Sportování v Klubíku Ploužnice

Opět něco z předškolníh klubu Ploužnice. Pro ty, kteří nevědí, kde se obec Ploužnice nachází, jen malá připomínka.

Městečko Ploužnice leží na východě okresu Česká Lípa, na území bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko opuštěného sovětskou armádou. Jedná se o lokalitu s několika stovkami obyvatel, žijících v opravených panelových domech po sovětských vojácích.

Zde sídlí již šest let náš předškolní klub Klubík. K dispozici máme jednopokojový malý byt, takže většinu aktivit se snažíme přesouvat ven do přírody. A ta je zde opravdu krásná, ale bohužel ji hyzdí polorozpadlé ruiny, kterých je zde opravdu hodně. V současné době ale dochází k demolici těchto objektů a pozemky jsou upravovány do kdysi původního přírodního stavu.

Jak jsem se zmínila, snažíme se s dětmi často pobývat venku, protože herna klubu je hodně malá a pokud přijde víc dětí, nevejdem se. Nabízí se nám řada možností, kde můžem s dětmi čas aktivně trávit. Nejčastěji chodíme do lesa, což je od domu, kde sídlíme asi 10 m přez silnici. Zde využíváme různorodý terén, děti překonávají přírodní překážky, běhají,skáčou,lezou po stromech, šplhají do kopců. Je totiž známo, že s každým posunem v hrubé motorice dochází k posunu v i v té jemné.

Máme holčičku, která když do klubu nastoupila neuměla téměř chodit ani mluvit. Dnes běhá s ostatními dětmi a zdolává i krkolomné přírodní překážky a v oblasti řeči došlo též k výraznému posunu k lepšímu. Od jara pokud počasí dovolí se děti učí šlapat na kolech s postranními kolečky, které máme v Klubu dvě takže na každého přijde řada. Je úžasné, jak i přes malé karamboly kolo děti neodradí a houževnatě chtějí šlapat dál. Bohužel většina dětí kola doma nemá a toto je jediná možnost, jak děti na kole naučit. Nyní máme zimní období, napadl nám konečně první sníh a my vytáhly dřevěná prkýnka a učíme děti lyžovat. Někdo jen tak šlape s lyžemi na nohou, někdo sjede i malý kopeček. Vůle dětí je ale obrovská, všichni si chtějí lyže vyzkoušet i když ze začátku je to spíš o válení ve sněhu. Ale jak dnes říkal Péťa, který byl víc na zemi než na nohou : “paní učitelko,ale já se snažil,že jo?“ 