„Jsme tu v bezpečí“: Jak se Ukrajinci a Ukrajinky zotavují v bytovém komplexu „Motivace žít“

Svitlana a její manžel byli evakuováni z Charkovské oblasti během ničivého dělostřeleckého útoku. Na sbalení věcí měli jen pár minut.

„Přijeli a řekli: ‚Pospěšte si, bude velmi silná dělostřelecká palba.‘ Mohli jsme si vzít jen doklady. A teď naše vesnice zmizela. Rusové ji srovnávají se zemí,“ vypráví Svitlana.

Obyvatelé komplexu "Motivace žít" v Pidhorodne. (© Albert Lores)

„Lidé se k nám dostávají přes evakuační centra a nemocnice. A obecně se o nás dozvídají díky horké lince a od lidí, kterým jsme už pomohli,“ říká Artem, vedoucí centra.

Nastálo zde pracuje osm specialistů, podle potřeby se přidává dalších osm dobrovolníků. Společně dbají na to, aby obyvatelé cítili podporu. Do areálu spadá malá farma, zeleninová zahrada a prostor pro zotavení, kde s lidmi pracuje profesionální rehabilitační terapeut.

Obyvatelé i zaměstnanci spolu na zahradě pěstují zeleninu. (© Albert Lores)

„Zaměřujeme se na aktivity, které lidem pomáhají se socializací a které zlepšují jejich psychickou a emoční pohodu,“ dodává Artem.

Artem navštěvuje obyvatele komplexu každý den. (© Albert Lores)

Díky podpoře švýcarské vlády poskytujeme obyvatelům finanční pomoc. Díky ní se mohou lidé sami rozhodnout, co potřebují nejvíce: nakoupit léky, zajít si na lékařská vyšetření, vyřídit si doklady nebo podat žádost o přiznání invalidity.

Svitlana byla jednou z nich.

S bolestí vzpomíná na hrůzu, kterou zažila, a na úzkost, s jakou se bála o svůj domov. Nejvíce ji trápí, že už nebude moci navštěvovat hrob svého syna. Kvůli prožitému stresu se Svitlaně zhoršila nemoc. Finanční pomoc proto využila na úhradu léčebné kúry a injekcí.

„Je nám tu opravdu dobře. Jsme tu v bezpečí. Ale víc než cokoli jiného chci domů. Vrátit se na svou zem. Ke svému synovi,“ říká Svitlana.

Dmytro pochází původně z Krymu. Před celoplošnou invazí bydlel v Charkovské oblasti. Odtud musel znovu uprchnout kvůli bojům. Když dorazil do města, byl kvůli vážnému onemocnění kyčelního kloubu dlouho upoutaný na lůžko.

„Pomohli jste mi přesně ve chvíli, kdy jsem to potřeboval. Za ty peníze jsem koupil léky, jezdil po doktorech, zašel si na spoustu vyšetření. Pomohlo to a díky Bohu teď mohu chodit bez cizí pomoci,“ říká Dmytro.

Poté, co se Dmytro zotavil, zůstal v komplexu „Motivaci žít“ jako dobrovolník a sociální pracovník. Nyní doprovází ostatní do nemocnic, pomáhá jim s obnovením pasu a žádostmi o přiznání invalidity.

Ve volném čase Dmytro sází květiny, zalévá túje a večer nachází útěchu v hudbě. (© Albert Lores)

„Jsem vděčný za všechno, co se v mém životě stalo. Protože tady jsem našel své místo, své poslání. Našel jsem a objevil sebe,“ říká Dmytro.