Saurav Gautam: Nalakovat si nehty a změnit svět k lepšímu

Publikováno: 18. 8. 2026 Doba čtení: 4 minuty

Saurav Gautam pracuje v naší nepálské pobočce jako vedoucí IT. Jeho cesta do humanitárního sektoru ale byla poměrně nečekaná. Tato zkušenost změnila jak Sauravovu kariéru, tak jeho samotného. Saurav je důkazem toho, že humanitární práce mění životy, a to nejen lidem, kteří se ocitli v těžké situaci, ale také humanitárním pracovníkům a pracovnicím samotným. Jsme rádi, že u příležitosti Světového humanitárního dne můžeme sdílet právě Sauravův příběh.

Saurav Gautam: Nalakovat si nehty a změnit svět k lepšímu
© Foto: Snigdha Bashyal

Saurav nastoupil do našeho týmu v roce 2017 jako stážista v logistice. Předchozí práci musel opustit kvůli náročnému rozvrhu, ale záhy narazil na příležitost právě u nás v Člověku v tísni a úspěšně prošel výběrovým řízením. Nejprve pracoval v technické podpoře, což byla role, která se od té současné velmi lišila.

Během několika let prošel řadou různých pozic a vyzkoušel si práci v různých odvětvích od nákupů, dokumentace, terénních operací až po reakce na krizové situace. Před pár lety zakotvil na své současné roli vedoucího IT.

Aby se pomoc dostala k těm, kteří ji potřebují

Po nástupu Saurav zjistil, že ho baví logistika a detaily fungování různých procesů a operací. Navíc ho začalo přitahovat zákulisí vzniku různých projektů. Prvních několik let podporoval kolegy a kolegyně především z kanceláře v Káthmándú. Po pandemii COVID-19 však začal přebírat více úkolů mimo kancelář a stal se součástí našeho týmu pro řešení krizových situací.

Když se řekne humanitární práce, lidé si často představí přímý kontakt s místními lidmi. Pro každou takovou pomoc je ale klíčová stabilní podpora v zázemí. Od přepravy zásob a koordinace dodavatelů až po hledání cest do odlehlých lokalit – logistika je klíčová pro to, aby se pomoc dostala k těm, kteří ji potřebují.

Saurav doteď vzpomíná na naši podporu při monzunových deštích v okrese Jajarkot, kde jsme distribuovali balíčky s nepotravinovou pomocí a hygienické potřeby rodinám vysídleným kvůli silným dešťům a sesuvům půdy.

„Byla to moje druhá návštěva Barekotu. Poprvé to bylo v období sucha a cesta tam byla dobrá. Během monzunu ale bylo všechno jinak,“ vzpomíná.

Celou noc silně pršelo a v Nalgaadu zastihl naše kolegy sesuv půdy, který strhnul téměř 30 metrů silnice. Auta nemohla projet a přejít pěšky bylo také nebezpečné. V jednu chvíli se kolega pokusil odhrnout cestu lopatou, ale nešlo to, suti bylo na cestě moc. Tým nakonec přenesl zásoby kolem místa sesuvu a pokračoval dál v cestě.

Poškozené cesty, složitá doprava a absence mobilního signálu nebo internetu ale pomoc nadále komplikovaly. Když se tým rozdělil, aby se dostal do vesnice za řekou, zůstal Saurav vzadu s částí zásob.

„Začalo se stmívat a hustě pršet. Nebyl tam signál, internet a žádný způsob, jak kohokoli kontaktovat. Byl jsem sám se zásobami a snažil se je udržet v suchu pod plachtou, zatímco jsem čekal, až se ostatní vrátí.“

O několik hodin později se dozvěděl, že auto, které pro něj bylo vysláno, se rozbilo, tak musel přijet traktorem.

Zpětně říká, že mu tato zkušenost dala hluboký respekt k realitě humanitární práce v odlehlých oblastech.

„Někdy je těžké vysvětlit, jak náročné to může být. Cesty jsou zablokované, auta neprojedou, a nakonec nosíte zásoby sami. Tato zkušenost mi ukázala, jak těžký může být život a práce v těchto odlehlých místech jak pro místní, tak pro naše kolegy.“

Vymezit se proti diskriminaci

Největší dopad humanitární práce byl však pro Saurava osobní.

„Než jsem začal pracovat v humanitárním sektoru, byl jsem úplně jiný člověk.“

Díky setkávání s různými komunitami, kolegy a odlišnými pohledy na svět během let se změnil způsob, jakým se Saurav dívá na svět.

Jedním z příkladů je jeho interakce s LGBTQI+ komunitou.

„Jedno z mých prvních setkání s trans ženou mi opravdu změnilo pohled na svět,“ říká. „Sdílela se mnou své zkušenosti, a to bylo něco, o čem jsem nikdy předtím nepřemýšlel. Úplně mi to otevřelo oči.“

Tyto rozhovory ho přiměly k zamyšlení nad tématy, jako je rovnoprávnost a toxická maskulinita, a to jak na pracovišti, tak mimo něj.

„Jen abychom vyjádřili solidaritu s queer kolegy a přáteli, začalo si nás několik lakovat nehty. Lak na nehty jsem si vypůjčil od mámy a sestry. Nějakou dobu jsem měl opravdu hodně barevné nehty,“ směje se.

Vzpomíná také na to, kolik se toho naučil od žen, se kterými v Člověku v tísni pracoval.

„Už v té době zpochybňovaly tradiční genderové normy a očekávání a já jsem se o tyto věci začal zajímat také. Postupem času pro mě bylo přirozenější se o těchto tématech bavit a konfrontovat lidi v mém okolí, kteří se chovali diskriminačně.“

Návyky, které získal díky humanitární práci, ovlivňují také jeho osobní život. Jako dlouholetý člen nepálské hudební hardcore scény Saurav říká, že tyto zkušenosti ovlivnily i to, jak komunikuje s mladšími členy komunity.

„Hardcore je o tom vymezit se proti nespravedlnosti. Spousta lidí na této scéně je mladších a často si spolu povídáme. Díky své práci jsem se naučil chápat lidi s velmi odlišnými zkušenostmi, a to se snažím předávat dál.“

Saurav také říká, že se teď nebojí ohradit proti diskriminaci, když se s ní setká.

„Pokud někdo napíše něco homofobního nebo diskriminačního, upozorním na to.“

Když se Saurav ohlédne zpět, věří, že zkušenosti, hodnoty a lekce, které díky humanitární práci získal, se staly součástí toho, kým je. Mají vliv na jeho profesní i osobní život.

Pro Saurava nebyla humanitární práce nikdy součástí nějakého velkého životního plánu. Stalo se z ní ale něco mnohem smysluplnějšího, než čekal. 

 

Autor: Snigdha Bashyal

Související články