Exekuce nařízená na prodej automobilu

Před 25 lety jsem se přestěhovala z Ukrajiny do České republiky, začátky byly samozřejmě náročné, hlavně co se týče s celkovou adaptací a hledáním zaměstnání. Po celkem krátké době se mi podařilo najít práci, začínala jsem jako dělnice v průmyslové výrobě. Postupně jsem si osvojovala český jazyk, což mi velmi pomohlo v hledání dalšího zaměstnání v oboru, který mi byl velmi blízký – ve zdravotnictví.

Složité bylo najít si i vhodné bydlení, nakonec se mi podařilo najít si malý dvoupokojový byt. Začátky byly velmi těžké, byla jsem zde sama bez blízké rodiny. Naštěstí se v mém životě objevil člověk, který mi byl a je oporou dodnes, přítel Milan, který pracuje ve stavebnictví. Bohužel jeho práce není a nikdy nebyla úplně stálá a stávalo se, že jsme měli výpadky v příjmech, proto jsem se také dostala do finančních potíží.

Před dvěma lety ale do mého života vstoupila nemoc. Bylo mi diagnostikováno závažné onkologické onemocnění, samozřejmě jsem musela opustit své zaměstnání. Byla mi uznána invalidita 3.stupně. Můj zdravotní stav se více zhoršoval, byla jsem na tom špatně po fyzické i psychické stránce. V současné době podstupuji náročnou léčbu v Protonovém centru v Praze.

Jelikož na tom fyzicky nejsem dobře, zhubla jsem přes 30 kilogramů, nejsem schopná se sama bez pomoci pohybovat. Z domu nevycházím vůbec. Do Prahy na léčbu jezdím sanitkou, která pro mě přijíždí. Musím ale absolvovat i spoustu jiných vyšetření v místě bydliště. Z tohoto důvodu se přítel rozhodl, že koupí levný starší automobil, aby mě mohl vozit a doprovázet k lékařům.

Přítel tedy automobil koupil, nemohl ho ovšem přepsat na sebe, jelikož mu končilo vízum, přepsal ho tedy na mě. Poté začaly problémy, zjistilo se, že mám jednu exekuci. Exekutorem byl tedy vydán exekuční příkaz na prodej auta. Představa, že přijdu o možnost vyjít ven a dopravit se k lékaři mě naprosto děsila. Snažila jsem se kontaktovat exekutora, ptala jsem se na možnosti, vysvětlovala jsem svou situaci. Exekutor mi řekl, že si mám napsat návrh na částečné zastavení exekuce. Nic víc mi k tomu neřekl, nevěděla jsem, co s tím. Přesto jsem si návrh napsala. Když mi přišla odpověď, že se návrh zamítá, byla jsem bezradná.

Nevěděla jsem co dál. Přítel jednoho dne přišel s tím, že mu známý doporučil Helplinku organizace Člověka v tísni. Na Helplinku jsem tedy zavolala a spojila jsem se s dluhovou poradkyní, která za mnou dochází domů. Dluhová poradkyně mi pomohla sepsat odvolání k soudu proti zamítnutí mého návrhu na částečné zastavení exekuce. Po několika týdnech přišlo rozhodnutí od Krajského soudu s tím, že usnesení okresního soudu se mění a exekuce se zastavuje. Soud vzal v potaz, že vozidlo vzhledem ke svému onemocnění opravdu potřebuji.

Jsem velmi ráda, že to takhle dopadlo, nemusím se již stresovat s tím, že se nedostanu k lékaři, nebudu moci vyjít ven a cokoliv zařídit. Nyní už se mohu v klidu plně věnovat své náročné léčbě a začít se pomalu zotavovat.