Na dvě hodiny zapomněli na starosti, na okolní svět a začali tvořit
Publikováno: 11. 7. 2018 Doba čtení: 3 minuty
IMPROVIZACE - to je něco, co se nevymýšlí dopředu, něco, co vzniká z daného momentu, na místě. Přesně to si zažili děti z našeho kladenského nízkoprahového klubu, když jsme je vzali do Prahy na improvizační workshop. Jejich úkol nebyl vůbec jednoduchý: vypněte hlavy, zahoďte všechny příručky. Tam se totiž nedozvíte správný návod. Ten vychází z vás samých, je to jen o vás. Prostě jen buďte a tvořte, teď neexistuje žádná správná nebo špatná verze.
Byla jsem šťastná, když paní Hana Smrčková (dále už jen paní Hana), má dlouholetá přítelkyně, pedagožka herectví a hlavně úžasný energický člověk, který vás nikdy nenechá nic předvádět a vždy z vás vytáhne podstatu vás samých, přijala s potěšením uskutečnit kurz improvizace pro pár dětí z našeho Nízkoprahového klubu Křižovatka. S největšími odvážlivci jsme se vydali za paní Hanou do Prahy. Kluci z klubu do poslední chvíle netušili, co vše je na kurzu čeká.
Ve dveřích už na ně čekala, jak jinak než energicky naladěná, paní Hana. Uvedla je do prostoru a mohlo se začít dít. Hned v úvodu se kluci měli jeden po druhém představit a použít u toho gesto nebo pózu jim vlastní. Následovalo ranní probouzení se k životu, následně už se kluci brodili bahnem, hned potom zase pískem. Vyzkoušeli si i živé sochy. To vše za doprovodu muziky.
Následovalo cvičení, kdy se v určitý moment, kdy je dvojice nejvíce rozlítaná, řekne STOP a aktéři mají vyjít ze situace, kterou jim dané postavení jejich těla právě evokuje. Ovšem nic nepředvádět, vyjít pouze z pohybů těla a nechat se vést vlastním tělem a dechem do neznáma. Kluci se také měli co nejopatrnějšími pohyby dostat přes spící a různě se převalující stráž až k velkému trezoru. Vtipnou záležitostí byla zástupná řeč, kdy jeden kluk, zády k publiku, vydává různé zvuky, které ho napadnou a naproti němu stojící chlapec jen otevírá pusu (bez vydávání zvuku) a snaží se co nejvíce se ve své mimice přiblížit zvukům svého kolegy.
Převážně všechno toto zkoušení je založeno pouze na představě, na představě sebe v různých situacích a na používání vlastního těla, dechu a především uvědomění si vlastního těla. Dalo by se tu zřejmě do nekonečna popisovat, co vše si kluci zkoušeli a že to místy byla i pořádná gangsterka. :)
"Nejdůležitějším faktem ale zůstává to, že se bavili, že se do práce naplno ponořili, že na ty dvě hodiny úplně zapomněli na okolní svět a prostě a jednoduše BYLI. Byli to oni."
Nejdůležitějším faktem ale zůstává to, že se bavili, že se do práce naplno ponořili, že na ty dvě hodiny úplně zapomněli na okolní svět a prostě a jednoduše BYLI. Byli to oni. Byli tady a teď a o to by tu mělo jít především, oprostit se od minulosti, odhodit myšlenky na budoucnost, vypnout hlavu a tvořit teď a tady, vycházet z přítomnosti. Tak i takto může vypadat jeden z fajn dnů dětí z nízkoprahového klubu.
Cestou zpět na Kladno dva ze čtyř kluků příjemným vyčerpáním usínali a třetí chlapec se bavil hysterickým smíchem chlapce čtvrtého, na kterého ten nový nepoznaný nával energie nastoupil trochu se zpožděnou reakcí až v MHD. Myslím, že nejen on se bavil. Na tu cestu v autobuse museli zřejmě všichni cestující vypnout své hlavy a být přesně teď a tady. :)
Vše bylo, jak mělo být!
