doposud jsme pomohli celkem více než dvěma milionům lidí.
Náš kolega Petr Štefan navštívil Afghánistán a naše místní programy už šestkrát. O tom, jak vypadá každodenní realita na afghánském venkově, jak funguje místní solidarita i proč je pro budoucnost země klíčové vzdělání, mluvil s cestovatelem a moderátorem Janem Sýkorou v úspěšném podcastu Světoví.

Ty jsi byl v Afghánistánu šestkrát. Naposledy teď v červnu, takže je to čerstvá zkušenost. Co jsou hlavní předměty vaší pomoci – co tam dnes lidé potřebují nejvíc?
To by asi zabralo celou tu hodinu našeho podcastu. Ale první, co bych z naší pomoci zmínil, je podpora farmářů a zemědělců. Farmářům pomáháme tak, že jim poskytujeme odčervovací kampaně, aby jejich zvířata byla silná, měla víc masa a mléka. Což ve výsledku znamená lepší živobytí pro celou rodinu. Protože jinak jim ta zvířata opravdu umírají.
Zemědělcům typicky dáváme nové plodiny a učíme je, jak je správně pěstovat. Děláme to někdy i hodně názorně formou demonstračních políček. Kde si oni jednu část osadí tak, jak jsou zvyklí, a na druhé části toho stejného políčka my ukazujeme, jak by to mohli vysadit efektivně, aby ta úroda byla větší. Zemědělci na vlastní oči vidí, jaké techniky můžou používat. A na konci sezóny také vidí, že se na tom demonstračním políčku sklidilo víc.
Já se jen tady u těch zemědělců zeptám: jak jsou v tomto přizpůsobiví, když jim ukazujete nové postupy? Je to velmi tradiční společnost, která žije hodně odlišným způsobem života, a teď přijdete vy a ukážete jim, jak něco dělat jinak. Když tam přijedeš po nějakém čase, viděl jsi na vlastní oči s odstupem, že ty věci dělají těmi novými způsoby, jak je učíte?
Dělají, protože každý člověk na světě se chce mít líp. A to platí i v Afghánistánu. Oni vidí, že je větší úroda a neumírá tolik zvířat. A to je něco opravdu hodně konkrétního. Myslím, že to je ta největší síla zrovna tohoto programu – že jim zůstane ta znalost. Oni už to takhle budou dělat vždy. A to je prostě přesně to, co se s Člověkem v tísni snažíme dělat všude, nejen v Afghánistánu. Předat těm lidem znalost, která jim zůstane už navždycky a pomůže jim na dlouhou dobu, i když už my třeba v té oblasti dávno nebudeme. A to farmaření nebo zemědělství je u toho úplně perfektní příklad.
Samozřejmě, někdy to má i překážky. Například odčervovací kampaň, kde potřebují dostat ten sirup. Pokud zemědělec nemá dostatek financí na to, aby dvakrát za rok svoje stádo odčervil, tak těm problémům bude čelit dál.
Ale je až neuvěřitelný pocit, když se sejdeš v jedné místnosti s 30 místními farmáři, kteří poslouchají každé slovo. Tam je úplné ticho, protože oni se opravdu snaží každou věc, kterou jim vysvětlujeme – a jsou to místní lidé, místní veterináři, kteří jim to vysvětlují, my jsme jenom takový zprostředkovatelé –, tak se snaží to vyslechnout a okamžitě používat. A potom od nich slyšíš: „My jsme zlepšili to a to...“ Protože vidí, že jim neumírají zvířata, mají víc mléka, masa, mají větší výdělek. A to všechno jim zůstane do budoucna.
Ve vašich videích od Člověka v tísni jsem viděl vodní kanály, které jim pomáháte stavět. Tak by mě zajímalo, jak bys to podal očima Afghánců: co pro ně znamená pitná voda a její dostupnost? My v Evropě bereme vodu jako samozřejmost. Ale když najednou lidem, kteří na to nejsou zvyklí, tu vodu zajistíš, jaký je jejich výraz ve tváři? Jaké jejich přijetí toho, co pro ně děláte?
Je to obrovská vděčnost. To, o čem mluvíš, jsou karézy – tradiční podzemní studny, které v Afghánistánu vždycky byly. My tam pracujeme 25 let, je to naše nejdelší mise, takže tyhle věci jsme v minulosti dělali hodně. A zrovna s vodou je ta změna okamžitá. Když máš zdroj pitné vody, ovlivňuje to život v místní vesnici úplně od základu. A když ho nemáš, tak to je něco, co jsem měl možnost vidět na vlastní oči.
Představ si, že jsi ve vesnici třeba o 200 rodinách a voda je v jediné studni pouze třikrát týdně. Takže jdeš s tím typickým žlutým kanystrem, nabereš si ji a pak s ní musíš šetřit. To si dvakrát rozmyslíš, jak ji budeš používat. Jestli to bude na vaření, na pití nebo na osobní hygienu. Často taky tu stejnou vodu recykluješ, takže tu vodu, kterou už jsi nějakým způsobem použil, tak ji ještě využiješ třeba na zalévání. Ti lidé opravdu ví, jak s vodou šetřit, protože pro ně je to jedna z nejvzácnějších komodit.
🎧 Poslechněte si celý rozhovor a zjistěte více o tom, jak naše pomoc v Afghánistánu funguje přímo v terénu. Za možnost sdílení obsahu podcastu Světoví děkujeme.