Terapeutka Zuzka o projektu Dítě a rodina: Psychologická pomoc je pro rodiny v nepříznivé sociální situaci téměř nesehnatelná

Zuzko, mohla bys nám říci pár slov o svojí práci v Člověku v tísni?

V Člověku v tísni jsem pracovala pro projekt Dítě a rodina II., ve kterém jsme pomáhali zejména v rodinách s dětmi, které žijí v sociálně nepříznivých podmínkách, nebo jsou ohroženy sociálním vyloučením. Projekt skončil teď na konci dubna, a za tu dobu jsme pomohli osmnácti dětem. Mým úkolem bylo jim poskytovat individuální psychoterapii, většinou jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní.

Sehnat v dnešní době psychologickou pomoc není snadné a už vůbec ne levné. Jak to vidíš ze svojí praxe?

V rámci své práce terapeutky pro děti a dospívající v Člověku v tísni jsem se denně setkávala s tím, jak je psychoterapeutická péče v České republice nerovnoměrně rozdělená. Zatímco ve své druhé soukromé terapeutické praxi vidím, že pro určitou část společnosti je odborná pomoc dostupná, pro rodiny v nepříznivé sociální situaci je v podstatě nesehnatelná. Kapacity hrazené zdravotní pojišťovnou jsou dlouhodobě naplněné a rodina, která musí prioritně řešit náklady na bydlení a stravu, si soukromou péči nemůže dovolit. Je to nespravedlivý stav, kdy dostupnost podpory pro duševní zdraví dítěte přímo závisí na finančních možnostech jeho rodičů, což často vede k tomu, že se ke mně děti dostávají až ve chvíli, kdy jsou potíže akutní.

Byla práce s touto cílovou skupinou v něčem specifická?

Moje spolupráce s těmito klienty vyžadovala velkou míru pochopení pro jejich konkrétní životní okolnosti. Například termíny konzultací jsme plánovali velmi citlivě, protože rodiče často pracují na směny nebo musí doma pečovat o další nemocné sourozence, což jim znemožňuje dítě na terapii doprovodit. Pro mnohé rodiče je navíc těžké představit si, jak může „pouhé povídání“ reálně pomoci, když s ním sami nemají žádnou zkušenost.

Je tedy složité přesvědčit rodiče, že terapie může mít skutečný smysl?

Péče o duševní zdraví se stává prioritou až ve chvíli, kdy na vlastní oči vidí, že se stav jejich dítěte skutečně zlepšuje. V rodinách, kde se podaří terapeutický vztah úspěšně navázat, dochází k postupné proměně vnímání celé problematiky. Jakmile rodiče uvidí přínos pomoci, často se na mě sami obrací s prosbou o podporu pro další členy rodiny. Tímto způsobem se péče o psychiku normalizuje a přestává být tabuizovaným tématem. Mou úlohou je v těchto případech i nezbytná edukace o tom, jak se v systému zorientovat a jaký je rozdíl mezi péčí psychiatra, psychologa a psychoterapeuta. Práce s celým rodinným systémem je pro mě naprosto klíčová, protože tyto malé krůčky a detabuizace duševních obtíží jsou totiž jedinou cestou, jak pomoci těm nejzranitelnějším a efektivně přerušit kruh mezigeneračního přenosu duševních potíží, ve kterém se rodina nachází.

Díky Zuzko za tvůj čas a tvojí práci!

V Člověku v tísni chápeme problematiku duševního zdraví našich klientů a klientek jako zásadní problém, který často stojí v cestě celkovému zlepšení jejich situace. I proto se snažíme doplňovat i další naše služby pro rodiny psychologickou podporou a péčí o psychickou pohodu.

Terapeutická podpora byla realizována v rámci projektu „Dítě a rodina II.“ CZ.03.02.02/00/22_017/0000975, spolufinancovaného Evropskou unií v rámci Operačního programu Zaměstnanost Plus. Projekt byl realizován od 1. 5. 2023 do 30. 4. 2026.