V tíživé situaci

V neděli na dětském hřišti jsem si všimla ženy, která měla u sebe 6 dětí. Plakala, děti byly neumyté, uplakané a celková situace nevypadala dobře. Zeptala jsem se matky, jestli nepotřebuje pomoci. Dozvěděla jsem se, že nemá s dětmi kam jít. Majitel pronajatého bytu jí vyměnil zámek u dveří, kvůli jednomu nezaplacenému nájmu (ale po domluvě se zprostředkovatelem, že dluh bude uhrazen).

Paní  Vejmolová do konce měsíce dluh zaplatila, ale přesto zprostředkovatel vešel do bytu a vyměnil zámek u dveří. Veškeré věci, oblečení, jídlo, měli v bytě zamčené. Přivolaná policie sdělila, že toto není v její kompetenci, paní tedy  obvolávala ubytovny a azylové domy, ale nikde neměli místo. Policie také volala majiteli bytu, aby se dostavil a umožnil přístup do bytu. Ten však nepřijel.

Začala jsme společně s paní zkoušet obvolávat ubytovny a azylové domy mimo Chomutov, kde ale matku se 6 dětmi odmítli. Zkoušeli jsme i Klokánek v Chomutově, také neměli volnou kapacitu. Byla jsem ale neodbytná a s pracovnicí Klokánku jsem se domluvila na tom, že se jedná o krizovou situaci, a je potřeba 7 člennou rodinu na noc ubytovat. Maminka byla ráda, že nemusí trávit noc s dětmi na ulici.

Za to, že zprostředkovatel neumožnil do bytu vstup a ani nedal žádný termín k vystěhování bytu, ho paní Vejmolová dala k soudu. Když se chtěla do bytu znovu dostat, viděla, že bytě bydlí již jiná rodina, viděla oblečení svých dětí na jiných dětech, včetně školních aktovek atd.

Ze soudu přišlo vyrozumění, ve kterém se uvádí, že paní má zaplatit pokutu 1 600 Kč, a že prý měla odcizit majiteli jeho majetek. Je to tedy tvrzení proti tvrzení. Paní prý tuhle věc bude ještě řešit, až si zařídí své nedořešené bydlení.

Momentálně chodí na brigádu a šetří si na kauci a nájem, aby si vzala děti z Klokánku zpět. Snaží se za nimi chodit, i když je celé dny v práci a dojíždí někdy až do Prahy. Situace je velmi tíživá, ale paní se nadále snaží a nevzdává svůj cíl.

Vzkaz pro ty, kteří čtou můj příběh (slovy Paní Vejmolové):

„Dostala jsem se do nepříznivé situace, potkat to může každého z nás, ale já to nevzdávám. Jdu dál, věřím tomu, že svým dětem dám vše, co bude v mých silách, i co se týče materiálních věcí, budu se svými dětmi, které miluju. Své děti si nenechám odebrat, budu pro to dělat vše, abych jim zajistila domov teplo a lásku. Nesuďte člověka podle toho, jak vypadá nebo kolik má dětí, nesuďte a neodsuzujte člověka podle obalu, protože neznáte vlastně jaký je. I když jsem na vše skoro sama, mám šest dětí, které miluji, bohužel se se mnou můj život moc nemazlí, ale nikdy jsem si nevyčítala, že mám své děti, i když jsem přišla o vše. Ale já to nevzdám. Děkuji moc terénní sociální pracovnici Jolaně Redaiové, že mi pomohla a pomáhá vyřešit mou těžkou situaci. Díky moc Člověku v tísni Chomutov, nevím, co bych si bez vás počala.“