Vzdělávání zachraňuje dětské životy. V zemích zasažených válkou pomáháme s návratem dětí do školních tříd

„Podpora vzdělávání v zemích zasažených válkou je nedílnou součástí naší humanitární pomoci. Opravujeme školy, vyplácíme platy učitelům, pořizujeme vybavení do škol, školní pomůcky pro děti a zajišťujeme velmi důležitou psychosociální pomoc,“ říkáZuzana Váchová, poradkyně pro vzdělávání ČvT  „Klíčovou roli v pomoci dětem hrají vždy učitelé, kteří s dětmi tráví několik hodin denně. Školíme je proto například, jak pracovat a komunikovat s dětmi zasaženými válkou, jaké znalosti či dovednosti teď nejvíce potřebují, jakou psychosociální pomoc jim poskytnout, jak vytvořit bezpečné prostředí v dětském kolektivu, či jak podpořit rodiče v péči o jejich děti,“ dodává Zuzana Váchová. V loňském roce tak ČvT poskytl v oblasti vzdělávání jen v Sýrii a Iráku pomoc za 95 milionů Kč. „Konkrétní pomoc se vždy liší v závislosti na kontextu konfliktu a země. Bezpečí dětí je pro nás při tom vždy na prvním místě,“ vysvětluje Zuzana Váchová.

Jak může vzdělání dítěti zachránit život?

Ve válce se děti místo studia často potýkají s problémy, jako je ztráta rodičů či shánění obživy a peněz pro rodinu. Jsou vystavované neustálému stresu. Místní školy jsou často zničené, obývají je vnitřní uprchlíci, okupují je ozbrojenci nebo se je tam kvůli bojům a bombardování jejich rodiče bojí posílat. Ohrožené jsou především dívky, které až 2,5 krát častěji zůstávají doma. Dětem, které nechodí do školy, při tom mnohem častěji hrozí únosy, násilí, znásilnění nebo verbování radikálními ozbrojenými skupinami. Škola v takovém případě poskytuje dětem útočiště a zázemí, a pomáhá tak chránit jejich životy.

Vzdělávání zachraňuje lidské životy

Datum: 31. 12. 2016   Místo: Praha   Autor: PIN   

Další

„Ve škole jsou děti chráněny před vnějšími negativními vlivy. Zároveň jim tam ale poskytujeme i praktické informace související s jejich bezpečností,“ popisuje Jesse Atkins, vedoucí vzdělávacích programů ČvT v Iráku. Děti se učí, jak se zachovat v případě bombardování, jak poskytnou první pomoc nebo dokonce, jak se vyhýbat nevybuchlým minám. „Děti na severu Iráku se se zbytky výbušnin setkávají téměř denně, ať už cestou so školy, nebo když si hrají venku s kamarády. Společně s odborníky na pyrotechnické poradenství z Mine advisory group je učíme, jak nevybuchlé miny rozpoznat, a jak se zachovat, když na ně narazí. Během března tohoto roku jsme takto vyškolili 1 500 dětí a představitelů místních komunit,“ dodává Jesse Atkins s tím, že  se děti o tyto zkušenosti navíc většinou podělí doma se svou rodinou, kterou tak také pomáhají lépe chránit.

Návrat k „normálu“

Alespoň částečný návrat k běžné rutině při pravidelné školní docházce dětem pomáhá získat pocit, že se jejich život opět vrací do normálních kolejí. Pro děti ve válečných oblastech je to také často jediná možnost, jak trávit čas se svými vrstevníky. Ukrajinská školačka Nasťa žije se svými rodiči v Novobachmutovce zhruba 10 km od frontové linie. „Naše vesnice je veliká, takže bydlíme daleko od sebe. Nemáme tak možnost pravidelně se vídat a společně učit jako ostatní naši vrstevníci,“ popisuje žákyně osmé třídy zkušenosti poté, co byla z bezpečnostních důvodů uzavřena místní základní i mateřská školka. Zhruba o šest měsíců později se škola znovu otevřela, ale ve třídách byly stále slyšet zvuky střelby a výbuchů. Děti se často vylekaly, i když spadla kniha na zem, protože to připomínalo vzdálený výbuch. „Jednoho dne odpoledne, když začalo ostřelování, jsem vběhla do školy. Vychovatelky schovaly děti na matrace v koupelně. Zarazilo mě, že děti hned samy věděly, co mají dělat,“ popisuje Galina Vasilijevna učitelka z místní školy.

ČvT pomáhá zřizovat dětská centra pro volnočasové aktivity. Po tři roky války na východě Ukrajiny místní děti neměly moc možností jak trávit volný čas, teď můžou využít specializovaná centra, kde najdou trampolínu, stavebnice či plyšové hračky, a kde se jim pravidelně věnují zkušení sociální pracovníci a oni tak na chvíli zapomenou na válku. V současné době funguje podél fronty na východě Ukrajiny celkem dvanáct dětských heren, které vznikly jako součást projektu zaměřeného na zlepšení přístupu místních dětí k dlouhodobé psychosociální pomoci.

Psychosociální podpora pomáhá dětem vyrovnat se s traumatickými zážitky, naučit se pracovat s emocemi, důvěřovat lidem a komunikovat se svým okolím. „Některé děti jsou uzavřené a  vystrašené, jiné zas neustále zlobí a mají i agresivní sklony. Většinou jsou za tím hlubší psychické problémy,“ popisuje Zuzana Váchová z ČvT. „Tyto děti si často prožily věci, které si ani nedokážeme představit. Většině dětí pomohou pravidelné skupinové aktivity, při kterých kombinujeme hry, tvůrčí činnosti, sport a aktivity zaměřené na budování vztahů, důvěry a řešení konfliktů. Menší procento dětí trpí vážnějšími psychickými problémy, které s nimi individuálně řeší dětští psychologové či psychiatři. Role ČvT nejen na Ukrajině, ale také v Iráku a Sýrii, je takové případy odhalit a zprostředkovat jim odbornou péči,“ dodává.

Naděje na lepší budoucnost

Kvalitní vzdělání je všude ve světě předpokladem úspěšného uplatnění v budoucím životě. Pro děti z konfliktních oblastí často představuje příležitost na návrat do běžného života po konci války. Podpora školní docházky těchto dětí během války je proto podstatná nejen pro ně, ale také pro budoucnost jejich rodiny, komunity i celé země. Například v Sýrii, kde již válka pokračuje sedmým rokem, je ohrožena celá jedna generace dětí, které nezažily nebo si nepamatují mír. Dlouhodobě se zde mluví o tzv. ztracené generaci dětí, které buď nikdy do školy nechodily, anebo na několik let školní docházku přerušily. V Sýrii je v současné době 6,3 milionu vnitřních uprchlíků, kteří byli přinuceni opustit své domovy. Děti těch šťastnějších mají možnost  navštěvovat školu na novém místě. Přesto je i nadále v Sýrii 2,1 milionu dětí, které do školy chodit nemohou.

„Naše škola je skvělá. Já školu miluju,“ popisuje 9ti letá Sima, která navštěvovala jednu ze škol podporovaných ČvT v syrské provincii Idlíb. Její matka, která v této škole učila, natočila na mobilní telefon o své dceři krátký film. V průběhu jeho natáčení ale došlo k hroznému útoku na komplex tří školních budov v 80 km vzdálené vesnici Haas. I život Simy se tak změnil „Dnes jsme nemohli jít do školy, protože jsme slyšeli, že ji budou bombardovat. Z náletů mám strach. Dřív to bylo lepší, mohli jsme chodit, kam jsme chtěli. Teď se jen modlíme, aby nás nálety nezasáhly,“ popisuje vyděšená holčička.

#NotATarget: Školy nejsou cíl

V posledních letech se terčem útoků stále častěji stávají civilní cíle, jako jsou nemocnice, tržiště nebo právě školy. V listopadu loňského roku se terčem bombardování v Sýrii stala i škola podporovaná ČvT. „Ve škole naštěstí nebyli žádní žáci ani učitelé, protože místní úřady již před několika dny rozhodly o dočasném uzavření škol. Bohužel bylo zasaženo i mnoho okolních domů a při náletech byla zabita jedna malá holčička,“ popsal situaci jeden z učitelů.

Útoky na školy, nemocnice a civilní infrastrukturu jsou jasným porušením mezinárodního humanitárního práva, kterému nelze přehlížet. České humanitární organizace proto letos vydaly společné prohlášení u příležitosti Světového humanitárního dne: „Jakožto české humanitární organizace se přidáváme k výzvám k zastavení porušování Ženevských úmluv a zabránění utrpení nevinných civilistů a humanitárních pracovníků ve všech konfliktech.“ I válka má svá pravidla, která musí být dodržována všemi bez rozdílu. Děti ve válečných zemích nejsou pouhá čísla, ale mají své osudy a příběhy - možnost chodit do školy dokáže ovlivnit celý jejich život.

Humanitární a rozvojová pomoc Člověka v tísni je možná pouze díky institucionálním dárcům a také podpoře české veřejnosti, která přispívá prostřednictvím Klubu přátel Člověka v tísni, Skutečného dárku a sbírce Skutečná pomoc. Člověk v tísni upřímně děkuje všem dárcům za jejich podporu.

 Pro více informací prosím kontaktujte:

Zuzana Váchová, poradkyně pro vzdělávání ČvT, zuzana.vachova@peopleinneed.cz +420 778 402 341